Kultura21.cz

V literární soutěži kultury 21 v žánru historická povídka na téma "Útěky císařovny Sissi" se nám sešlo množství kvalitních prací. Vybírat nebylo jednoduché a porotci si tentokrát svou roli nadmíru užili. O pět nejlepších povídek se s vámi v následujících dnech podělíme. Přečtěte si nyní dílo absolutní vítězky, Petry Kamlachové, která napsala dílo s názvem Sissina kotva o méně známé, avšak o to delikátnější, vášni oblíbené císařovny. 

Prudký déšť ji bičoval do obličeje a šaty nacucané vodou byly těžké jako kámen. Do zad ji tlačil stěžeň a i přes korzet vnímala, jak ji tlusté lano pevně obepíná v útlém pase, svírá ji jako paže milence a udržuje ji na místě. V bezpečí. Byla spoutaná, ale zároveň svobodná.

Takový byl ostatně její život. Měla veškerá privilegia, a přesto se musela podřizovat přísnému protokolu, ačkoli monarchii považovala za přežitek. Ve Vídni byla sešněrovaná pravidly, nemohla se volně nadechnout. Milovala svého muže i své děti, ale přesto s nimi trávila jen málo času. Nejvíc totiž milovala svobodu. Potřebovala ji, aby znovu nalezla sama sebe. Zde nebyla rakouská císařovna ani uherská královna, nejkrásnější žena Evropy, nejlepší jezdkyně, reprezentativní loutka, manželka ani matka. Pouze Alžběta.
Temné nebe rozčísl blesk, loď se na vlnách houpala jako dětská hračka. Sem a tam. Tam a sem. V dáli zaduněl hrom a Alžbětiny rty se roztáhly v divokém úsměvu. S dalším zahřměním se už rozesmála nahlas. Velké dešťové kapky se jí chytaly na řasy, oslepovaly ji a kutálely se jí po tvářích, po čelisti a mizely pod živůtkem. Tam, kde ukrývala i svůj snubní prsten, jejž nosila na zlatém řetízku.
Milovala přírodu. A bouři. Ta v mnohých sice vyvolávala strach, ale ona se jí nikdy nebála. Vnímala ji jako nespoutaný živel. Obdivovala její divokost a ničivou sílu. Takto se příroda zbavovala nahromaděného stresu.
Kéž bych se sama mohla stát bouří, říkala si. Ale Alžběta nedokázala být tak ničivá. Ona se vybíjela svou frustraci prostřednictvím cvičení a horské turistiky. K nelibosti svých dvorních dam, které s ní nikdy nedokázaly držet krok.
Když bouře utichla, kapitán ji odvázal a gentlemansky ji doprovodil do její kajuty, kde se jí okamžitě ujaly její dámy a začaly ji převlékat do suchých šatů.

Jakmile konečně přistáli u břehů Korfu, nezamířila hned do svého milovaného Achillionu, ale namísto toho se rozhodla setrvat ještě nějakou dobu v rušném přístavu. Už dlouho si pohrávala s jistým nápadem a rozhodla se, že jej konečně uskuteční. Franz se kvůli tomu bude zlobit, to jí bylo jasné, ale nezáleželo jí na tom. Ač si to nerada přiznávala, stárla, nebylo tedy nač čekat. Kdy si plnit své sny, když ne teď?
K čirému zděšení svého doprovodu zamířila do přístavního baru, v němž se scházeli námořníci z celého světa. Jen vstoupila do zakouřené místnosti, zaútočila na ni kakofonie hrubých mužských hlasů a nejrůznějších cizích přízvuků. Kromě své rodné němčiny tu slyšela zaznívat angličtinu, řečtinu, holandštinu, francouzštinu i turečtinu. Všechny hlasy ale záhy zmlkly a upřely se na ni pohledy všech přítomných. Nestává se totiž každý den, aby je poctila návštěvou tak urozená dáma.

Okamžitě k ní zamířil postarší kulatý hostinský s hustým černým knírem, který jí připomněl zesnulého hraběte Andrássyho. „Vaše Veličenstvo, co pro vás mohu udělat?“ ptal se a hluboce se jí ukláněl.
„Dones nám své nejlepší víno,“ požádala a rozhlédla se po lokále. Když jí chtěl hostinský nabídnout pokoj, kde by měla dostatek soukromí, odmítla. A záhy sebevědomě zamířila k muži, jenž hrál u nedalekého stolu karty se svými společníky. Zpod vyhrnutých rukávů vykukovaly svalnaté, a především potetované paže. „Kdo vám to dělal?“ zajímalo ji.
Muž na ni jen poulil oči a naprázdno otevíral ústa jako ryba na suchu. Až když svůj dotaz zopakovala, vysoukal ze sebe: „Sta-starý Yi-Yiannis.“
„A kde bych ho našla?“
„V-vedle,“ vykoktal a ukázal jí rukou ke dveřím, jichž si prve nevšimla. Zřejmě za nimi byla další místnost. Poděkovala mu a naznačila jedné ze svých společnic, aby muži dala za odměnu minci. A sama bez otálení zamířila do oddělené části lokálu.
I zde sedělo několik mužů, popíjelo kořalku a holdovalo hazardu.
„Který z vás je Yiannis?“ chtěla vědět.
Od stolu okamžitě vyskočil prošedivělý šlachovitý muž a vysekl jí hlubokou poklonu.
„Chci se nechat tetovat,“ oznámila mu.
Chudákovi spadla čelist a netušil, jak na její prohlášení reagovat. Císařovna si z něj jistě musí tropit žerty, napadlo ho. Měl by se smát? Urazí se, pokud to neudělá? Nebo se naopak rozzlobí, pokud ano?
Alžběta zřejmě tušila, co se v něm odehrává, a proto svůj požadavek zopakovala. Stručně a jasně.
„Ale Veličenstvo, nehodí se, aby…“ upozornila ji její dáma, ale umlčela ji gestem ruky, než stihla větu dokončit.
Ostatní přítomní rychle pochopili, že to myslí vážně, a tak hbitě vyklidili pole.
„Máte u sebe vše potřebné?“ zeptala se Alžběta a upila vína, které jim hostinský donesl. Ve vedlejší místnosti to zatím hučelo jako v úle a Alžbětě bylo jasné, že do večera si o tom bude šuškat celý ostrov.
Muž přikývl a přistavil jí židli. Jedna z dam jí pak na její žádost rozvázala tkanice šatů, aby jí Yiannis mohl na levou lopatku vytetovat kotvu, jakou často mívají námořníci. Stařec na sucho polkl, a když bral do rukou jehlu, třásly se mu. Přece jen před ním právě seděla nejmocnější žena Evropy. „Bude to bolet,“ upozornil ji tichým hlasem.
„To mi nevadí,“ ujistila ho a zapálila si svou oblíbenou tureckou cigaretu.
Zatímco pracoval, ona už se viděla na pláži poblíž Achillionu, jak sedí na velkých kamenech a pozoruje své psy hrající si ve vodě a překrásný měsíční svit tančící na mořské hladině. Milovala slaný vzduch, cvrkot cikád, šumění elegantních cypřišů a vůni orchidejí. Tady se cítila doma. Zde dlelo její srdce a tady by si jednou přála být pohřbená.

Pozn. redakce: Povídky zveřejňujeme v původním znění bez jakéhokoliv zásahu.

Zdroj obrázků: Canva

O autorce:

Petra Kamlachová žije v městyse Ledenice v jižních Čechách a má bakalářský titul z historie a bohemistiky. Živí se jako redaktorka a korektorka. Knihy miluje už od dětství a verše i vlastní příběhy tvoří od doby, kdy se naučila psát. Kromě toho je velkou milovnicí filmů, seriálů a šperků, sama se věnuje výrobě bižuterie z korálků. Zbožňuje cestování, vědomostní soutěže a vše tajemné. Na kontě má i dvě vydané publikace, a to Přijímací zkoušky z češtiny na střední školy pro žáky 9. tříd a román Padlý anděl.

korekturyzahubicku.webnode.cz
beauty-of-the-beads.webnode.cz