Kultura21.cz

V nakladatelství LEDA vyšla na konci roku 2021 kniha Aleše Valenty Německý rok 1968: předpoklady, průběh a důsledky kulturní revoluce v SRN. Autor podává důkladně zpracovaný pohled na obraz prehistorie německé kulturní revoluce a její důsledky až do současnosti. Dr. Aleš Valenta působí i jako překladatel z němčiny, mimo jiné přeložil u nás poslední vydanou knihu Thilo Sarrazina Nepřátelské převzetí, původním vzděláním je historik.

V úvodu se autor zabývá německou mentalitou a tradovanými stereotypy a konfrontuje je s názory německých myslitelů a filozofů od luterského protestantismu po současnost. Nebulvárním přístupem zprostředkovává náhled na naše sousedy z historického a filozofického hlediska. Autor se neomezuje jen na Německo, zasazuje ho do kontextu myšlení i historických událostí v dalších zemích, především v západní Evropě a USA. Kniha určitě není určena jen historikům a filozofům, naopak.

Problematika neomarxismu a jeho dlouhého pochodu institucemi je v posledních letech často zmiňována, ale jen málokdo má přesnou představu, o co se jedná. Právě tuto mezeru dílo zaplňuje. Stěžejní část knihy se věnuje myšlenkám a historickým souvislostem od Frankfurtské školy (Adorno, Marcuse...) přes "erupci kulturní revoluce" (Rudi Dutschke) po "triumfální pochod progresivismu" vedoucí k "zelené záři nad Německem". Autor ve svém díle vysvětluje nejen pojmy uvedené v nadpisu, ale celý vývoj tohoto filozofického směru a jeho dopad na společnost. Asi nejpříznačněji se to odráží v Marcuseho stati Represivní tolerance, "dosud nejotevřenějším návodu k likvidaci demokracie a nastolení totalitního systému", kterou autor podrobně rozebírá. Všímá si především "chápání svobody jako osvobozování", kdy "proces osvobozování v podmínkách svobody nemůže být ničím než osvobozováním od svobody, a tedy cestou k diktatuře a totalitě".

Sám autor v úvodu říká, že "smyslem tohoto textu je rozbor totalitní ideologie německé nové levice, která infiltrovala hlavní proud německého liberálního myšlení a stala se ve Spolkové republice hrobařem politických a kulturních tradic, vyrůstajících z antických a křesťanských kořenů. ...Text představuje polemiku s ideologií kulturní revoluce, ale chtěl by rovněž přispět povšechně k lepšímu poznání tohoto nesmírně důležitého politického jevu v českém prostředí", a to především proto, že "v posledních letech zažívá kritická teorie Frankfurtské školy v České republice nebývalou renesanci". "Obecným důvodem je jako všude v našem civilizačním okruhu po krátkém regresu devadesátých let opětovný růst obliby (neo)marxismu mezi humanitní inteligencí."

Autor ukazuje na "genialitu a šílenství" neomarxistické koncepce a její totalitní charakter na příkladu z německé společnosti a její historie posledních 50 let, ale hovoří k nám, současníkům žijícím v EU. "Mínění lidí je zajímavé jen potud, nakolik souhlasí s jejím domněle objektivním modelem společnosti; v opačném případě je to ona sama, komu přísluší rozhodnutí o tom, co lidé považují za svou povinnost a za své štěstí. ...protože jedině radikální převýchova zajistí vítězství objektivního vědomí a vydláždí cestu k nové společnosti a novému člověku. ...Jde-li o fanatismus v jakémkoli směru, Němci si v nové době zjevně nehodlají nechat nikým sebrat vavříny vítězství."

Dlouhý pochod institucemi autor dokumentuje na mnoha příkladech z univerzitního prostředí, státní byrokracie i z politiky, ale "úspěch levice by nebyl myslitelný bez ovládnutí médií". "Cestu do těchto sfér měli otevřenou i zastánci těch nejextrémnějších levicových postojů... Nejrychleji se tento trend prosadil ve veřejnoprávní televizi a rozhlase... Jakmile se však někdo opovážil upozornit na nutnost omezit moc programových tvůrců veřejnoprávních médií, byl okamžitě napaden jako nepřítel svobody slova, který chce zavádět cenzuru. Tento jednoduchý trik fungoval dokonale. Tvůrci veřejného mínění se svého kvazimonopolního postavení nehodlali vzdát, neboť věděli, že v něm mají neocenitelný nástroj k formování názorů a morálky voličů. Jejich kritici... proti propagandistické mašinérii rozhlasu a zejména televize nic nezmohli".

Autor na příkladu Německa varuje před "novým sociálním pseudonáboženstvím", ve kterém "spasitelé dosáhnou svého cíle, až se člověk ve víře v budoucí novou společnost obrátí proti svým konkrétním časově a sociálně omezeným zájmům", protože se o něho komplexně postará stát. "Ustavilo by se tak vědomí naprosté závislosti jednotlivce na společnosti a se zánikem individuální osobnosti by se definitivně rozložila křesťanská a liberální tradice evropské kultury."

S ohledem na vliv, který má Německo v EU, je kniha "vážným varováním před rostoucí regulací našich životů", která se skrývá pod "vznešeně znějícími hesly nových ideologií", které se "znovu prosazují silou".

Kniha je psána krásnou bohatou moderní češtinou, kterou oživuje i střídmé použití archaických přechodníků. Ke cti autora nutno říci, že je jedním z mála současníků, který je umí správně používat. Němčináře potěší uvádění originálních termínů u významných pojmů, kterých se problematika týká, a zájemce o toto téma velké množství zdrojů, na které se autor odkazuje.

Vynikající kniha s trochu nudným, někoho možná i odrazujícím, ale především omezujícím názvem Německý rok 1968. Marketér ve mně křičí, že dobré zboží se neprodává samo a titul nesluší dílu, které myšlenkově zahrnuje cca pět století a posledních sto let důkladně analyzuje na dvou kontinentech, a to i s politickými dopady na současnost. Přiznávám, že neznat jméno autora jako překladatele, nenapadlo by mě knihu otevřít. Právě za název dávám 5 % dolů, jinak knize historicky, obsahově ani literárně nelze nic vytknout. Jedná se o ojedinělou práci, která na našem trhu zatím chyběla.

Kniha by měla být doporučenou četbou nejen pro studenty humanitních oborů, ale pro všechny lidi, kteří se zajímají o ideové kořeny našeho civilizačního prostoru, zejména EU, protože podporovatelé často zmiňovaných západních hodnot by měli vědět, co se tím v současné politice rozumí, a pro oponenty vždy platilo, že když chtějí něco kritizovat, musejí to znát a rozumět tomu. Autor konstatuje: "Zatímco intelektuálů, kteří se probrali z komunistické horečky, bylo poměrně mnoho, únik ze svěrací kazajky progresivismu je vzácným jevem." Není se co divit, neboť skutečnou podstatu Frankfurtské školy, základního ideového zdroje neomarxismu, zná málokdo. A jak se uvádí na přebalu knihy, "přitom se jedná o fenomén, který je základní příčinou nynější fatální degenerace západního liberalismu a těžké krize západní Evropy a Spojených států".

Edice Agora, předpokládám, že pojmenovaná podle athénského tržiště, na kterém pobuřoval svými otázkami už Sokrates (později odsouzený za to, že nevěřil v oficiální bohy a kazil mládež), dělá čest svému jménu a předkládá úžasnou knihu, nad kterou můžeme ještě dlouho po přečtení přemýšlet, a snad o ní i diskutovat, jestli se to ještě smí.

Všechny citace jsou z knihy:
VALENTA, Aleš. Německý rok 1968: předpoklady, průběh a důsledky kulturní revoluce v SRN. Voznice:
Leda, 2021. Edice Agora. ISBN 978-80-7335-754-2. ©LEDA spol. s r.o., 2021 a ©Institut Václava Klause o.p.s., 2021

Hodnocení 95 %