Zápisník cholerika přibližuje peripetie jednoho Pražáka odehrávající se na pracovním poli, v osobním životě i v rámci šermířství. Kniha vyšla v nakladatelství Pointa a vychází ze stejnojmenného blogu.
Anotace knihy uvádí, že se jedná o soubor humoristických textů, v nichž autor s nadhledem a lehkým cynismem komentuje každodenní dění okolo sebe. Něco takového jsem dlouho nečetla a od titulu jsem si slibovala především oddech, a nakonec jsem byla velmi mile překvapena.
Aleš Křen v úvodním eponymním příspěvku vysvětluje, že cholerikem se člověk nerodí, ale stává. Je to podle něj proces pozvolný a nenápadný, nicméně nevyhnutelný. „Maličkosti, které Vás potkávají v každodenním životě, se plíživě potácí ve vašich stopách, aby v nejméně vhodném okamžiku naprosto precizně skočili pod Vaše nohy. A to samozřejmě s razancí plně naloženého kamionu s kočičím žrádlem,“ uvádí.
V knize se nachází téměř 40 krátkých příběhů z života Aleše Křena. Spousta z nich se týká jeho práce, ale nečekejte žádné nudné příběhy z kanceláře, právě naopak. I různé zážitky s jeho kamarády nebo kamarádkami stojí za to, například zápisek Úskalí domácí kuchyně pojednávající o vražedném papiňáku nebo o psovi Madlence. Jindy vzpomíná na dobrovolničení na jedné akci na hradě, na pěstitelské pokusy souseda z chalupy nebo na natáčení bitevních scén do amerického filmu.
Nejenže se tomuto cholerikovi dějí až neuvěřitelné historky, ale hlavně je dokáže skvěle popsat. Jednotlivé zápisky jsou stručné, ale nabité nejrůznějšími slovními obraty, které vás zaručeně rozesmějí. Posuďte sami z následující ukázky: „Tak předně – Terezčin otec se vrátil z dovolené a z nějakého důvodu se rozhodl, že je dobrý nápad nechat si narůst knír. Netuším, zda ho popadl nějaký hipsterský pud, nebo prostě chtěl ve svém životě nějakou změnu – nicméně vypadal zhruba tak, jako kdyby Pavla Zedníčka napadla parta molů na stereoidech a rozhodla se v jeho kníru uspořádat Woodstock.“ (str. 166)
Zápisník cholerika byla skvělá oddechovka, u které mě až mrzelo, že jsem na konci. I když se blogové příspěvky objevovaly na síti pouze v létě 2018, vůbec bych se nezlobila, kdyby autor pokračoval v literární tvorbě a jejím vydávání!
Aleš Křen v zásadě odmítá poskytovat životopisné údaje s odůvodněním, že tohle čtenáře stejně nezajímá. Jako každý Pražák potkává každý den mnoho bizarních obrázků ze života – nebo má jen trochu lepší schopnost si těchto věcí všímat. Pečlivě je zaznamenává a dělí se o ně na svém blogu. Ve volném čase se dále zabývá šermem, chytáním létajících psů, guerillovou válkou s domácími spotřebiči a v neposlední řadě nevyhlášenou válkou dívčí, což je zřejmě průvodní jev u každého, kdo se pokouší udržet si stálý vztah.
Zápisník cholerika
Autor: Aleš Křen
Žánr: beletrie
Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2020
Počet stran: 208
Hodnocení: 88 %
https://www.pointa.cz/project/a65fc3ed-7a5f-11e9-b0eb-001dd8b72061
| < Předchozí | Další > |
|---|
Je zakladatelkou mezinárodní akademie a hudebního tábora I–AME, o které Ada Slivanská říká: „Smyslem I-AME je otevírat svět hudby dětem a mladým lidem z celého světa, bez ohledu na zemi původu či kulturní zázemí, a vytváře...
Mám ráda příběhy s detektivní zápletkou. To už jsem v souvislosti s knížkou od stejné autorky jednou říkala. To bylo poté, co jsem přečetla první příběh vitální a neúnavné Matyldy. Jeho volné pokračování mě utvrdilo v tom, že tohl...
V září proběhnou v Domě kultury v Kroměříži dvě výstavy. V rámci dnes již tradičního cyklu Junior Art představí svou tvorbu dvě mladé výtvarnice Sára Gilíková a Anna Tomšů. Výstava nazvaná SPEKTRA – PROMĚNY bude uvedena v Pravé klubovně v prvním poscho...
Na říjen si Městská divadla pražská připravila dvě premiéry. V Komedii uvádí inscenaci 100 nejkrásnějších českých básní, ve které zazní vedle nejznámějších veršů i básně současných autorů. Na scéně Rokoka se představí divadelní adaptace Posedlosti, filmov...
Nač se neustále hnát do kin za novinkami, když existuje spousta filmů, které nejsou známé a ani příliš neoplývají hvězdným obsazením, a přitom dokážou člověka zasáhnout daleko více, než všude propagované „trháky“! Říkáte si občas po zhlédnutí filmu, co na n...
