Jaká vlastně je Astra Brineová, hlavní hrdinka románového debutu kanadské spisovatelky Cedar Bowersové? V lidech, které během svého života potkává, dokáže vzbuzovat nadšení pro svou osobu, touhu být jí nablízku a pomáhat jí. Proč však tyto vztahy dříve či později skončí rozčarováním Astřiných protějšků? Co si přitom Astra myslí? Jak na ni rozchody působí? Čím je tak neodolatelná a zároveň v delším vztahu podivně nesnesitelná?
Obraz Astry Brineové si čtenář postupně skládá z vyprávění deseti lidí, se kterými se Astra v průběhu svého života setkává. Po dětství prožitém v „místě plném nezodpovědných snílků, jako jsou naši rodiče, a opuštěných dětí jako jsme my“, Astra odchází z farmy v zapadlém koutě Britské Kolumbie do Calgary, kde se pokouší najít vlastní cestu. Před životem na ulici jí zachrání cizinec, který se však potýká s vlastními běsy. Po pár týdnech odchází k jinému muži. Nakonec z Calgary uteče se svým nemanželským synem Hugem do Vancouveru, k přítelkyni své zesnulé matky. Ani u té nevydrží nastálo, po pár letech se opět stěhuje. Přijímá pozici au pair v domě ženy, které se hroutí manželství. Ani tento na počátku zdánlivě idylický vztah nevydrží, Astra s Hugem opět střídá bydliště a vymění i lidi kolem sebe. Po velmi krátké známosti se provdá za dalšího neznámého. V posledních dvou kapitolách se dozvídáme, jak vnímá Astru její syn Hugo, kdo vlastně je jeho otec a jaké trauma stojí za Astřinou křivolakou cestou životem.
Nedosycenost láskou
Ze střípků vyprávění se vyloupne Astřino osamění a citové strádání v dětství. Matka zemřela při porodu a otec, tvrdošíjně realizující svůj sen o životě v komuně, ji vedle sebe strpěl jen z nezbytí. Nepostaral se o dceřino vzdělaní, dokonce ani o její bezpečí (v útlém dětství ji poranila puma, v dospívání nedbal, že ji jeho kamarádi sexuálně obtěžují). Astra je zvláštní směsicí protřelosti a egoistické vychytralosti (obojí potřebuje, aby na farmě vůbec přežila) a naivní opravdovosti a nezkaženosti. Chybějící rodičovskou lásku se snaží nahradit vztahy s jinými lidmi, ve kterých bez patřičných životních vzorů více či méně selhává. Spektakulárně nezvládne vztah s otcem svého dítěte, přesto ji nelze odsoudit, určitě to není proto, že by se upřímně nesnažila. Svoje citové zmatky přenáší na další generaci.
Viděna z různých úhlů pohledu se nám chvíli jeví jako láskyplná a milováníhodná, aby vzápětí působila podivně necitlivě a ploše. Vábivě září jako hvězdy (astra), ale její vnitřní světlo nezahřeje. Bowersová si mistrně pohrává s naším hodnocením hrdinky – do samého konce si čtenář není jistý, jestli má Astru rád nebo spíše ne, do závěrečných stránek nás napíná, jestli Astra překoná svoje hendikepy a dokáže se vymanit z traumatu, jehož obrysy jen tušíme.
Vyprávění Bowersové se odvíjí v pomalejším tempu, často nechá prostor delším popisům. Přesto nás dokáže udržet v napětí, nedočkavě obracíme stránky, abychom se konečně dozvěděli, s kým máme tu čest. Ačkoliv se v závěru mnohé nitky spojí, knihu odkládáme s pocitem, že Astra dál zůstává tajemná. Autorka nám brilantně připomíná, že je těžké někoho doopravdy poznat, stejného člověka může jeho okolí vnímat velmi odlišně. Nenásilně nás vede k zamyšlení, jak naše intimní vztahy ovlivňují nevyslovené věci a jaké mocenské boje vedeme s našimi nejbližšími.

Astra
Autor: Cedar Bowersová
Žánr: román
Nakladatelství: JOTA
Rok vydání: 2022
Počet stran: 304 s, pevná vazba s přebalem
Hodnocení: 90 %
| < Předchozí | Další > |
|---|






Tato sympatická třiadvacetiletá Plzeňačka se dosud věnovala především kresbám a malbám portrétů. Ovšem to nebylo zdaleka to jediné, čemu se tato umělkyně upsala. Její značka se otiskla i do látky. Kus Feny Artu si tedy člověk nemusí jen pov...
Živí mrtví se s přehledem řadí mezi fenomény dnešní kultury. Na počátku byla právě komiksová série, nyní ale fanoušci nedočkavě hltají také televizní sériál, videohry či soundtrack. Co stojí za úspěchem této značky? 
Můj život provázelo tolik zvratů, lží, pokrytectví, nenaplněných slibů, také hrůzy a obav i mučivého strachu. Na druhé straně čekání na dobro a porozumění, naplnění představ a ideálů a velké naděje konečně světa lepšího. To všechno mě vlastně od dětství...
Životopisné knihy jsou mojí vášní. Ne, že bych je vyhledávala, ale když se mi dostanou do ruky, nepohrdnu a patřičně si je vychutnávám: pokaždé totiž mají jinou chuť. Záleží na osobnosti, o které je tu psáno. Jinak si čtu o Nigelle Lawson, jinak o Frediem Mercurym.
Kdyby nebylo koprodukcí (nyní zejména česko-slovenských nebo slovensko-českých), mnoho filmů by nejspíš vůbec nevzniklo. Takové Nabarvené ptáče/Pomaĺované vtáča, nedávný favorit Českých lvů, se navíc poohlédlo až na Ukrajinu. Myšlenka ...