Ruiny světa pokryl LES. Co čekat od nového českého postapo románu?

Ruiny světa pokryl LES. Co čekat od nového českého postapo románu?

Tisk

big les-MZ0-481731 (2)Kniha, která se mi počátkem února dostala do rukou, od začátku slibovala napínavý příběh psaný originálním způsobem, ve kterém se míchá nostalgie s drastičnem – tedy takto mi to připadalo – a přesně toho jsem se i dočkala.

Knížka je možná takový hybrid mezi románem a novelou – krátká, ale s více linkami. Na ani ne 170 stránkách textu se dozvídáme mnoho podstatného o tom, jak by to vypadalo, kdybychom ztratili základy lidské civilizovanosti. Asi nebude moc velký spoiler, když naznačím, že by to nebylo tak roztomilé, jak si rádi představují ti, kteří se stěhují z velkoměsta na vesnici. Ono to totiž není jen o fosilních palivech a elektřině, ale také o něčem tak braném jako samozřejmost, jako je jazyk…

Nedozvídáme se, na území jakého státu se příběh odehrává – podobné společenské konstrukty jsou dávno zapomenutý přežitek. Za hlavní postavu můžeme právem pokládat muže zvaného Prst, ostříleného přeživšího nově nastoleného řádu světa. V lese plném pastí a krvelačné zvěře, kterou vlastně částečně tvoří i další lidé, už žije déle než v době před Tím. Přesto si dobře pamatuje, co se stalo, když byl malý.

Každý, kdo nastartoval auto, zapletl se s jinou vymožeností nebo dokonce jen promluvil, okamžitě zmizel z povrchu zemského – a tak je to pořád. Lidé se museli naučit, čemu se vyhýbat, svou mateřštinu vyměnit za posunky a zbavit se svého starého oblečení. Prsta, tehdy ještě malého kluka s neuvedeným jménem, toto pomohlo naučit několik přeživších, které potkal – i tento příběh se v knize dozvídáme.

Všechny materiální pozůstatky civilizace, které setrvávají na svém místě, probouzejí v lidech vzrušení ze zakázaného ovoce – za jehož požití hrozí vyhnání ze života a existence. V tomto světě je naprosto normální zabíjet a požírat své bližní pro přežití. Prst zde nejen vyrostl, ale také morálně zdegeneroval jako všichni okolo. Jako dospělý se potlouká po kraji i se ženou Malou a její Dcerou. Co všechno zažijí? Jak dopadne jejich riskantní útěk do Města přísně střeženého místní etablovanou komunitou?

Tuto knihu doporučuji z mnoha důvodů. Velmi se mi líbí neotřelý způsob apokalypsy, který vzbuzuje mnoho filosofických otázek. Co je člověk a co je zvíře? Potřebujeme si nechat diktovat společnou dohodou, co je správné, nebo to můžeme cítit sami v sobě? Čemu člověk musí být vystaven, aby ztratil své lidství, a lze to odpustit?

Marek Baroš používá osobitý jazyk, který knize dává duši: věty s vypuštěnými přísudky suše konstatují, co se děje a co máme vidět, co však není suché, je bohatá slovní zásoba, která to, co máme vidět, vykresluje. V literatuře už nějaký ten pátek není tabu nebát se naturalismu, ale přesto cením, že to zde máme pěkně na talíři – hnis a stolice jsou stejně důležité jako krev, mluvíme-li o snížení se na uspokojování základních fyzických potřeb.

Jakožto budoucí jazykovědec uvažuji i nad tím, proč mluvit se nemůže a znakovat ano. Znakové jazyky jsou systémy vyjadřovacích prvků stejně jako jazyky mluvené. Docházím k tomu, že to má co dělat s tím, co se v knize píše o různorodosti gest – některé postavy mají širokou znakovou zásobu, jiné chudou, často se stává, že si lidé navzájem neporozumí. Předpokládám, že v Lese si každý na ten svůj jazyk přichází sám skrze improvizaci, neplatí žádná konvence, která by byla komunikačním ekvivalentem konstruktu etiky…?

Les je skvělá kniha, zároveň však vidím i několik nedostatků, které odpouštím, ale započítávám. Souvisí hlavně s mým osobním vkusem a týkají se především stručnosti knihy. Koncept toho všeho je velmi nápaditý, silný a podněcuje spoustu myšlenek. Místy mi však přijde, že by to šlo ještě trochu dotáhnout.

Proč se TO stalo, to jsem například velmi ráda, že nevíme. Postavy to prostě nemají jak zjistit a nám aspoň zbývá volný prostor k přemýšlení: je to experiment mimozemšťanů? trest od Vesmíru za plundrování naší planety? úchylná hra někoho, kdo zotročil bohy?

Kniha by byla ovšem ještě lepší čtení, a pravděpodobně ještě více mindblowing, kdyby autor věnoval více prostoru následujícím věcem:

  • minulost Malé
  • dekadence Prsta – vidíme velký kontrast mezi minulostí a přítomností a víme, PROČ by ten hodný kluk nepřežil ani minutu, ale bližší popis morálního rozkladu by mohl objasnit JAK
  • ještě pár nedostatků u konce, které by však byly moc velkým spoilerem

Kromě otázek můžeme v Lese hledat i poučení. Tím mým bylo, že návratu k přírodě a přirozenosti můžeme úspěšně, tak aby nedošlo k úplnému rozkladu, docílit jen skrze rozvíjení vědy a práva – člověk se totiž vyvinul právě tak, aby přemýšlel, mluvil a uzavíral dohody se zbytkem společnosti. Neříkám však, že toto zamýšlí sdělit sám pan Baroš – najděte si v tom své poučení sami.

Ukázka z knihy:

(...) Vločky se snášely s neúnavnou vytrvalostí, při dopadu na zemi vytvářely sotva znatelnou zvukovou stopu. Bylo vidět jen na pár kroků, přesto se Prst neustále rozhlížel, luk připravený, při chůzi kontroloval šípy. Sevřel ho pocit, že je někdo pronásleduje. Občas se zastavili a poslouchali les za sebou. Nic neslyšeli, jen tichý šepot vločkového vodopádu. Malá přikývla, že má stejný pocit jako Prst. „Vlci?” zeptala se. Zakroutil hlavou: „Ne. Jsou to zvířata. Jedno nebo dvě. Drží se naší stopy –” v půli věty Prst zastavil a začal větřit, zamračil se, podíval se na Malou a pak na Dceru, nasál její pach. Malá nechápala, co má na mysli, ale pak to také ucítila. Dcera začala krvácet. Pach z jejího rozkroku byl silný a sladký, nezadržitelně se šířil vzduchem. Dcera se tvářila vyplašeně, Malá k ní přistoupila, rozvázala jí řemen nohavic a strčila jí ruku mezi nohy. Když ji vytáhla, měla prsty zakrvácené. „Že ti to začalo zrovna teď,” otřela si prsty o sníh, z vaku vyhrabala trs listů ovčí trávy a upletla z něj jednoduchý smotek. „Oni ji cítí. Nepodaří se nám utéct. Musíme ji tady nechat!” rozhodl Prst.
Malá razantně trhla rukou. „V žádném případě. Jsou to jen dvě zvířata. Neodváží se na nás.” Jako odpověď se v dálce za nimi ozvalo nelidské zavytí, vzápětí se k němu přidal další hlas.

O autorovi:

Marek Baroš (*1973) je divadelní dramaturg, umělec a spisovatel z Valašského Meziříčí. Před tímto svým debutovým románem Les vydal také knížku (nejen) pro děti Pohádky ze skládky (2021) s příběhy vyhozených hraček. Ta byla dvakrát divadelně adaptována.

big les-MZ0-481731

Název: Les
Autor: Marek Baroš
Žánr: postapokalyptický román
Nakladatelství: Prostor
Rok vydání: 2021
Počet stran: 176
ISBN: 978-80-7260-494-4
Hodnocení: 75%

http://www.eprostor.com/cz/katalog-titulu/les.aspx?referrerID=42


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Sylva Lauerová a okamžiky mezi dokonalostí

Klan Sylva L perexBásnířka Sylva Lauerová se před časem spojila s fotografem Tomášem Pickou, aby spolu s ním a jeho fotografiemi zachycujícími nevšední okamžiky baletních vystoupení žáků Taneční konzervatoře Brno – p.o. , realizovala projekt s názvem...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Moudrost koní

Moudrost koniVšechno, co v životě opravdu potřebujete znát, se můžete naučit od koní. Je to pravda? Po přečtení Moudrosti koní o tom začnete přemýšlet. Je obecně známo, že koně mají vyšší citlivost a znamenitě vycítí rozpoložení lidí kolem nich. Jejich st...


Literatura

Bouřlivá léta lze přežít bez újmy. Podle šamanů.

altPopulárně naučná kniha pro přemýšlivé teenagery Bouřlivá léta s podtitulem Přechodové rituály a posvátná moudrost dospívajících americké autorky Julie Tallard Johnsonové má mladému čtenáři pomoci zorientov...

Divadlo

Na Letních scénách Divadla Bolka Polívky se letos bude hrát od 11. června do 14. srpna. Předprodej vstupenek zahájen

letni scena 200Tři atraktivní lokality a desítky pozoruhodných titulů pod hvězdnou oblohou… Sedmý ročník Letních scén Divadla Bolka Polívky nabídne divákům mimořádně intenzivní divadelní zážitky. Od 11. června do 14. srpna se bude hrát v amfiteátru na Kr...

Film

Král Belgičanů

Kral belgicanu perexNicolas III., belgický král, je právě na státní návštěvě v Istanbulu, když se dozví, že se jeho země rozpadla. Chce se okamžitě vrátit domů, aby zachránil své království. Sluneční bouře ale způsobí, že je vzdušný prostor kompl...