Kultura21.cz

Ti, kdož se s tvorbou Lubomíra Müllera již setkali, otevírají jeho novou knížku (Obrázky času, JaS nakladatelství, 2022) se zvědavostí, co pokládá nyní, ve zralém věku, za důležité, a vězte, nejsou zklamáni. Už jej nezajímají citové zmatky a vzněty ani kouzlo fabulace, kde fantazie přetéká realistický rámec a osobní prožitek, pro něj vždy důležitý, skládá jeho svět jako z barevných sklíček. I dnes chápe, že to nejcennější, co člověk má, jsou prožité zkušenosti; co objevuje nově, je fakt, že taková pravda má svou váhu, a staví na autenticitě prožitku.

Takto byl Müller inspiračně doveden do svého dětství, k tomu, co je v základu jeho osobnosti, ke vzpomínkám na svoje raná léta, a vydává nám o tom zprávu. Zachycuje dobu svého dětství v její historické pravdivosti, v detailu dobových propriet, názorů, jazyka a zároveň v zobecnění této konkrétní případové studie.

Jeho přístup svědčí o poznání toho, co je důležité. Celý text je přesvědčivým obrazem psychologie dítěte, neboť píše o dítěti, které zná nejlépe – o sobě. Je přitažlivý tím, že evokuje naše vlastní dětství, že vypráví tímto konkrétním příběhem o nás všech, i tím, že ví, jak zacházet vypravěčsky s jazykem, a využívá všech jeho fines, které dosud objevil. V neposlední řadě je to umění dialogu; celá kniha je dialogem dítěte s dospělými. Za všechny pasáže uveďme kouzelný rozhovor o hodinách, v němž se střídá o racionalitu usilující hlas dědečkův s neustále oponujícím hláskem dětským (s. 36–40).

K vlastním tvůrčím zdrojům, a ne nepodstatně, se Müller vyslovuje ústy své maminky: „Někdo fantazii má jen když spí, ale někdo i když je vzhůru. A to jsi ty, ty darebáku…“ (s. 44).

Nejen text, ale i typografické zpracování a ilustrace dokládají, že je to knížka veskrze Müllerova, zkrátka knížka jeho srdce.

Autor recenze: Vilém Kmuníček, http://www.vilem-kmunicek.cz/