Společenský román z tabuizované současnosti i minulosti. Rodinné vztahy, sex a politika, přátelé a kariéra. Všechny ingredience přesně odměřené a správně promíchané. Děti Václava Havla je živý, velmi kritický a slovy spisovatele a novináře Marka Přibila (*1976) existenciální román z bezprostřední současnosti situovaný převážně do trutnovského kraje.
Prostřednictvím hlavní postavy, lékaře ve středním věku Daniela, vidíme střízlivýma očima dnešní zdravotnictví a skrze jeho předky se dostáváme i do minulosti, „kterou nelze obejít ani neutralizovat“, do prostoru „střetu ideologií, paměti a zapomínání“, jak uvádí nakladatelská anotace.
Daniel sarkasticky glosuje historii Trutnova / Trautenau jako předměstí pekla obávaného koncentráku Gross-Rosen. Tím prošla i Danielova babička. A jejím prostřednictvím se dostáváme k další dějové linii, která by vydala na celý román – k nacistickým zločinům Němců, henleinovců i Josefa Mengeleho a k holocaustu na území dnešní Ukrajiny. Jak se maďarská babička s ukrajinským dědou ocitli v Trutnově, „v městě, v němž byla pravda už tolikrát přepsána“, a jaká byla jejich role v historii?
Danielovo mládí a příběh jeho rodičů nás zavedou do období komunistické totality, Charty 77 a k Václavu Havlovi. Osobně i ve fiktivních rozhovorech protagonisty s bustou Václava Havla. Jeden z příkladů: „Dezinformace je buď pravda, která se právě nehodí, nebo lež, která se právě hodí. Rozhodující není obsah, ale držitel mikrofonu.“ Právě tyto rozhovory nejvíc odrážejí autorův pohled na současný svět a zároveň jsou jedním z klíčů k názvu knihy.
Jestli mladší generace protagonistů, nebo Daniel sám, jsou dětmi Václava Havla, volná asociace s Husákovými dětmi, nechme na čtenářích. Mně kniha navozuje ještě jinou asociaci: Daniel mi připomíná Danny Smiřického s jeho nadhledem a proříznutými ústy. Daniel má jinou profesi, je o dvě generace mladší a můžeme jen hádat, jestli jméno bylo zvoleno náhodně nebo záměrně. Styl a stavba románu, které připomínají Josefa Škvoreckého v jeho nejlepší formě, by hovořil pro druhou možnost.
Děti Václava Havla jsou pátým románem Marka Přibila, zároveň určitě románem s největším potenciálem vyvolat ohlas. Naplňují latinské rčení Terentia „Homo sum, humani nihil a me alienum puto“, jsem člověk, nic lidského mi není cizí. Posuďte sami:
„Události na sebe nenavazují, jen běží jako obrázky: pandemie, války, kulturní polarizace. Informace už mezi lidmi neputují, ale cirkulují mezi stroji bez potřeby smyslu a bez očekávání porozumění. Pravda a lež běží vedle sebe ne jako protiklady, ale jako paralelní signály, z nichž žádný nemá nárok na přednost... Funguje to, i když už tomu skoro nikdo nerozumí.“
„Svoboda slova trvá přesně do chvíle, než někdo skutečně promluví. Svoboda se pozvolna proměnila v povinnost souhlasu a přechod proběhl téměř nepozorovaně.“
Děti Václava Havla budou jednou povinnou četbou k maturitě jako svědectví doby. Nejen doby naší, ale i nacismu, komunismu, respektive normalizace a reálného socialismu, stejně jako „budování“ kapitalismu. Tento velmi aktuální, současný, živý, ale i filozoficko-historický román by neměl chybět v žádné domácí knihovně, alespoň těch rodin, které knihovnu ještě mají. Kniha Děti Václava Havla od Marka Přibila totiž patří k těm několika málo novým knihám, které si přečtete půjčené z veřejné knihovny a pak si je stejně jdete koupit. Je to kniha, ke které se chcete vracet a kterou chcete uchovat ji pro další generaci, protože (slovy autora): „Kdo přežije svět, který ho měl zničit, nestává se vítězem, ale nositelem důkazu. A svědek mlčí jinak než většina lidí. Ticho je jazyk těch, kdo pochopili, že žádná slova nedokážou postihnout realitu ani vyvážit to, co se skutečně stalo.“
| < Předchozí | Další > |
|---|







I když působí mladistvým dojmem, ve své profesi je Miroslav Král je zkušeným a úspěšným tvůrcem. Jako divadelní scénograf, který je dost často i autorem kostýmů, má za sebou obrovskou řadu nádherných inscenací a ocenění. A i když jsem viděl jen zlomek j...
Čteme často, čteme rádi, čteme všude, kde se dá. Knih, které knihomolům představují jejich vlastní svět, není mnoho, ale jsem ráda, když si mě najdou. A přesto, že v názvu titulu je metro, knihu jsem přečetla v tramvaji a nebylo to na škodu.
Až do 7. července 2013 můžete v Pražákově paláci Moravské galerie v Brně navštívit výstavu rakouského fotografa Rudolfa Koppitze (1884-1936). Koppitz byl jedním z nejvýznamnějších rakouských umělců č...
Představte si městečko, kde lidé pracují jen minimálně. Většinu času stráví na hostinách a oslavách. Za místní pracují chlapi v dolech, kteří kutají. Jediné, co musí místní udělat, je požehnat jim a poslat je pod zem. A jít to pa...
Filmové počiny Je třeba zabít Sekala, Amerika, Anděl Exit nebo jedinečný snímek Václava Havla Odcházení spojuje jméno producenta Jaroslava Boučka, který patří v České republice k těm nejuznávanějším. Jeho filmy v čele s produkční sp...