Když Barbora Špotáková přebírala zlatou medaili na letošním Mistrovství Evropy, tak na její počest se hrála česká hymna, kterou česky a procítěně zpíval britský herec a komik Michael Fenton Stevens. Zpívání hymen různých států v jejich jazyce, je jeho koníček. Některé hymny jsou modlitbami národů, ať to byla ta na zachování habsburské monarchie, ruského cara či anglické královny. Ta naše je úplně jiná.
Píseň slepého houslisty Mareše, kterou napsal Josef Kajetán Tyl s hudbou Františka Škroupa, byla uvedena v předvánoční době v roce 1834 ve hře Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka, fraška se žádných úspěchů nedočkala. Po jedné repríze pomalu upadala do zapomenutí, ale píseň Kde domov můj si začala žít svůj vlastní život. Získala si mezi lidem velkou oblibu a brzy se zařadila mezi vlastenecké písně. S českými emigranty se dostala i do zámoří. Byla překládána do cizích jazyků a také měla stovky parafrází. Nebyla to žádná bojovná píseň, ještě v revolučním roce 1848 se spíše zpívalo Hej, Slované. Dokonce byla po roce 1848 dána na „index“ a za její uvedení následoval trest. Lidé však při této písni smekali, později i vstávali. Češi hymnu potřebovali a Jan Neruda požádal Bedřicha Smetanu, aby jí složil. Ten to odmítl se slovy „…až doposud píseň Kde domov můj, jest hymnou českého lidu, nechmež ji zpívati tak dlouho, pokud našemu lidu jiná do srdce nevnikne“.
Rozhodující dobou pro přijetí písně jako národní hymny byla v dobách I. světové války, kdy jí zpívali vojáci na frontě. V roce 1917 uvedlo Vinohradské divadlo Fidlovačku s velkým úspěchem a počet repríz se vyšplhal až na sedmdesátku. Píseň se slepým Marešem zpívalo celé divadlo. Zpívala se i 28. října 1918 při vyhlášení republiky a jak uvádí Slavomil Hubálek, známý psycholog ve své knize „Zpovědník vrahů“ jeho babička vždy při hymně stála i když jí slyšela jen z rádia. Ale toho památného 28. října při zaznění hymny na Václavském náměstí v Praze, nejen ona, ale všichni kolem klečeli a přísahali.
Se vznikem Československa se přidává slovenská část „Nad Tatrou se blýská“. Znovu vystává názor ke změně hymny. I T.G.Masaryk byl změněně nakloněn a řekl: „Máme dnes hymny dvě, a bylo by lépe, když bychom měli jen jednu, která by se hodila všem, bez rozdílu národností“. Žádná nová verze se však neujala. V roce 1933 byly vyhlášeny oficielní překlady do němčiny a maďarštiny. Během protektorátu se přidávala německá, od padesátých let sovětská. V roce 1990 byla hymna Kde domov můj zakotvena jako státní symbol do ústavy.
A co řekl o naší hymně Brit Stevens, kterého jsme mohli slyšet jí zpívat? „Zjistil jsem, že je to nádherná píseň. Líbí se mi, že je to hymna, ve které se vypráví o hledání vlasti a ne o tom, jak všechny ostatní porazíte a podříznete jim krky. Tahle hymna je o hledání domova a o jeho přírodních krásách“.
Proto pomáhá lidem už 180 let.
Prameny: Státní hymna ČR v proměnách doby Gabriel Gössel
ISPORT.cz 15.8.2014
Foto: Wikipedie
| < Předchozí | Další > |
|---|
Milan Tesař (1964) je český spisovatel, scenárista a novinář. V roce 1987 nastoupil jako redaktor kulturní rubriky Zemědělských novin, za tři roky se stal členem první redakce nově vycházejícího časopisu Reflex. V roce 1993 pracoval ve společ...
Na mapu zajímavých historických míst Zlínského kraje se koncem dubna definitivně vrací Národní kulturní památka Ploština, místo už navždy spojené s tragédií, která se zde odehrála na konci 2. světové války. Pasekářskou obec, vypálenou 19. dubna 19...
V letním období jsou v kamenných divadlech prázdniny, ale milovníci divadelních představení kvůli tomu smutnit nemusí, protože se mohou kulturním zážitkům oddávat mimo ...
Co všechno se dá zvládnout za šedesát sekund? Hodně. Skoro všechno. Nebo možná úplně všechno? Co třeba celý film? Nevěříte? Tak to se pak mýlíte, protože: „Jediná minuta vás může dostat na filmový festival v Karlových Varech a toho nejlepšíh...