„Jak se mi povídka psala? Skvěle, moc jsem si práci na ní užil (a příslušně si u ní zaslzel). Úvodní část vznikla redukcí z mnohem detailnějšího erotického příběhu, ta druhá část pak jako předělávka jedné neúspěšné povídky z loňské Literární kavárny DJKT v Plzni – tam ale vypravěč zastával hodně odlišnou charakterovou roli. A tím pádem pouze třetí čá...

„Ta budova teď vypadá jako obrovský bílý slon,“ pomyslela si Alice, když vystupovala před hotelem z taxíku. Zhluboka se nadechla. Tak je přeci jenom tady. Přesně po dvaceti letech. Nejistou španělštinou poděkovala taxikáři a kdoví proč mu i zamávala. Ten jí nevěnoval pozornost, nastartoval, stáhnul okýnko, zapálil si...

Michaela Olšavská si v roce 2022 v malém nákladu vydala sbírku povídek a poezie doplněnou vlastními ilustracemi a uměleckými fotografiemi. Knížka má název Vyschlé slzy duhy. Přečtěte si několik básní z její tvorby. Pokud by vás zaujaly a měli byste zájem o tuto sbírku, zkontaktujte nás na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ....

Při posuzování došlých příspěvků v naší literární soutěži Pohádka nebo příběh pro děti, která probíhala od 1. září do 30. listopadu 2022, se do užšího výběru dostal také příběh s názvem Jak skřítek nechtěl jaro, jehož autorkou je jednadvacetiletá Anna Pagačová z Frýdku Místku. Jelikož je to pohádka opravdu pěkná a v těchto dnech navíc velmi aktuální...

Pod dubem, za kopcem, stál nakřivo srub, v něm chlupatí loupežníci ukrývali lup. Přes den chrápali, až okna mlátili, večer loupili jako zběsilí a v noci v chajdě popíjeli a hráli mariáš. Leckdy se pustili také do lotrovské muziky a to měla chalupa co dělat, aby stála v základech. Bambitky střílely, šavličky břink...

Pootevřeným oknem do nemocničního pokoje vnikal jemný podzimní vánek. Přinášel s sebou vůni zlatého listí a sotva znatelný otisk odcházejícího léta. Daniela si povzdechla a opatrně se nadzvedla na loktech.
„Opatrně, slečno!“ přiskočila k ní sestřička v bílém úboru, aby zraněné dívce pomohla. Načechrala velký polštář, nalila vodu do sklenice s obráz...

„Až budu velkej, tak ti koupím všecko, co si jenom budeš přát,“ ujišťoval Petřík maminku. Maminka se na něho usmála a pohladila ho po hlavě: „Ty můj malý, já nic nepotřebuju. Vždyť přece všechno mám.“ Petřík nakrčil n...

Poslední místo naší literární soutěže patří básni Celý svět od Violy Jíchové. 

Ondřeje popisovali lidé různě. Zaujaly je jeho polodlouhé, lehce vlnité vlasy barvy mléčné čokolády, azurově modré oči s výrazným žíháním duhovek nebo drobná, štíhlá postava. Jedna charakteristika ale zazněla vždy, a sice že je to samotář nebo introvert. Raději si povídal se stromy než s ostatními lidmi. ...

Milý deníčku, dnes mám šesté narozeniny a jedu s rodiči za mým strejdou Martinem. Hrozně moc se těším. – Tvoje Berta. Berta zavřela svůj deník a dívala se z okna auta na krásnou krajinu kolem. Stromy ubíhaly a mraky se pořád měnily v nejrůznější tvary.