Pod dubem, za kopcem, stál nakřivo srub, v něm chlupatí loupežníci ukrývali lup. Přes den chrápali, až okna mlátili, večer loupili jako zběsilí a v noci v chajdě popíjeli a hráli mariáš. Leckdy se pustili také do lotrovské muziky a to měla chalupa co dělat, aby stála v základech. Bambitky střílely, šavličky břin...

Pootevřeným oknem do nemocničního pokoje vnikal jemný podzimní vánek. Přinášel s sebou vůni zlatého listí a sotva znatelný otisk odcházejícího léta. Daniela si povzdechla a opatrně se nadzvedla na loktech.
„Opatrně, slečno!“ přiskočila k ní sestřička v bílém úboru, aby zraněné dívce pomohla. Načechrala velký polštář, nalila vodu do sklenice s obráz...

„Až budu velkej, tak ti koupím všecko, co si jenom budeš přát,“ ujišťoval Petřík maminku. Maminka se na něho usmála a pohladila ho po hlavě: „Ty můj malý, já nic nepotřebuju. Vždyť přece všechno mám.“ Petřík...

Jednoho dne se čiperná kuna Eliška rozhodla, že ve svém domovském lese vybuduje zoologickou zahradu. Svět se přece neustále mění a přitom v jejím smrkovém lese zůstávalo všechno při starém. Bylo v něm celkem pět lesních studánek, tři potůčky a vedla tudy jedna pěší turistická trasa pro lidi. Tak Eliška svolala své lesní přátele, aby k nim vedl...

Poslední místo naší literární soutěže patří básni Celý svět od Violy Jíchové. 

Ondřeje popisovali lidé různě. Zaujaly je jeho polodlouhé, lehce vlnité vlasy barvy mléčné čokolády, azurově modré oči s výrazným žíháním duhovek nebo drobná, štíhlá postava. Jedna charakteristika ale zazněla vždy, a sice že je to samotář nebo introvert. Raději si povídal se stromy než s ostatními lidmi. ...

Milý deníčku, dnes mám šesté narozeniny a jedu s rodiči za mým strejdou Martinem. Hrozně moc se těším. – Tvoje Berta. Berta zavřela svůj deník a dívala se z okna auta na krásnou krajinu kolem. Stromy ubíhaly a mraky se pořád měnily v nejrůznější tvary.

   Před osmi měsíci jsem potkala svou múzu. Vzdálenou. Časem i místem… vším čím vzdálená být může… prožila jsem s ní několik minulých životů… (vnímám je prostřednictvím útržků děje, obrazů, její nezapomenutelné vůně, je to ta nejčistší duše, nejvznešenější a nejpokornější bytost, kterou jsem kdy potkal...

   „Mami, ručičku…“ ozve se do ticha. „Ale, Míšo, vždyť už jsi velikej,“ odpovím mu, ale nakonec mu tu ruku stejně dám. Bude mi ji žmoulat a tisknout a mě to bude štvát, jenže kdybych mu ji nedala, budu si to vyčítat, vím, že se mu takhle lépe usíná.

Na náměstí před Pražským hradem je dnes plno lidí. Nejen turisté využívají nádherný sluneční den pozdního babího léta na procházku k dominantě Prahy. Blíží se dvanáctá hodina a davy lidí čekají na zdejší největší atrakci, střídání Hradní stráže. Dobu čekání si lidé krátí různě. Někdo se fotí se strážníky, někdo s...

Sotva mohl dědeček tušit, že za pár hodin z něj bude celebrita.

Zatím se skoro nerušeně oblékal do nedělního, aby se vydal na hřbitov s kyticí k narozeninám své matce. Babička jako vždy odmítla jít s ním, protože té staré megeře nemohla přijít na jméno. Už brzy jí na jméno ne...

Když jsem se narodila, mojí mámě bylo čtyřicet a tátovi o tři víc. Dnes mít dítě v takovém věku není tabu, ale před pětadvaceti lety mamku zastavovali s kočárkem na ulici a lichotili jí, že na babičku vypadá mladě. Kolem pozdního rodičovství se mezi lidmi hromadí předsudky, obzvlášť mezi těmi, kte...