Více než půldruhého století – od Tomkova Dějepisu města Prahy - se rozvíjí průzkum pražské lokality coby centra české kotliny, v posledních desetiletích obohacený o archeologické poznatky. Ty jsou často jediným zdrojem informací o časech, z nichž se žádné písemné doklady nedochovaly. Nyní na knižní trh vchází objemná publikace KRAJINA STŘEDOVĚKÉ PRAHY.
Editoři Jan Klápště, Tomáš Klír a Ivo Štefan, kteří se na knize podíleli také autorsky, ji sestavili z dvou desítek příspěvků, které pokryly nejen jednotlivé fáze středověku od raného až do pozdního někdy v 15. století (postihují tudíž bezmála celé tisíciletí!). Jednotlivé studie, vždy uzavřené anglickým shrnutím, si všímají hlavně venkovského zázemí někdejších pražských měst, jejichž fungování bylo na něm závislé – především se jednalo o zajištění potravin živočišného i rostlinného původu. Takže obhlédneme lokality např. v Královicích, Vinoři, Liboci apod.
Když chybí písemné doklady
Pisatelé názorně ukazují, co všechno vypovídá o dávných dějinách. Zdaleka nejde jen o průřez půdními usazeninami, o vykopávání základů staveb či prohlížení pohřebišť. Také zasypané studny nebo příkopy poskytují množství předmětů či spíše úlomků. Odborníci dokáží i ze zbytků často zuhelnatělých určit, jakými plodinami se naši dávní předkové živili, která zvířata pěstovali a jaká lovili. V některých případech skrze takové údaje určí nečekaně obšírné zakotvení případové události – například z raně středověkého hradiště v Praze-Královicích. Lze takto určit obvyklý jídelníček i životní podmínky: výskyt krys vypovídá o panujících hygienických podmínkách. V blízkosti hradiště se vyskytoval les (či aspoň stromový porost), jak dokládají zvířata na něj vázaná, například veverka, i otevřená odlesněná krajina, jak naznačuje přítomnost koroptve.

Vinořské hradiště (Zdroj foto: kniha)
Texty, povětšinou uživatelsky nepříliš vstřícné, jsou postaveny hlavně na sumarizaci výsledků dosavadního bádání, tomu odpovídá i množství odkazů k dříve zveřejněným poznatkům. Třeba vyhodnocování radiokarbonových dat je psáno jazykem, který pro běžného čtenáře pohybuje za hranicí srozumitelnosti. Časté jsou přehledné mapy, nákresy, tabulky, soupisy a grafy, připojeny jsou rovněž barevné fotografie příslušných zkoumaných předmětů (kosti, ozdoby) i pozemních vykopávek. Například obhlídka vinořské lokality provází množství týchž map, které přibližují jak použitá měření, tak jednotlivé druhy nálezů.
Oživení minulosti je obtížné
Nejrozsáhlejší úvodní studie, více než stostránková, se snaží načrtnout, jakými proměnami procházelo již někdy od 6. století místo, na němž později rozkvétala Praha. Dočteme se v ní zásadní údaj, že téměř vše, co víme o dění v české kotlině do 9. století, pochází z archeologických svědectví. A případné písemné informace o tehdejších poměrech pocházejí hlavně ze zahraničních kronik. Domýšlet můžeme třeba, jak v Praze vyhlíželo blíže neurčené tržiště a obchodování, o němž se zmiňuje ve své pověstné zprávě Ibrahím íbn Jákub, když popisuje vzhled města i způsoby placení – vedle mincí se tu jako směnný prostředek uplatňovaly i šátečky, které se jinak k ničemu jinému nehodily. Tyto nejspíš z plátna vyrobené šátečky zjevně souvisejí s původem slova platit. Bohužel je mizivá šance na jejich nalezení, protože na rozdíl od mincí snadno podléhaly zkáze. Teprve v 11. až 12. století vznikají první písemné záznamy o vlastnících majetku a jeho přesunech.

Královické hradiště - průzkum vnějšího opevnění (Zdroj foto: kniha)
Další kratší texty se vyznačují tím, že se soustředí na jedno konkrétní, místně i časově omezené téma, sem patří i nálezy mincí, zbraní, ozdob, ale také na zjištění, jaké venkovské majetky měli pražští měšťané ve vrcholném a pozdním středověku, jak tehdy vyhlíželo obchodování s dřevem nebo jaké nerostné suroviny se těžily. Jako svérázný doplněk lze chápat vložení pěti přírodovědných kapitol, které názorně přibližují vyhodnocování nalezených předmětů, ať již je pozůstatek pece, rostlin, zvířecích kostí nebo kovářské nádoby.
Krajina středověké Prahy je dílo, které lze sotva považovat za popularizační, a tudíž za čtenářsky vstřícné. Avšak jako doklad o nynějších postupech a možnostech historického bádání je jistě zajímavé. Určitou výhradu bych vznesl jedině ke grafice: jsou zvolena zbytečně veliká písmena, která by mohla být o třetinu menší. Spotřebovalo by se méně papíru, kniha by pak byla lehčí a tenčí.

Jan Klápště, Tomáš Klír, Ivo Štefan (eds.): Krajina středověké Prahy
Vydala Academia, Praha 2024. 853 stran
Hodnocení: 80 %
www.academia.cz/krajina-stredoveke-prahy--klapste-jan--academia--2024
| < Předchozí | Další > |
|---|




Je sympatický a sečtělý, ale také píše básně a organizuje akce v Knihovně na Vinohradech, kde pracuje. Přitom jeho zájmy jsou poměrně široké, což dost možná napoví i následující rozhovor. Má také zajímavé a zvláštní jméno – Robert Wudy. Určitě o něm ješ...
V podzemí pražského Tančícího domu se pozvolna sune ke svému konci výstava slibně nazvaná PRAHA DEKADENTNÍ. Bude trvat už jen do konce března. Je přístupná až od 18 let a návštěvníky lákala tvrzením, že mnohé z nich bude šo...
V sobotu 17. března odstartovala v pražské Galerii Jaroslava Fragnera další architektonická výstava. Tentokrát se návštěvníci až do 29. dubna budou moci vypravit za uměním vznikajícím z pera Eduarda Souta de Moury. Portugalský architekt je jedním z nejznámějších architektů současn...
Osudová love story, přibližující současnému publiku zároveň jedno z nejlepších českých realistických dramat, bude mít pod názvem Gazda a roba 9. listopadu premiéru ve Velkém sále pražského Švandova divadla.
Letošní silné mrazy snad už konečně polevily. Přesto je od 15. února do 19. února ve třech českých kinech pořádně chladno. Severská filmová zima zavítá do pražského Atlasu, brněnského Artu a do Ostravy. Středeční zahájení bylo ve znamení skutečně stu...