Dojemný historický román Děti Volhy: Zaslouží si své ocenění?
Banner

Dojemný historický román Děti Volhy: Zaslouží si své ocenění?

Tisk

Děti VolhyVe stepi při řece Volze existovaly od 18. století německé usedlosti. Socialistická revoluce se jim nevyhla. Nová kniha Guzel Jachiny Děti Volhy vypráví příběh zkázy i naděje očima prostého učitele z takové německé vesnice. Román získal doma v Rusku prestižní státní cenu Velká kniha a byl už přeložen do 17 jazyků včetně nedávno vyšlého českého překladu Jakuba Šedivého.

Příběh začíná v roce 1916. Na břehu řeky Volhy stojí německá obec Gnadental, v ní malá škola a tam učí děti dvaatřicetiletý Jakob Bach. Jeden den je jako druhý. Jediné, co Bacha nadchne, je pročítat si řádky básnických děl německých velikánů nebo čas od času vyjít ven a kochat se mocným kouzlem bouře na nebi.

Jednoho dne však je učitel tajemným způsobem pozván na druhý břeh Volhy. Mlčenlivý a záhadný Kyrgyz převeze Bacha na pusté místo, kde stojí jediný dům. Tam žije statkář Grimm, jeho mladá dcera Klára a její stará chůva Tilda. Chystají se přestěhovat se do Německa a Klára má být provdána, ale bez schopnosti mluvit vznešenou němčinou ji nikdo nebude chtít. Tak začnou Bachovi neobyčejné dny, kdy vyučuje znuděné a osamělé děvče spisovné němčině – a ani neví, jak to děvče vypadá. Grimm ve strachu z hříchu dceru ukrývá za paraván a nechává výuku přísně střežit. Výuka se však neobejde bez literatury, a tak Klára s Jakobem najdou způsob, jak se o sobě dozvědět víc…

To je však ani ne čtvrtina knihy a já už vám více prozradit nechci. Mohu jen říct, že co se bude dít dál, je ještě zajímavější, ale také smutnější, místy i radostné. A léta ubíhají… Román je zhruba dvacetiletým příběhem života v německém Povolží za raného bolševismu. Stále v něm figuruje stereotypní vesnický životní styl, ale hlavní postava je bedlivým pozorovatelem a byť nedohlédne až do Moskvy, vliv politiky na vzhled Gnadentalu je patrný. Skvěle je popsán také psychologický vývoj hlavní postavy: nebije do očí, co se Bachovi děje v hlavě, není to umělý prvek pro dosažení větší okázalosti knihy, je to prostě tak, je to skutečné.

Jedná se dle mého o velice uchvacující příběh. Táhlý proud velké řeky a střídání období úrody s obdobími zimy kontrastují s povodní, které Svaz musí čelit politicky. Jakob Bach klidně mohl žít a toto všechno se mohlo stát – protože se to tehdy dělo. Jakožto dějepisně pouze průměrně vzdělaná osoba jsem si ani nevšimla, jak moc děj autorka provázala se skutečnými historickými událostmi, dokud jsem si neotevřela vysvětlivky vzadu, a o to větší fascinaci cítím. Už ze samotného díla je dost velká – kniha mi připadá velice lyrická, je cítit její atmosféra, ale zároveň to není o nudných popisech. Místy se objevují prvky až mystické a pouze skepticismus mi vložil do hlavy otázku, zda nejsou všechny jen metafora. Jinak by se příběh totiž mohl reálně odehrát i s nimi, tak krásně všechno do sebe zapadá. Metafory v pravém smyslu se tam objevují také, a jsou velmi trefně použité.

Teď mi tedy zbývá odpovědět na otázku v titulku: zaslouží si Děti Volhy ocenění, které jim bylo uděleno? Jednoznačně ano. Připadá mi, že tady recenzuji obecně samé skvělé knížky, ale tady si opravdu nedokážu vzpomenout na nic v těch 413 stránkách, co bych chtěla byť jen lehce vytknout.

Guzel Jachina

Zdroj foto: ansa.it

O autorce:

Guzel Šamilevna Jachina (*1977) je původem tatarská spisovatelka píšící rusky. V rodné Kazani vystudovala na fakultě cizích jazyků a potom také scenáristiku v Moskvě. Její první kniha Zulejka otevírá oči (Prostor 2017) byla nejprve psána jako scénář, teprve pak ji přepsala jako prózu, kterou mnoho nakladatelství odmítlo. Dnes je to světový bestseller. Jde o historický román inspirovaný krutým údělem autorčiny babičky. Druhá kniha Děti Volhy zase čerpá inspiraci z autorčina dědečka, učitele němčiny. Jachina tak zůstává věrná historii raného 20. století a tematice nesnadného života tehdejších prostých lidí.


Ukázka z knihy:

Pevně zavřel školní dveře, zastrčil závoru. Zavřel i dveře své komůrky. Důkladně zatáhl závěsy na okně. Spokojeně se obrátil ke stolu – a spatřil na něm dlouhý bílý obdélník: zapečetěný dopis.
Vylekaně se rozhlédl, jestli se tajemný pošťák neschoval někde v pokoji. Ale když nikoho nenašel, klesk na židli a zkoumal obálku s načmáraným nápisem Panu šulmejstrovy Bachovi. Ve slově šulmajstr byly dvě pravopisné chyby.

Bach v životě nenapsal ani nedostal dopis. První co ho napadlo, bylo dopis spálit: nic dobrého v listu doručeném tak podezřelým způsobem nemohlo být. Opatrně vzal obálku do ruky: byla lehká (podle všeho obsahovala jen jeden list papíru). Prozkoumal rukopis: byl kostrbatý, očividně patřil člověku, který nebyl zvyklý často používat pero. Bach přiblížil obálku k obličeji a přičichl k ní: byla slabě cítit po jablkách. Položil ji zpátky na stůl, shora přiklopil knihou. Otočil židli k oknu, posadil se a přehodil si nohu přes nohu, zkřížil ruce na prsou a přimhouřil oči. Seděl tak čtvrt hodiny, odevzdaně si vydechl a zamračeně, se zlou předtuchou otevřel obálku.

Velectěný šulmejstře Bachu,

srdečně vás zdravým a zvu vás na večeři abychom projednaly jednu záležitost. Pokud budete souhlasit, přijďte dnes v pět otpoledne do gnadentalského přístavu, bude tam na vás někto čekat.

S přátelským pozdravem
upřímně váš Udo Grimm.

Ještě něco: toho mého člověka se nebojte. Jeho vzhlet je nevábný, ale srdce má dobré.

Když se autor podepisoval, silně přitlačil hrotem pera na papír a naskrz ho propíchl.

 Děti Volhy

Název: Děti Volhy
Autor: Guzel Jachina
Překlad: Jakub Šedivý
Žánr: historický román
Nakladatelství: Prostor
Rok vydání: 2020
Počet stran: 416
ISBN: 978-80-7260-468-5
Hodnocení: 98%


 

Přihlášení



Anketa

Jaké motivy máte v kultuře nejraději?
 

Skotské pobřeží, nevlídné počasí, typické fish and chips, vůně ryb i bahna v románu Letní nebe

Letní nebe vás vezme na sychravý skotský venkov nebo do dubajského horka. Perfektní kombinace, která už sama o sobě zanechá čtenářský dojem. Je to jedna z těch knížek, kterou i po několika letech vezmete do ruky a řeknete si… „jooo, to si pamatuju“. A protože si nebudete pamatovat děj, ale jen parádní atmosféru, tak se začtete znova. Ostatně, děláte to? Čtete knížky podruhé?

Tenis - Magické momenty

V tenise nacházíme tytéž základní prvky jako v každodenním životě. Tenis je souboj dvou gladiátorů v aréně, kteří za jediné zbraně mají raketu a odhodlání. Tenis je víc než sport, tenis je umění, říkají slavní tenisté.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

Byla doba, kdy jsem se doslova nezastavila

archiv Kateřina NeumannováPPrvní úspěch slavila již jako žákovská mistryně ČR v kanoistice. Pak se dvakrát stala juniorskou mistryní světa v běhu na lyžích. Během své aktivní sportovní kariéry byla Kateřina Neumannová dvakrát m...

Mnichův průvodce k čistému domu i mysli

V listopadu u nakladatelství Alferia v edici Východní řada vyšla knížečka Mnichův průvodce k čistému domu i mysli od autora jménem Šókei Macumoto. Tento autor se snaží popularizovat buddhismus a přenést jeho principy do každodenního života lidí, třeba právě pomocí úklidu jak mysli, tak svého obydlí.

Čtěte také...

Uhrančivý tanec podsvětím

Zoran Čirić hobo„Dýdžej“ Hobo je drsňák každým coulem, žije od mejdanu k mejdanu, svět má zalitý alkoholem a zakrytý dýmem z cigaret a jointů. Donedávna byl pouhým Zoxem a svou přezdívku Hobo používal jen v klubu, kde pouštěl hudbu....


Divadlo

Zveme vás na komedii Na Zlatém jezeře

na zlatem jezere200V loňském roce měla premiéru divadelní hra, Na Zlatém jezeře se Simonou Stašovou a Ladislavem Frejem v hlavních rolích.

...

Film

Když draka a jeho jezdce pojí společné vědomí

Eragon 200Mimořádný úspěch "fantasy" filmů, velkolepých epopejí z rodu Pána prstenů a nejnověji Hobita, uspíšil vznik dalších obdobně zacílených děl. Vyznačují se touž realizační rozmáchlostí zvláště při bitevních výjevech, t...