Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Básně Sharon Oldsové jsou živelné, počínají i končí ve slabinách a nikoliv v mozku. Je to poezie spontánní, vzniká neuvědoměle a není vykalkulovaná. Kdo byste v jejích verších chtěl hledat nadnesené metafory, neuspějete. Jak sama o sobě držitelka Pulitzerovy ceny říká: „Myslím, že je snadné rozumět mým básním, protože nejsem žádný myslitel. Nejsem intelektuálka. Nejsem abstraktní myslitelka. Zajímá mě obyčejný život.“

Papežův penis a jiné básně je výborem z děl současné americké básnířky Sharon Oldsové (Pulitzerova cena, Cena T.S. Eliota). Pro Oldsovou je charakteristická otevřená a emotivní poezie s volným veršem. Často i metafory, které však nejsou lyricky rozmazané, ale vyobrazují plastický obraz reality, který hraniční a v některých básních přesahuje snesitelné hranice a koketuje na půdě bulvární pornografie. Píše o životě v roli dcery, matky, dospívající dívky, ženy, ale její básně neoslovují jen dámskou část populace. Tvorba pramení z osobních prožitků. Oldsová má za sebou těžké dětství, zneužívání otcem alkoholikem a ponižování. Odtud asi plyne její síla o všem mluvit otevřeně. „Hned, co jsme se sestrou vypadly z matčina domu, jediné, co jsme chtěly, bylo šukat. Mohly jsme ho tam mít, příkré zapovězené hýždě, ohyb kolen, ptáka v našich ústech, ach, ptáka v ústech“

Z veršů se dá vyčíst podobnost s Waltem Whitmanem či Allenem Ginsbergem. S Whitmanem má společnou formu psaní poezie, tedy volný verš. S Ginsbergem pak oplzlou otevřenost. Její básně jsou přímé, ze šukání si nebere servítky. Její přítel a básník Galway Kinnell o ní říká: „Její poezie je odvážná, jakoby mluvila tam, kde ostatní mlčí. Nelze popisovat vnější svět a vynechat sebe.“

Sharon Oldsová se narodila v Kalifornii v roce 1942, první sbírku však vydala až v sedmatřiceti letech. Její poslední sbírka Skok jelena pochází z roku 2012. Vloni za ni dostala Pultizerovu cenu a jako první žena i básnickou cenu T.S. Eliota. Do širšího povědomí Američanů se však paradoxně dostala díky občanskému postoji. V roce 2005 se na protest války v Iráku odmítla zúčastnit snídaně v Bílém domě, kam byla spolu s ostatními literáty pozvaná tehdejším prezidentem G.W. Bushem.

V češtině vyšel vůbec první překlad jejích básní, který vydalo nakladatelství Host, pod názvem Papežův penis a jiné básně. Česká sbírka paradoxně vznikala ve dvou liniích současně. Oldsová totiž oslovila jak Milana Děžinského, tak i Yvetu Shanfeldovou, kteří na básních pracovali několik let, aniž by o sobě vzájemně věděli. Zkontaktovali se až před sedmi lety a Papežův penis je tak společnou spoluprácí obou.

Konec

Rozhodli jsme se pro potrat, zabít společně.
Menstruace, která začala,
nic nezměnila. Už byli oba mrtví, ten mladý pár,
spolu na celý život.
Jak jsme se o tom v posteli bavili, ani nás
ten náraz nepřekvapil. Šli jsme k oknu,
dívali se na rozmačkaná auta a lesklou
pokroucenou stříž skla, jako bychom
to udělali my.
Poldové vytáhli jejich těla z malé kouřící štěrbiny dveří,
potřísněná krví jak při porodu, položili je
na svah a přikryli přikrývkami, které se rychle
prosákly. Krev
se mi spustila po nohou do bačkor. Stála jsem
bez pohnutí, dokud ten smotaný balík
nehodili do černé díry
sanitky a nepostavili na nohy
i toho druhého, s hlavou omotanou obvazem
se skvrnami tam, kde bývaly oči.
Druhý den ráno jsem musela hodinu klečet
a drhnout krev z podlahy mokrými hadry,
abych ji zbavila těch lesklých
průsvitných fleků, které se musejí odmáčet,
jako když se odstraňuje povlak z pánve,
když skončí banket.

Papežův penis a jiné básně (Překlad z anglických originálů: Satan Says, The Gold Cell, The Dead and the Living, The Gold Cell, One Secrect Thing a Strike Sparks: Selected Poems)

Autor: Sharon Oldsová
Překlad: Ivan Děžinský a Yveta Shanfeldová
Žánr: Poezie
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2014
Počet stran: 114
Hodnocení: 75 %

www.hostbrno.cz
nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/poezie/994