Rosemary má děťátko – hororová klasika, která nezklame
Banner

Rosemary má děťátko – hororová klasika, která nezklame

Tisk
ImageKam až sahá láska matky k dítěti? Je pro něj schopna obětovat i svůj život? Klasika mezi filmovými horory s příznačným názvem Rosemary má děťátko vychází začátkem února na DVD.




Převedením známého románu Iry Levina do filmové podoby byl pověřen tehdy teprve třiatřicetiletý Roman Polanski. Ačkoli měl film původně jen režírovat, pustil se nakonec - prý z čirého nadšení nad kvalitou díla - i do tvorby scénáře. A protože se původního příběhu držel obzvlášť poctivě – byl usvědčen i z přímého přepisu celých scén – podařilo se mu značnou část jeho ducha převést i na plátno.

Mladí manželé Rosemary a Guy Woodhouseovi (Mia Farrow a John Cassavetes) se stěhují do starého, dříve jistě reprezentativního, ale dnes již trochu ošuntělého domu uprostřed New Yorku. Tomu, že Bramford nemá mezi starousedlíky zrovna dobrou pověst, neboť se traduje, že se zde na začátku století konaly černé mše, nepřikládají velkou váhu. Brzy se seznámí s nejbližšími sousedy Minnie a Romanem Castevetovými (Ruth Gordonová a Sidney Blackmer), ale i přes počáteční snahu Rosemary cítí, že o bližší přátelství s nimi nestojí. Guy s ní ovšem nesouhlasí a naopak se se sousedy rychle sbližuje. Do té doby ne příliš úspěšný herec je najednou na roztrhání a vlivem různých náhod a podivných neštěstí druhých dostává jednu vysněnou roli za druhou. Ke štěstí manželů tak zdánlivě chybí už jen jediné – dítě…

Image


Nálepku hororového filmu si snímek vysloužit především díky originální zápletce Iry Levina, známého autora mysteriózních příběhů. Krvavé či jiné scény v podobném duchu, známé spíše z filmů béčkové produkce, zde však nehledejte. Hlavní roli hraje napětí, které je ve filmu budováno od samotného začátku. Jedna “nešťastná” a nevysvětlitelná událost stíhá druhou a divák se postupem času dostává k zásadní otázce. Má pravdu Rosemary nebo její okolí? Je to všechno jen paranoia jedné psychicky labilní ženy nebo skutečnost? Odpovědí jsou zdánlivě nedůležité a mnohdy nepovšimnuté detaily či kradmé poznámky, které se později stanou jak pro Rosemary, tak pro diváka vodítkem k závěrečnému “prozření”.  Je však škoda, že některé věci jsou ve filmu nedopovězeny a záleží jen na divákovi, jak si je přebere. Při čerstvé znalosti předlohy je tak první zhlédnutí filmu spíše zklamáním. Není však možné srovnávat nesrovnatelné, tedy knihu a podle ní natočený film. Přiznám se, že poté, co jsem předlohu již trochu pozapomněla a soustředila se jen na snímek samotný, byl výsledný dojem o mnoho lepší.

Rosemary má děťátko je filmem jedné herečky. Mia Farrow  však s přijetím role nejprve váhala – zdálo se jí, že pro ztvárnění Rosemary není tou pravou. Nakonec však svolila a udělala dobře, neboť její potřeba dokázat světu své herecké umění, konečně dopadla na úrodnou půdu. Mistrně zde předvedla proměnu z veselé, bezstarostné dívky ve smutnou, poddajnou ženu bez vlastního názoru, která se postupem času stává zcela závislou na ostatních. Protože psychický stav souvisí i s tím fyzickým, musela už tak dost štíhlá herečka (na začátku natáčení vážila čtyřicet pět kilogramů) ještě zhubnout. Poté, co si ostříhala vlasy a její nezdravě vypadající tvář tak ještě více vynikla, bylo dílo dokonáno.

Image


I na ostatní obsazení měl režisér štěstí - tedy alespoň pro konečné vyznění filmu. Na roli Guye Woodhouse se původně počítalo s Jackem Nicholsonem, ale z důvodů jeho příliš prvoplánovaného “ďábelského” vzezření roli nakonec dostal John Cassavetes. Svoji postavu, tedy muže s názory na rodinné štěstí mírně “nevyjasněnými”, zvládl na výbornou, avšak za Miou Farrow, snad i díky scénáři, zůstal nakonec trochu ve stínu. Cassavetes, sám režisér, si však pracovně (ani lidsky) příliš nesedl s Polanskim a k jeho způsobu natáčení měl neustále nějaké připomínky. Na place tak díky tomu docházelo k častým neshodám a dokonce i k ne příliš vybíravým slovním projevům… Ústřední duo herecky skvěle doplňují Ruth Gordonová a Sidney Blackmer, v rolích manželů Castevetových. Hlavně Ruth zde úžasně ztvárnila postarší, zmalovanou a nesnesitelně vlezlou sousedku, která ač na první pohled nepůsobí příliš inteligentně, velmi obratně s ostatními manipuluje a nenápadně tak dosahuje svých cílů…  Ve vedlejších rolích, či spíše v miniroličkách, se dále objevili i Tony Curtis nebo spíše svým smutným koncem než hereckým umem proslulá Sharon Tate.

Ne se všemi však režisér vycházel tak jako s Cassavetesem. Jak Mia Farrow ve své biografii Co pomíjí vzpomíná, svým nadšením pro věc brzy nakazil i ostatní: : “Když mě Roman požádal, abych snědla syrová játra, udělala jsem to, sousto po soustu, ačkoli jsem v té době byla přesvědčená vegetariánka.” Byla však schopná dělat i bláznivější věci: “Při natáčení na Park Avenue ho napadlo, že bych měla roztržitě vejít do silnice mezi jedoucí auta a nerozhlížet se napravo nalevo. (…) Musel sám obsluhovat ruční kameru, protože to nikdo nechtěl dělat. Zhluboka jsem se nadechla – zmocnil se mě skoro závratný, euforický pocit. Společně s Romanem jsme vkročili přímo před přijíždějící auta.”

Image


Vzhledem k datu svého vzniku se ve snímku objevují i překvapivě odvážné erotické scény. Film je však jeden velký klam na diváka, a proto nikoho nepřekvapí, že se Mia Farrow, které se nezdálo vhodné před kamerou svlékat, nechala v těchto pasážích zastoupit dablérkou. Podobným případem jsou i lokace, kde se natáčelo. Ačkoli se děj odehrává v New Yorku, většina scén ve skutečnosti vznikla v Paramount Studios v Los Angeles. V samotném N.Y. se točilo jen pár exteriérů, mezi něž patřil i dům Dakota, ve filmu nazývaný Bramford. Ten se reálně proslavil také, a to z důvodu podobně pochmurného – právě před ním byl v roce 1980 zastřelen slavný Brouk John Lennon.

Ač se očekával pravý opak, v oscarovém klání snímek příliš úspěšný nebyl. Dosáhl pouhých dvou nominací, z nichž nakonec proměnil jen jednu. Cenu za vedlejší roli si odnesla právě výše zmíněná Ruth Gordonová. Ta se také, jako jediná z původních představitelů, objevila v pokračování, o které se v roce 1976 pokusil režisér Sam O'Steen. I on však jako už mnozí před ním brzy zjistil, že vstupovat podruhé do téže řeky nebyl dobrý nápad. Potvrdila to jak výsledná nevalná kvalita jeho snímku, tak i oprávněný nezájem diváků, který laciný trik s pokračováním rychle prokoukli.

Pokud hledáte film, u kterého se budete kvalitně (ale zároveň kultivovaně) bát, Rosemary má děťátko vás dozajista nezklame. A pokud se právě potýkáte s partnerskými problémy, uklidníte se. Ty, které prožívá Rosemary, totiž nic na světě nepřekoná…


Název: Rosemary má děťátko
Žánr: Thriller / Mysteriózní / Drama / Horor
Režie: Roman Polanski
Hrají: Mia Farrow, John Cassavetes, Ruth Gordon, Maurice Evans, Ralph Bellamy, Victoria Vetri, Charles Grodin, Tony Curtis, William Castle, Elisha Cook Jr., Sharon Tate
Délka: 136 minut
Výroba: USA 1968

Na DVD vychází 8. 2. 2012

Zdroj foto: Paramount Pictures




 
Banner

Přihlášení



Ráda bych si zazpívala s Jaroslavem Svěceným

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

Olomoucká Liška B. je inscenace půvabná a svébytná i díky silné hudební složce

Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Moravském divadle Olomouc, je přece jenom jiná písnička. Nicméně i hudební stránka nové inscenace je velmi silná.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Nakladatelství Portál slaví 30 let! Rozhovor s šéfredaktorem Martinem Bedřichem nejen o knihách

portalV letošním roce oslaví své 30leté výročí oblíbené nakladatelství Portál, které nabízí převážně odbornou psychologickou literaturu a zajímavé spirituálně laděné tituly. Od roku 2017 je šéfredaktorem Portálu pan Martin Bedřich, který...

Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Čtěte také...

Kritiky očekávaný film Dítě číslo 44 míří do kin

44 perexFilm Dítě číslo 44 s podtitulem Jak najít vraha v zemi, kde vraždy neexistují, se točil před dvěma lety v Praze a také v dalších českých městech. Na natáčení se významně podílelo pražské filmové studio Barrandov, kde v...


Literatura

Enneagram jako dokonalý návod na lidskou duši

EnneagramNení vůbec jednoduché vyznat se v lidské duši. V jednání, které je pro nás osobně nepochopitelné. A něco, co je pro nás tak přirozené, je pro druhého španělskou vesnicí. Devět osobnostních typů, devět tváří lidské duše, jednoduše enneagram v další s...

Divadlo

Komediomat vyprodal zlínské Studio Z
ImageO partě improvizátorů Komediomat jste si mohli nedávno přečíst v našem rozhovoru. Nyní jsem se na ně opět vydala do Zlína, abych se uvolnila od stresu a nechala si nahnat do očí slzy smíchu.
 
 
...

Film

27. Dny evropského filmu proběhnou v červnu

def 200Dny evropského filmu (DEF) proběhnou od 16. do 23. června. Jsou tak prvním filmovým festivalem, který se po rozvolnění vládních opatření v našich kinech uskuteční.

...