Escorial: Soumrak padá na královský hrad!

Sobota, 03 Březen 2012 02:00 Martina Černá

29. únor je magické datum. Je jednou za čtyři roky a přímo vybízí k výjimečným událostem. Jednou z nich rozhodně byla premiéra inscenace Escorial: Soumrak padá na královský hrad!, debutové představení divadla JeBe, které se odehrálo v Malém Vinohradském divadle. Král a šašek. Hlavní postavy groteskního dramatu, které napsal Belgičan Michel de Ghelderode, provádějí diváky životem v paláci, kde umírá královna. Bezejmenný král se chce i v tomto období bavit a smát. Dvorní šašek Folial je povolán, aby právě krále rozesmál. Po chvíli si však král s šaškem vymění role v poněkud zvláštní hře.

Komorní prostor malého sálu Malého Vinohradského divadla byl zaplněn do posledního místa. Vlastně ne. Sedělo se i na okraji podia, židle se přidávaly kamkoliv to šlo a se začátkem představení nebyla v hledišti nevyužitá píď. Všichni netrpělivě čekali, co se bude dít, protože představení už tak trochu začalo ještě před začátkem oficiálním. V průběhu usazování v sále diváci mohli sledovat tři aktéry na podiu, kteří se líčili a s kamennými výrazy ve tvářích už tak počali svoje představení. Nebo detailně prohlížet kostýmy a zejména pak samotnou scénu. Nejednalo se o nic honosného, přesto dostatečně kouzelného. Vše bylo na svém místě a v úvodní scéně, kdy z klasického dialogu diváky vytrhl zvuk rozbité gramofonové desky, už hlediště definitivně pochopilo, že nuda to rozhodně nebude!

Představení bylo sice podle režisérových slov intenzivně nacvičováno pouhé tři týdny, přesto herci působili, jako by se pro roli narodili. Role krále patřila Janu Lepšíkovi, herci, jenž působí v angažmá v brněnském divadle, Foliala znázornil Samuel Neduha a jedinou zástupkyní něžného pohlaví sehrála Sarah Sofie Huikari. Ta měla poněkud nevyjasněnou roli s nejmenším dějovým obsahem, přesto svou důležitostí byla nepostradatelná. Předvedla naprosto excelentní herecký výkon, postava mluvila nejen jejími ústy, ale také z očima, pohledy a gesty. Více než půlku představení působila jako přihlížející podivné šaškově a králově hře, kontrolovala sklenice rozestavěné na podiu, do kterých líně kapalo víno z infuzí, a s kamennou tváří kouřila cigarety. Jí také patřil závěrečný výstup, kdy celé představení uzavřela, nejdříve slovy a pak symbolicky zhasnutím lampičky.

Za Divadlem JeBe stojí dramaturg, umělecký šéf a především režisér Petr KlariN Klár. Projekt vznikl ze základů Divadla Johnny Bůh, které odehrálo pouze jedno představení. Tedy tak trochu příbuzenský vztah dal i pojmenování současného divadla. “Z předchozího divadelního projektu zůstali iniciály J.B. Mimo to, je to název, který vyvolává okamžitou reakci, ať už pozitivní nebo negativní, ale málokdo k tomu zůstane chladný. A takovéhle divadlo vlastně my chceme dělat. V tezích mojí tvorby stojí to, že mě nezajímá povrchnost. Ve výsledku není důležité, jestli je člověk naštvaný či potěšený, ale důležité je, aby nějakou emoci cítil. Pokud odejde z divadla a za půl hodiny už netuší, na čem byl, tak to není úplně v pořádku,” osvětluje Petr KlariN Klár kontroverzní název. Nezbývá, než souhlasit. S názorem a i s tím, že v případě této inscenace emoce pocítíte. Jaké, už záleží jen na vás. Ale každopádně, toto představení zůstane v mysli rozhodně dlouho!