Kniha, která se četla sama. Jsem moc ráda za každou knihu od českého autora. U této knihy jsem vůbec nevěděla, co čekat, o čem by to mohlo být? Ale už od první strany bylo jasné, že jsem si vybrala správně a že to bude legrace. A taky, že jo. Je to ze života a podané formou, která zpřístupňuje čtenářům to, co se děje v rodinách každý den. Kniha je rozdělena do dvanácti kapitol odpovídajících dvanácti měsícům v roce, a v každém měsíci autorka popisuje příběh ze života čtyř rodin. Jak se nejednou v knize píše, špejle jsou vrženy.
Stanislava, reportérka z televize, prožívá pracovní krizi, nechce už dělat neustále reportáže s lidmi před supermarkety na téma o kolik zdražilo jídlo za poslední měsíc, a tak dává výpověď a dostává práci na Slovensku.
Karolína, maminka dvouleté holčičky na mateřské, krásně popisuje rodičovství, co všechno ženy udělají za celý den, než se dostanou do postele, a tady bych prosila, aby si to přečetl nejeden tatínek, až se bude ptát, co jeho žena proboha celý den dělala. Není vynecháno totiž ani to, aby si čas zajít si na záchod, a to je teda teprve legrace, zvláště, když jsem to sama zažila. Její manžel Lukáš pracuje pro firmu Knedlík rozvážející potraviny do domácností. A „když je akce na zelené kapie za 17 korun, tak lidem úplně jebne”.
Alena, paní učitelka v důchodu, u které bydlí její syn Radim, o kterém si myslí, že nic nedělá a přitom má Radimek milionové obraty s rybičkama, ale proč by to mámě říkal.
A Jiřina, kadeřnice, za mě nejúsměvnější část v knize, to opravdu nevymyslíte. Žije s mužem taxikářem a synem v panelákovém bytě. Přepálený olej leje do popelnice přímo z pánve, protože je to prostě super, že takové popelnice existují, jinak by to znečistilo trubky. Její syn má donést do školy vypracovanou slohovku na téma, co doma jeho rodiče čtou za knihy. Jiřina přemýšlí, jestli by její syn mohl uvést časopis Elle letní speciál, kde bylo přes sto stránek, „je to děsně tlustý a už by se to přeci mohlo brát jako knížka. Nebo na internetu kolik toho přece denně přečte”.
To, jak každá postava dopadne a co se ji v průběhu roku všechno stane, nechávám už pro samotné čtenáře. Ale přísahám, že se budete smát od ucha k uchu a někdy si řeknete, že tohle snad ani není možné, i když víte, že úplně klidně je.
Od autorky to byla moje první kniha, kterou vřele doporučuji a dávám ji do knihovny na první poličku, protože jsem se u ni skvěle pobavila a čekala jsem taky, jak to všechno dopadne. Autorka napsala první knihu Třešně v rumu, kterou musím mít taky, a to hned, odcházím do knihkupectví, a vy?
Název: Jelita a Jitrnice
Autor: Michaela Janečková
Ilustrace: Lumír Kajnar
Nakladatelství: Grada Publishing a.s.
Rok vydání: 2024
Počet stran: 372
Hodnocení: 100%
https://www.grada.cz/jelita-jitrnice-13869/
| < Předchozí | Další > |
|---|
Už v sobotu 10. září zahraje otrokovická skupina GAIA poprvé v Kroměříži. Bude to v rámci Svatováclavských slavností, které se konají tradičně na Výstavišti. Tentokrát rozhovor poskytla zpěvačka skupiny Bára Havelková, která je podepsána pod několika písněmi...
Na umění lze nahlížet z různých úhlů pohledu. Z pohledu technického, politického, historického, aktivizačního a terapeutického. Autoři knihy Umění jako terapie se zaměřili na ten poslední z nich, jejž důkladně a čtivě roz...
S Kotletovkama se před Vánoci roztrhl pytel – nedávno vyšel první díl trilogie Bratrstva krve jako mp3 kniha, nyní tu máme na posouzení samostatnou knižní jednotku. A ta se vyvedla nad očekávání dobře!
Už je to skoro zvyk. Profesionální divadelní soubor, kterému se říká Burani uvádí na jevišti pravidelně nové, často provokující díla ze světového repertoáru. Tak i divadelní hra pro pět herců, Parchant v klobouku, má zde českou premiéru.
Nedávno jsem se přesvědčila o tom, že inspirace může přijít opravdu kdekoliv a kdykoliv. Na přednášce o antropologii nám byl v rámci metod zkoumání doporučen norsko-švédský film Povídky z kuchyně. A jako správný zapálený fanoušek antropologick...