Přátelství mezi kočkou a člověkem je mnohdy zvláštní věc. Ač někdo bere kočky jako nezávislé a samostatné, protože si často dělají věci po svém, není to tak úplně pravda. Kočky potřebují svůj klid, pohlazení, plnou misku, místo ke spaní a pozornost stejně, jako ostatní mazlíčci. Ale ony diktují, kdy to bude a kde to bude. Protože jen proto, že to jim dáváte najíst, neznamená, že vás neseknou packou, když je naštvete.
Satoru si jednoho dne všimne, že na střeše jeho auta často spí jeden kocour. Jelikož má kočky velmi rád, začne mu nosit jídlo. Také jej zarazí, to jak je kocour podobný, tomu, kterého měl v dětství. Oba jsou bílí a mají téměř totožné tři flíčky na obličeji, jen každý má zahnutý ocásek na jinou stranu. Jelikož je kocour plachý, chodí se jen na něj jen koukat a kontroluje, jestli je v pořádku. V noci jej probudí nářek a mňoukání. Kocourka srazilo auto a pochroumalo mu zadní nožku. Satoru ho hned naloží do přepravky a odveze na veterinu a pak k sobě domů, kde se o něj stará. Pojmenuje ho Nana jako sedm – kvůli jeho ocásku, který sedmičku připomíná. A jelikož to tak oběma vyhovuje, kocourka se už doma nechá.
Pět let spolu spokojeně žijí v jednom Tokijském bytě a užívají si jeden druhého. Najednou Satoru Nanovi oznámí, že mu bohužel bude muset najít nového páníčka. Naloží ho tedy do přepravky a do auta a vydávají se na cesty skoro po celém Japonsku. Postupně navštěvují všechny Satorovi přátelé z dětství a dospívání a společně se podívají na místa, která by „obyčejná“ kočka nikdy nenavštívila. Při sledování společném putování se více dozvídáme o Saturově dětství a dospívání a taky pomalu začínáme tušit důvod, proč hledá kocourkovi nový domov. Důvody budou nejspíše mnohem vážnější než tíživá finanční situace.
Na knize je zajímavé to, že je vyprávěna z pohledu kocoura. Zjistíte tedy, jak kočky vidí svět a jak vidí nás. Že se třeba nerozčilují nad úplně zjevnými věcmi, které nejdou změnit a místo toho si raději najdou pohodlné místo a dají si dvacet. Že využijí každé příležitosti ke hře – a taky každé příležitosti se pořádně najíst. A taky, že je mnohdy potřebujeme více, než oni nás. Tohle kočky samozřejmě už ví dávno, ovšem ani je nenapadne, aby se tím nějak chvástaly. Jen nám to sem tam připomenou, ať na to nezapomeneme.
O autorovi:
Hiro Akirawa je japonská spisovatelka, narozená v roce 1972 v prefektuře Kóči. V roce 2003 vyhrála se svou první knihou Shio No Machi: Wish my precious, cenu Dengeki Novel Prize v kategorii začínající spisovatelé. Její druhý román z roku 2006 Toshokan Senso – Library war, byl přijat také velmi pozitivně a s ohlasem je prvním ze série knih, s tématem o smyšlených Library Forces, jednotkách starajících se o knihovny a věci okolo nich. Často také píše o tématu Japonských sebeobranných sil (Japanese Self-Defence Forses) a věnovala mu své první tři novely. Některé z jejich knih, byly dokonce převedeny na filmové plátno. Její nejúspěšnější knihou je právě Kočka na cestách, Která bylo dosud přeložena do 18 jazyků a které se po celém světě prodalo více než milion výtisků.
Ukázka z knihy:
Satoru mě nazýval, občas trochu povýšeně,“hej, ty!“, „kočko“ nebo „pane kočko“. To jsem se ještě nijak nejmenoval, takže to bylo pochopitelné. I kdybych nějaké jméno měl, Satoru mé řeči nerozuměl, a tak bych neměl, jak mu ho sdělit. Lidé hovoří jen svým jazykem, což je hrozně nepraktické. A když už jsme u toho; tušili jste, že kočky jsou multilingvní?
Kdykoli jsem chtěl jít ven, Satoru se zamračil a začal mě přesvědčovat. „Hele ty. Jak tě pustím ven, tak už se možná nevrátíš. Musíš to vydržet aspoň do doby, než se uzdravíš. Přece nechceš mít v noze až do konce života stehy, nebo snad jo?“
Pro mě stehy v noze nepředstavovaly bůhví jaký problém. Když jsem trochu zatnul zuby a překousl pobolívání v noze, už jsem v té době mohl normálně chodit. Satoru se ale tvářil ustaraně, a tak jsem to ty dva měsíce bez procházek vydržel. Táhnout za sebou nohu během potyčky s jinou kočkou by taky za moc nestálo. Konečně se mé zranění vyléčilo.
Způsobil jsem poprask u vchodových dveří, kde mě Satoru, vždycky s ustaraným výrazem zastavil. Pusť mě ven!
Název: Kočka na cestách
Autor: Hiro Arikawa
Překlad: Anna Cima
Žánr: beletrie
Vydáno: 2020
Stran: 234
Vydalo nakladatelství: DOBROVSKÝ s.r.o.
Hodnocení: 95 %
www.knihydobrovsky.cz/kniha/kocka-na-cestach-206445446
| < Předchozí | Další > |
|---|
Nejdřív ho naše publikum poznalo coby baskytaristu populární německé skupiny Kreis, posléze jako prvního manžela Heleny Vondráčkové. Čas je proti nám, Sprint, Svou partu přátel ještě naštěstí mám - to jsou asi největší hity, které p...
Když Němci obsadili Polsko, Židé se ocitli ve smrtelném nebezpečí. Židovské ženy a dívky sledovaly, jak okupanti vraždí jejich rodiny a sousedy a ničí celé komunity původního obyvatelstva. Přišly o všechno a neměly už co ztratit...
Soubor třinácti povídek Šaty z igelitu, jejichž společným leitmotivem je lidská osamělost a stesk v nejrůznějších variacích, je debutem studenta a žurnalisty Vratislava Maňáka. Píše o událostech zdánl...
Když v roce 2010 spatřil světlo filmového světa snímek Králova řeč, okamžitě si dokázal získat city neurozených diváků a dokonce obměkčit i zkamenělá srdce kritiků a akademiků. Málokdo si však v té době uvědomoval, že...
Na televizních obrazovkách znovu spatříme základní díla světové kinematografie, ať již se dotýkají hlubin lidské duše (jako Kieslowského triptych Tři barvy) nebo nahlížejí do soukolí mocenského zákulisí, v...