Když se řekne Mika Waltari, zřejmě vás hned napadne jeho román Egypťan Sinuhet, který spousta osobností z kultury uvádí jako svou nejoblíbenější knihu. My se však dneska podíváme na úplně první román finského spisovatele Waltariho, který nás zavede do galantní doby, kdy se svět vzpamatovával z první světové války.
Waltari svůj první román napsal, když mu bylo devatenáct let, kniha vyšla v roce 1928. Musím podotknout, že konkrétní zmínka o tom, že popisuje dvacátá léta minulého století, se v knize objevuje až ve druhé půlce, i když i nezasvěcený čtenář asi tuší dříve.
Mladý redaktor Hart, který se přistěhoval do hlavního města, je pozván svým starším kolegou Kortem do zvláštní společnosti bonvivánů, kteří filozofují nad vším možným a dokážou se pohádat jako kočky a psi a pak se zase velkoryse smířit, hlavně být zajímaví, ideálně i trochu skandální.
Harta okamžitě zaujme mladá slečna Caritas, ve které se nedokáže úplně vyznat. Má pocit, že mu všichni lezou do zelí, zvláště magistr Hellas, básník a spisovatel. Všichni tři se spolu přátelí, ale Hart by dal raději přednost samotné Caritas.
Ta nakonec odjíždí na cesty a Hellas prohlašuje, že na jaře bude určitě v Paříži. A tak mladý redaktor dělá vše pro to, aby i on strávil jaro v evropské metropoli zamilovaných. Gentlemanství a naivita je znát téměř z každé Hartovy myšlenky, z každého jeho kroku.
Co naše tři hlavní postavy také spojuje, je jedno velké předstírání. Ona předstírá, že má ráda toho a ne onoho. On se tváří, že má rád jen sám sebe a ostatní jsou mu v podstatě lhostejní a ten třetí je opatrný a také se tváří, že vlastně o nic nejde. To je stejné i v naší době. Také nedáváme mnohdy své city najevo, protože se bojíme, že nebudou opětovány a že budeme k smíchu.
Pro mě měla kniha ještě jeden další rozměr, jelikož jsem navštívila obě popisovaná města – Helsinky i Paříž – mohla jsem si v duchu příběh dokreslit konkrétní podobou míst a procházet se společně s našimi postavami.
Staré galantní časy z knihy na čtenáře intenzivně dýchají. Nelze snad jinak, než se jimi nechat okouzlit a v dnešní uspěchané době prostě zpomalit. Když si představíte, co napsal Waltari ve svých devatenácti letech a co by většina mládeže napsala dnes… (na svých blozích, jak chytali Pokémony?!), je to milá změna. Kniha připomíná jednu starou pravdu – pokud někoho milujeme, chceme, aby byl šťastný, i když to nebude s námi.
Velká iluze/Suuri Illusioni
Autor: Mika Waltari
Žánr: román
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2016
Počet stran: 176
Hodnocení: 85 %

Zdroj foto: www.knihyomega.cz
http://www.knihyomega.cz/eshop-velka-iluze.html
| < Předchozí | Další > |
|---|







Když jsem četla knihu Jana Bílého Živoucí kruh, poněkud jsem se tématu obávala. Už v prvních chvílích mne však neuvěřitelně nadchla a přečetla jsem ji na jeden zátah. Návrat do cyklického času se ukázal jako logická cesta duše, ...
Harlekýn, to slovo se svůdně převaluje po jazyku a přímo evokuje cosi neuchopitelného, až erotického. A přece, název této knihy má mnohem blíž k násilí, než erotice. Nevěříte? Čtěte směle dál!
Motto (1984): „Miluji prostor – nekonečnou oblohu, utěšující oblaka a horizont, který vyzývá k překročení. Proto mi už nestačí iluze a vystoupil jsem z plochy obrazu.“
V rámci multižánrového festivalu LUHOvaný Vincent čeká jeho návštěvníky také divadlo. A ne ledajaké. Půjde o žonglérsko-akrobatické představení Plovárna souboru Bratři v tricku. Kde jinde strávit nedělní odpoledne rozmarného léta než v Jurkov...
Zuří první světová válka. Rakouské impérium se pomalu, ale jistě blíží k svému konci. Komisař Mondl přijíždí z Vídně do malého českého městečka, aby vypátral pachatele vraždy mladého důstojníka, kterou místní četníci považují za...