Kultura21.cz

Jako červená niť dějinami lidstva se táhnou války – boje o území, přírodní bohatství, ovládání jiných lidí i celých národů. Člověk neustále vymýšlí nové a dokonalejší zbraně k ničení sebe sama. Každá další válka je ničivější a zasahuje rozsáhlejší území.

   Od té poslední uplynulo 70 let. Ústecké muzeum již od dubna připomínalo přímo na konkrétních místech města ničivé účinky bombardování. Fotografie ukazují však jen materiální škody, ne utrpení a smrt lidí. Válečná léta se hlubokou zapsala do duší těch, kteří v té době žili a přežili. Jejich počet se však neustále zmenšuje.  Nová výstava Tenkrát na severozápadě je věnována právě lidem.
Již při vstupu do výstavních prostor jsou  viditelné výhody zapojení více subjektů, kteří poskytly nejen své sbírky, ale také finance. Tím si tvůrci výstavy mohli dovolit i širší zapojení vizuální a zvukové techniky, ve prospěch celku. Přínosné jsou také zapůjčené nebo darované věci od obyvatelstva. Muzejníci jako vždy pečlivě opatřili exponáty popisem jak v českém tak i v německém jazyce. Velká pozornost byla věnována nejen jednotlivým exponátům, ale i výtvarnému pojetí celku.

   Rozdělení do několika na sebe navazující období umožňuje návštěvníkům se pohybovat v čase. Od obsazení města německou armádou s dobovými fotografiemi v místnosti, které vévodí velká mapa města s označením, které objekty byly zabrány. Umístění vězeňských dveří připomíná, že sklepní místnosti dnešní České spořitelny tehdy složily jako vězení.  Dveře mají už české označení, vězení po válce sloužilo dál pro potřeby STB.
   Co prožívali lidé při náletech, kdy jim nad hlavami hřměly letecké bombardovací svazy bombardující město, návštěvník pocítí zvukově i obrazově v další části. Pod troskami historické části města umírali lidé.

   Jak to vypadalo v době osvobození a přechod do českých rukou je doplněno množstvím fotografií, vyhlášek, zbraní, uniforem. Dokumenty ukazují předávání Dekretů k půdě ve Stadicích zemědělcům i obnovení činnosti divadla, a další velké množství fotografií z té doby. I potvrzení a osvědčení lidí, kteří v té době byli pro podniky nepostradatelní. Němci v té době museli nosit bílé pásky na rukávě, firma Schicht  na nich navíc upozornila, že se jedná o jejich  zaměstnance.  Můžete si poslechnout autentické povídání pana Josefa Patze, zachránce Benešova mostu v roce 1945, který dobrovolně odešel do odsunu a dozvíte se také proč.  Uvidíte i tajný dokument očitého svědka masakru právě na benešovském mostě 31.8.1945, kterým  Čech žádal Ministerstvo vnitra záchranu ve prospěch Němců.

  Velká pozornost je také věnována odsunu německého obyvatelstva. Původní záměr ukázat co Prof. Ing. Arch.Dr. Alfréd Piffl dokázal zachránit jako správce ústeckého muzea  z opuštěných bytů či na skládkách (bylo to  na 4500 historicky cenných věcí viz náš článek  na http://www.kultura21.cz/historie/6339-alfred-piffl  ) se nečekaně rozrostl o Sudetský poklad z Libouchce , jehož místo ukrytí prozradil teprve nedávno pan Rudi Shlattner. Není to poklad v pravém slova smyslu, jsou to věci, které sloužily běžnému člověku před sedmi desítkami let ke každodennímu životu. Je tam nádobí, hračky, obrázky či fotky, ale také knoflíky, knihy a mnoho, mnoho dalších věcí. Z historického hlediska je to opravdu poklad právě z té velké rozmanitosti a množství, které ukazuje tehdejší dobu.  Zahájení výstavy se již pan Rudi Shlattner nedožil, ale jeho vyprávění o životě i odsunu si může návštěvník také poslechnout.

Je ještě mnoho věcí na výstavě k vidění a slyšení. Neukazuje lehkou dobu, bylo to těžké pro každého běžného občana jakékoliv národnosti. Nutí návštěvníka k zamyšlení nad tím, že život v míru není samozřejmostí a že si to člověk zejména poválečné generace ani neuvědomuje.
Pokud výstavu navštívíte, věnujte i chvilku výstavce Shůry, která je umístěna v přilehlé chodbě, také ta mapuje osudy přeživších lidí bombardování v Hirošimě, Nagasaki i v Drážďanech.  

Foto z výstavy : autorka