Kultura21.cz

Psycholog Zbyněk Vybíral (*1961), profesor na brněnské Masarykově univerzitě, se vedle pedagogické činnosti věnuje i dalším aktivitám – spolupracoval při vydávání odborných časopisů,  zapojil se do práce v nakladatelství Nová beseda, kde již vydal spisek Co nového v psychologii. Nyní mu v témže vydavatelství vyšla kniha LITERÁRNÍ PSYCHOLOGIE.

Vychází tu z předpokladu, že beletrie nabízí nepřeberné množství psychologického poznání, zformulovaného většinou úplně jinak než v odborných psychologických knihách, jak hned v úvodu sám píše.  Spisovatelé totiž mohou osvědčit svou vcítivost i intuici, aby vyhmátli problém, který by odborníci složitě rozebírali a diagnostikovali.

Co literatura vypovídá o lidské psychice
Touto pozoruhodností se zabývali nejen psychologové a psychiatři (včetně Freuda, Junga, Adlera atd.), ale také uměnovědci. Literární kritik a historik Otokar Fischer už před více než stoletím vydal Otázky literární psychologie.  A dlužno doplnit, že u romanopisců hledali ponaučení i sociologové, nacházejí postižení společenských hnutí.

Vybíral píše, že psychologie prosycuje už antické mýty, pracují s ní velikáni světového písemnictví jako Dante, Shakespeare nebo Proust. V sedmi kapitolách rozebírá jednotlivé aspekty, které se týkají projevů psychologie.  Zkoumá psychoanalytický vztah k literatuře a poté se věnuje rozličným významovým pozadím, která se skrývají za slovy, mimikou či gesty (a probírá škálu pousmání, úsměvů a smíchů, ale také pláče), všímá si zpodobnění dětství a úlohy rodičů v něm, nastoluje úlohu paměti, dotkne se psychopatologie. Naznačuje, že tytéž projevy mohou dosáhnout rozličných významů, vždy záleží na kontextu použití. Literární hrdinové totiž často nosívají jakousi masku zdvořilosti, aby obstáli v pokryteckém či jinak znetvořeném společenství.

Vše souvisí se vším
Autor prokazuje obšírnou obeznámenost s tuzemskou i světovou literaturou, ale také dramatem, dokonce si vybavuje asociace na filmy – když se zmiňuje o Proustových popisech honosných interiérů, okamžitě si vybaví Greenawayovy vizuálně opulentní snímky. A samozřejmě zná teoretizující výklady spisovatelů, jejich vzpomínkové texty apod. Vybíralovy postřehy můžeme tudíž vnímat jako doporučení, jaké literární počiny bychom si měli přečíst – od Čechovových povídek se přenáší k Rabelaisovi, Tolstému, Dostojevskému, Flaubertovi, Joyceovi, k Virginii Woolfové, k Nathalii Serrautové.  Nejčastěji pak k obšírnému Proustovu románu Hledání ztraceného času.

A měli bychom si vzít k srdci důležité ponaučení, které původně zformuloval již Henry Miller – totiž že lidé jsou líní seznamovat se s Biblí nebo Shakespearem, raději si čtou pojednání – nebo jen drby - o nich.  Vzhůru tedy k poznávání pramenů! Nechť nikoho neodradí jejich objemnost!

Zbývá doplnit, že knihu doprovázejí jakoby naivistické perokresby Michaely Kukovičové, často s motivem snímání či odkládání masek, které kryjí lidskou tvář. Jenže mám s nimi problém: neodbytně mi připomínají kresby Jiřího Slívy.

Zbyněk Vybíral: Literární psychologie
Ilustrovala Michaela Kukovičová
Vydalo nakladatelství Nová beseda, Praha 2020. 188 stran
Hodnocení: 80 %
Foto: kniha

Literární psychologie_nakladatelství Nová beseda