Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Porodní bába se doma ve Finsku v roce 2012 stala románem roku. I v Česku získává velký ohlas a nakladatelství Argo připravilo nedávno dotisk prvního vydání. V mezičase se chystá divadelní i filmové zpracování. Čím čtenáře příběh porodní báby odehrávající se za laponské války tak uhranul?

Porodní bába žije na severu Finska, ke svému poslání se dostala v podstatě náhodou, ale jak se zdá, je velmi talentovaná a pro tuto práci předurčená. Vyrůstá v náhradní rodině a je spíše samorost. Pro své okolí Šikmooká, pro důstojníka SS, který se do ní během války zamiloval, Víločka.

Důstojník Johannes Angelhurst se poprvé s Víločkou setkává, když se do vesnice dostává kvůli focení, aby zachytil místní koloběh života. Aspoň to tak na první pohled vypadá, spíše ale provozuje výzvědnou činnost a zavazuje si k sobě místní, aby se dostával k informacím. Vojenská služba je vojenská služba. Avšak Víločka ho naprosto okouzluje, jak je sebevědomá, ví, co si počít, své okolí zná snad i poslepu. A co víc, cit obou je vzájemný, a to až tak, že se Víločka nechává zaměstnat v zajateckém táboře Titowka 322, kam Johannes odešel.

Zde nejdříve pracuje jako sestra a pomáhá tamním ženám s léčbou, ale provádí ve velké míře i potraty. Situace se vyhrocuje, když zemře původní sestra. To se Víločka, do té doby neobeznámená s operací „Kravín“ dostává do učiněného pekla. Operace „Kravín“ je krycí název pro místo, kde pracovníci tábora zneužívají zajatkyně. A Víločka se nakonec stává jednou z nich.

Katja Kettu si rozhodně nebere servítky. Čtenáře zcela bez obalu seznamuje se situací, která nastala během laponské války v letech 1944-45, která je pro většinu světa poměrně neznámá. Nezavírá oči před ničím, naopak, do detailu odkrývá tu nejhorší špínu. K tomu jí pomáhá i zvolený jazyk – chvílemi snivý a poetický, který absolutně kontrastuje s vulgárními výrazy.

Přesto, že je válka, a i přesto, co Víločka i Johanes prožívají v táboře, přese všechno je spojuje láska. Johanes bojuje se svou závislostí na drogách, které jsou vojákům podávány, aby byli ochotni vykonat jakýkoliv úkol, a stíhají ho hrůzné halucinace. Text mi občas připomínal svým jazykem (v těch temnějších částech) novely Natálie Kocábové.

„Tebe, Johanessi, měli hned po narození odnést do močálu a tam ušlapat, protože tolik utrpení tys způsobil ženskému pohlaví. Mně. Jen mně. Mně jmenovitě, mně, která se do tebe zamilovala a mohla s tebou i na chvíli žít, a když jsi mně pak opustil, otevřela se v mé duši propast, do které stále ještě padám. Každé ráno při probuzení prosím Boha, aby ze mne břemeno té lásky sňal. Protože tak to je. Jsi zející díra ve mně, nedokonalá část mého lidství, mé trpké duše a trpkého života.“
Jakousi nevýhodou příběhu je dle mého názoru, že autorka velmi brzo odhaluje vztah mezi Víločkou a tajemným mužem s krycím jménem Ohnivá tvář, zde moje výtky ale končí. Na vnitřní straně obálky je popsán vývoj situace, který vedl až k laponské válce, aby byli čtenáři uvedeni do děje. Zajímavostí určitě je, že Helena, se kterou se setkáváme na konci knihy, je skutečná osoba, a to příběhu dodává větší náboj.

Přesto, že jde o příběh z roku 1944-45, jedná se o jakousi připomínku toho, co se dodnes děje ve válečných oblastech. Zvěrstva zdaleka neskončila, jen se přesunula na jiné místo a tím, že si před nimi budeme zakrývat oči, nic nezměníme.

Porodní bába/ Kätilö
Autor: Katja Kettu
Žánr: historická literatura
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2015
Počet stran: 328
Hodnocení: 90 %                

Zdroj foto: www.kosmas.cz

http://www.argo.cz/knihy/194531/porodni-baba/