Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Velikonoční svátky se opět blíží a k přípravám patří i tradiční barvení vajíček. Malování a zdobení velikonočních vajíček nijak nesouvisí přímo s křesťanskými tradicemi. Již v pradávné době se malování a zdobení používalo, jak dokladují nejstarší sumerské hroby z dob 2500 let před naším letopočtem, které obsahovaly i zdobené vaječné skořápky. Co zajímavého z historie ještě o barvení vajíček víme?

S nástupem křesťanství, a s ním spojeného dlouhodobého půstu před Velikonocemi, se nesmělo jíst maso, mléčné výrobky a také vajíčka. Jenže slepice to nevěděly, a po zimě začaly opět snášet. Protože vařená vajíčka vydrží déle, tak se jich nashromáždilo větší množství. Pomocí přírodních zdrojů (odvar z cibule, červené řepy a dalších) se barvily pro odlišení podle doby snůšky, a také od čerstvých. Barvená vajíčka se pak rozdávala koledníkům na Velikonoční pondělí.

Co znamenají jednotlivé barvy velikonočních vajíček?

V životopise Marca Aurelia (121 - 180 n. l.) se uvádí legenda o slepici, která v den jeho narození snesla červené vajíčko. Červená barva na vajíčkách, symbol krve a života se stává zvykem a posílá se i jako přání k svátku jara. V Čechách se tento posel jara našel v hrobě ženy z let 1020-30 na jižní Moravě. První historicky doložené barvení je z roku 1290, kdy král Edward I. nechal jako dar obarvit zlatou barvou 450 vajec. Inu král, mohl si to dovolit!

A jak to bylo se žlutou barvou na vajíčkách? Opět jde o legendu, a to z doby, kdy Ježíš Kristus se Svatým Petrem chodili po světě. Jednou, když u skoupé bohaté selky nic k jídlu nedostali, zastavili se v malé chaloupce u vdovy s dětmi. Ta měla jen jednu slepici a jedno vejce původně určené dětem, ale dala jej hostům. Ráno ve vyhaslém popelu pak našla zlatou skořápku a od té doby pocestným nabízela žlutě obarvené vajíčko.

Jak se začaly používat další barvy, tak se k nim postupně přiřazoval i symbolický význam. Červená znamenala lásku a náklonnost, dívky je dávali jen svému milému. Barva zelená − světlá naznačovala sympatie, tmavá oblíbenost, celkově zelená i štěstí, bohatství a plodnost. Modrá s fialovou − to byla naděje, ale žlutá odmítnutí. Žlutá barva však také vyjadřuje slunce vítězící nad zimou a zrající obilí.

Původ slova kraslice

Slovo kraslice, které máme spojené s vyfouknutými a nádherně ozdobenými vajíčky, se objevuje v nejstarších českých slovnících i v Postile pražských studentů Konráda Waldhausera z roku 1369. Staročeské kraslice opěvují Bartoloměj z Chlumce (cca 1379) nebo Tomáš Štítný ze Štítného (1330 - 1409) ve svých spisech. Kraslice lze vysvětlit jako vejce s jasnou, ohnivou červenou barvou, mimochodem staré označení Velikonoc bylo “červené svátky” (např. v jihozápadních Čechách).

Zdobení vajíček se ve světě vyvíjelo jinak a z kraslic v různých zemích je cítit historie i kulturní zvyklosti. Nejstarší technikou bylo používání vosku s různými způsoby dalších postupů. Koncem 19. století se začíná používat modrá barva a rozšiřují se způsoby zdobení vyškrabováním, olepováním slámou, trávou či tkaninami, obalováním v koření či semínkách.

V roce 1895 byla na Národohospodářské československé výstavě poprvé vystavena malovaná vejce (již vyfouknutá) z Čech, Moravy a Slovenska a měla veliký úspěch. Kraslice se tak stávají předmětem sběratelských zájmů, na vyškrabovaných se po první světové válce uplatňuje barevnost. Zájem o ně stoupal v dobách, kdy se začaly používat k různým výzdobám. Práce to není vůbec snadná, nad jedním vajíčkem se stráví hodně času, a proto už se začínalo s jejich výrobou kolem vánoc.

Borkovanské kraslice a jejich historie

Mezi nejkrásnější kraslice patří ty z moravských Borkovan, které jsou známé po celém světě a můžete je vidět v Kremlu i v Bílém domě. Na skořápku se nanese anilinová barva a po jejím zaschnutí se začíná „ résovat“ podle momentální inspirace malérečky, proto každý kus je originál. Odborně se této technice říká gravírování, používají se nejen slepičí a husí vejce, ale i pštrosí.

Nápisové kraslice byly módou ve 30. letech 20. století, verše byly s pozdravnou, milostnou i vlasteneckou tématikou. V 70. letech byly i texty s notovým záznamem populární písničky a byly vždy na přímou zakázku. Také se oživují starší tradice jednobarevných vyškrabovaných kraslic. Každá malérečka měla, a má, i dnes vlastní rukopis, ve skladbě barev, ve výběru motivů i v kompozici. Asi od šedesátých let a sedmdesátých let 20.století se uplatnil v Borkovanech také jiný způsob dekorování, oživující starší tradici jednobarevných vyškrabovaných kraslic.

Od roku 2009 mají v Borkovanech stálou expozici kraslic, které jsou trvale uloženy v temných vitrínách, aby je světlo nepoškozovalo. Ve fondu muzea v Kloboukách u Brna jsou uloženy kraslice z okolí z přelomu 19.- 20. století, ty jsou jednobarevné, zdobené rostlinnými motivy. Dnes jsou i obce, které mají v období svátků své „kraslicové stromky“. I když letošní velikonoce budou opět omezené, nenechme si je zkazit špatnou náladou.

Prameny a foto : Borkovanské kraslice | Borkovany