Jak si Židům žilo v Čechách, na Moravě i ve Slezsku

zide perex Teprve v uplynulých třech desetiletích začaly cíleněji také u nás vycházet knihy domácích i zahraničních pisatelů, které se zabývaly dějinami židovského etnika v českém prostoru – namátkou zmíním aspoň spisy Bedřicha Noska, Lenky Matušíkové, Alexandra Putíka, Tomáše Pěkného nebo Martina Weina. Přidat lze obsáhlý sborník Cizí i blízcí, zkoumající, jak se židovská tematika odrážela v české kultuře, jmenovitě pak v literatuře a ve filmu. Nyní se ke čtenářům dostává další sborník nazvaný ŽIDÉ V ČESKÝCH ZEMÍCH.

Chovali se Češi jako svině?
Třebaže se na něm podíleli i čeští odborníci, nejprve vyšel v zahraničí – a vyvolal vášnivá obvinění, příspěvky v něm obsažené byly obviněny ze šíření protičeských postojů, z pomlouvání naší vlasti u zahraničního čtenářstva. Prý měly Čechy, kteří si v roce 1918 vynutili samostatný stát, obviňovat, že právě oni byli hlavními iniciátory holocaustu. Nejprve prý utlačovali nebohé Němce a za války je dokonce přiměli, aby vraždili právě Židy.

zide mapa

Nicméně musím napsat, že v nyní vydaném českém překladu se nic takového nedočteme. Mohu tudíž jedině spekulovat (cizojazyčná vydání neznám), zda pro tuzemského čtenáře byl text žádoucně upraven, aby nepobuřoval. Dokonce se tu dočteme, že meziválečné Československo se pro Židy stalo domovem: „Jako občané měli zaručenou rovnost práv i práva menšinová. Na rozdíl od sousedních zemí nehrál v Československu v politickém životě antisemitismus zásadní roli. (…) Pozitivní mýtus o Československu jakožto ostrovu demokracie a Židech jako jediných skutečných Čechoslovácích , který v meziválečném období a hlavně během druhé světové války a po šířili Židé i nežidé, byl součástí procesu budování národa.“ (s.240)

Se Židy nás kniha seznamuje až od novověku
Kniha je rozdělena do sedmi kapitol (kterým předchází stručný úvod a po kterých následuje demografická příloha, která zkoumá počty židovského obyvatelstva napříč dějinami. Základním poselstvím je myšlenka, že Židé byli vždy součástí dějiny českých zemí, ať již byli utlačováni a pronásledování nebo tvořili rovnoprávnou složku společnosti.

Výklad je chronologicky řazený, i když v zásadě pomíjí nejstarší období, kdy dávné kroniky dokládají přítomnost židovské menšiny na českém území již v 10. století. Nejprve se seznáme se situací Židů v raném novověku, poté následuje obhlídka 18. století. Největší prostor však získávají století minulé a předminulé – autoři zkoumají jak jejich emancipaci v časech habsburského mocnářství i za samostatné repliky, tak hrůzy holocaustu. Nechybí ani přiblížení poválečného vývoje. Zohledněn je rovněž průnik židovského tématu do české kultury.

Z čeho byli Židé obviňováni
Asi bychom si měli připomenout základní pohnutky pro odmítání židů (a mezi osobnostmi, kteří vyznávaly antisemitské postoje, nalezneme i takové velikány jako Karla Havlíčka Borovského nebo Jana Nerudu): k nejstarším vrstvám patří křesťanský mýtus, že „nám ukřižovali Krista Pána“, přesvědčení, že křesťanům škodí a dokonce vraždí jejich děti, později vystoupily do popředí důvody národnostní (mluví německy) i sociální (na úkor poctivých Čechů hromadí bohatství a vykořisťují je). A nikdy nepominulo podezření, že jejich sekularizace a příklon k češství (třeba u spisovatele Karla Poláčka) jsou hnány vypočítavostí. Snad více pozornosti se mělo věnovat termínu „židobolševismus“ a otázce, nakolik se židé zapojili do komunistického hnutí (třeba v polském dramatu o hrdinovi protinacistického i protikomunistického odboje Generál Nil si všimneme sebezpytného postřehu, že všichni, kteří se podíleli na jeho odsouzení, měli židovský původ).

zide synagoga

Zboření synagogy v Brně roku 1985

V knize samozřejmě nalezneme i doložitelné protižidovské aktivity, které byly zvlášť patrná třeba v období tzv. druhé republiky (tedy během několika měsíců na přelomu let 1938 a 1939), ale nikde jsem nenarazil na paušální odsudek českého obyvatelstva. I jako naprostý laik oceňuji, že pisatelé se opírají o průzkum tuzemských archivů, ale především zohledňují mezinárodní kontext probírané látky. Nalezneme početné odkazy na nejrůznější zahraniční literaturu, pokud se vztahuje k českému prostředí. Kniha vcelku věrohodně popisuje, jak Židé byli většinovým etnikem vnímáni – řečeno s názvem hned v prvním odstavci zmíněné knihy – jako lidé cizí i blízcí. A předností nepochybně, že jednotlivé studie snášejí zobecňující postřehy i konkrétní případy lidských osudů jako typickou ukázku určitého směřování nebo stavu.

zide
Kateřina Čapková, Hillel J. Kieval (eds.): Židé v českých zemích. Společná cesta dějinami
Vydalo NLN (Nakladatelství Lidové noviny), Praha 2022. 453 strany