Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Motto (1984): „Miluji prostor – nekonečnou oblohu, utěšující oblaka a horizont, který vyzývá k překročení. Proto mi už nestačí iluze a vystoupil jsem z plochy obrazu.“
Theodor Pištěk

Národní galerie Sbírka moderního a současného umění připravila, k 80. narozeninám populárního malíře Theodora Pištěka, dosud největší retrospektivu jeho fotorealistické malby, kterou pojmenovala po jeho nejslavnějším obraze Ecce Homo (Ejhle, člověk) a připravila i plakát s tímto obrazem, což považujeme již po několik desítek let za nezničitelnou tradici. Do 6. ledna 2013 si můžeme prohlédnout obrazy z malířovy důležité etapy, kdy geniálním způsobem ztvárňoval svět automobilových závodníků a svět filmových kulis. Neznáme dosud žádného umělce, který by ho v této oblasti překonal! A sám, stále svěží a vitální osmdesátiletý Theodor Pištěk se zúčastnil nejen tiskové konference, kde se prostě a upřímně podivil obrovskému zájmu přítomných, takže nakonec dodal, abychom si nakonec nevyčítali, že jsme vůbec na jeho výstavu přišli! Skvělá řeč a skvělý muž!!

Malíř, kostýmní výtvarník, filmový výtvarník, a co ještě?

Theodora Pištěka známe především jako filmového výtvarníka, ale jeho životní dílo je rozmanitější. Procházíme-li rozsáhlou expozicí, umístěnou v l. patře Veletržního paláce, tak se tentokrát postupně seznamujeme s více než stovkou obrazů malíře Theodora Pištěka. Citlivě vnímáme šíři a intenzitu jeho malířské práce, reprezentující všechna období Pištěkovy tvorby od konce 50. let minulého století po současnost, od geometrické abstrakce až po fotorealistickou malbu, kterou z jeho malířského díla známe nejvíc.

Theodor Pištěk, Midget, 1977, olej, plátno, 70 x 110 cm, majetek autora

Vždy byl solitérem, stále jím je a dál jím zůstane!

Theodor Pištěk se narodil v Praze 25. října 1932 v pražské umělecké rodině. Akademii výtvarného umění v Praze absolvoval v roce 1958 v ateliéru Vratislava Nechleby. Tradiční akademické školení dokázal využít v českém prostředí mimořádně neobvyklým způsobem. Jak sám podotkl: „U nás byl hyperrealismus popelka, která naši kritickou obec nezajímala. Já jsem byl solitérní a tématem i způsobem malby stojící stranou.“ Právě fotorealistické obrazy, jimiž Pištěk osobitě přispěl k vývoji tohoto stylu, kulminujícího ve Spojených státech na přelomu 60. a 70. let minulého století, spatříme jako nejpočetněji zastoupený soubor vystavených děl. Hladká a navýsost realistická malba získala v Pištěkově podání na rozdíl od děl zaoceánských fotorealistů osobité významové přesahy, protože je zasazena v kontextu střední Evropy.

Theodor Pištěk závodil až do svých 41 let!

Vedle prostředí filmových ateliérů zůstává Pištěkovou fascinací také svět motorismu a automobilových závodů. Sám Pištěk byl také československým reprezentantem v automobilových závodech a aktivní účasti na závodech zanechal až v roce 1973 a atmosféru, kterou na svých obrazech zachytil a transformoval, poznal důvěrně zevnitř. Obě prostředí, závodní i filmové, se odrážejí v autorově malířské tvorbě, kterou ostatně Pištěk považuje za prioritní. Svět rychlých strojů a automobilových závodníků najdeme v jeho fotorealistických obrazech, zachycujících v sugestivních lesklých detailech krásu rychlých motorek i eleganci klasických automobilů. Theodor Pištěk navíc dokáže jako snad nikdo jiný mistrovským způsobem zužitkovat strukturu pístových motorů a jejich částí. Seznámíme se i s jeho elegantně působícími složitými technickými výtvory, a to t ze zcela nových a nečekaných úhlů pohledu.

Theodor Pištěk, Ecce homo, 1983, olej, plátno, 140 x 140 cm, soukromá sbírka

Svět filmu je svět iluzí

V narážkách na filmové prostředí Pištěk znamenitě využívá skutečnost, že svět filmu je světem iluzí. Zejména filmové ateliéry se svými stavbami kulis rozehrávají pro nás, jako běžného diváka, skrytou významovou hru fikce a skutečnosti. Tento moment je jedním z klíčových témat Pištěkovy malířské tvorby. Najdeme ho nejen v hyperrealistických dílech, ale pokračuje i v dalších obrazových sériích, které tématizují prostor. Přesvědčivá iluzívnost malby umožňuje Pištěkovi pracovat s nekonečnou variabilitou překvapivých prostorových možností. Ve svých obrazech jim dodává potřebnou monumentalitu a přesvědčivost.

Kde budu žít příště

Architektonické obrazy posléze dokonce přerůstají v několik esteticky silných velkých reliéfů. Speciálně pro respirium v prvním patře Veletržního paláce připravil Theodor Pištěk rozsáhlou instalaci, která vychází z jeho kreseb, nazvaných ´Kde budu žít příště´, která se bude líbit zejména našim dětem. Na zrcadlo umístěné uprostřed instalace na podlaze můžeme s klidem vstoupit, a přitom se nezapomeneme rozhlédnout se nahoru nad naše hlavy i dolů pod naše nohy… Jako diváci budeme neustále Pištěkem překvapováni. V navazujících prostorách výstavy připravil pro nás i další instalace, které můžeme číst jako zhmotnělé definici umělcova přístupu. Uvědomíme si tak nejen malířovu romantickou touhu, ale zejména jeho nesplnitelné přání vstoupit do prostoru vlastních obrazů.

Theodor Pištěk, Tichá krajina, 1983, olej, plátno, kombinovaná technika, 200 x 300 x 50 cm, Národní galerie v Praze

V roli kostyméra

Theodor Pištěk se podílel na mnoha návrzích kostýmů pro film, divadlo i muzikál. Theodor Pištěk se podílel na více než stovce celovečerních filmů, spolupracoval nejprve s Františkem Vláčilem (Udolí včel, Markéta Lazarová) a později s Milošem Formanem. Před necelými 30 lety Theodor Pištěk za své návrhy kostýmů, které jsme mohli vidět ve slavném filmu Miloše Formana ´Amadeus´, převzal cenu Americké filmové akademie Oscar.

Shlédneme zde obrovskou vitrínu plnou dalších jeho návrhů, mezi nimiž nalezneme i oblek pro stráž Pražského hradu. Originální kostýmy ze sbírek zapůjčil na výstavu Fundus Barrandov Studio a.s.

Pro nás jako ctitele umělcova díla i pro další návštěvníky bude výstava překvapivá a zároveň atraktivní, protože poznáváme Pištěka jako přemýšlivého umělce, který se svým dílem dotýká dobového uměleckého i společenského kontextu a zároveň do něj přispívá svými osobně procítěnými tématy.

Theodor Pištěk – Ecce Homo
Veletržní palác – Praha
26. září 2012 – 6. ledna 2013

Zdroj foto: Národní galerie Praha