Nový seriál Pavla Karouse Antifascist Art odpovídá na otázku, jak dříve i dnes výtvarní umělci kriticky reagují na xenofobii, rasismus nebo nacionalismus.
Sochař, pedagog, komentátor a publicista zaměřený na výtvarné umění ve veřejném prostoru Pavel Karous se v novém seriálu věnuje zatím souborně nepředstavené domácí antifašistické tvorbě, která vznikala v Česku a na Slovensku ve dvacátých až čtyřicátých letech 20. století, a to v sugestivní komparaci se současným vizuálním uměním. Antifascist Art se bude vysílat každou středu na facebookovém profilu Deníku Alarm a YouTube kanálu Nadace Rosy Luxemburgové, premiéra proběhla ve středu 26. ledna 2021 ve 20 hodin.
V úvodu pořadu budou (kromě dalších teorií) připomenuty teze sociologa umění Waltera Benjamina publikované v jeho vlivné předválečné eseji Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti: „Fašismus se snaží organizovat nově vznikající zproletarizované masy, aniž porušuje vlastnické vztahy, na jejichž odstranění masy naléhají. Svou spásu spatřuje v tom, že dovoluje masám vyjádřit se, ne se však domáhat svých práv… Fašismus důsledně směřuje k estetizaci politického života.“
Fašismus uchopení a udržení moci se tedy opírá o veřejnost, jíž umožňuje emocionálně se vyjádřit, a tím hrát v inscenovaném politickém divadle roli národa. Ovšem bez skutečné možnosti cokoliv ovlivnit. „Na estetizaci politiky, jak ji provádí fašismus, odpovídají jeho odpůrci politizací umění,“ dodává Benjamin. Mnoho známých českých výtvarných umělců v odporu ke stupňující se moci fašismu vědomě politizovali svoji tvorbu, a to i přesto, že se mnozí ve své ateliérové práci původně věnovali docela jiným tématům. Právě jejich dílům se bude Pavel Karous v pořadu věnovat.
Seriál Antifascist Art se snaží nalézt odpověď na otázky: Jak současné výtvarné umění může účinně reagovat na aktuální politické výzvy? Může se inspirovat angažovanou tvorbou minulosti?
Pavel Karous se dlouhodobě věnuje místně specifickým instalacím, intervencím do veřejného prostoru, realizacím v architektuře a výstavnictví. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér Prostorové tvorby, a na UMPRUM poté působil jako odborný asistent v ateliéru Skla. Ve vlastní tvorbě se zabývá především vztahem mezi geometrií a lidskou společností. Svými dlouhodobými projekty „Vetřelci a volavky“ či „Predátoři a plameňáci“ dokumentuje a popularizuje výtvarné umění ve veřejném prostoru z období reálného socialismu a reálného kapitalismu.
Antonín Pelc, Mussolini, 1928
Josef Šíma, Revoluce ve Španělsku, 1933
Adolf Hoffmeister, Tichá práce, 1933
František Bidlo, Státní rada zasedá, Časopis Simplicus, 1934
František Janoušek, Zlá harfenice, 1942
| < Předchozí | Další > |
|---|
Blogerka Veronika Lančaričová napsala knihu Ženství jako dar, která pojednává o menstruaci a o dalších ryze ženských záležitostech. Říká, že žena za celý svůj život promenstruuje celých šest let, které by si rozhodně měla užít, ne je protrpět.
Práci fotomodelky si nedávno vyzkoušela Soňa Drábková, členka kroměřížské taneční skupiny M dance crew KM. Výsledkem je černobílá kolekce Tisíc tváří černovlásky autora Roberta Rohála, která bude během letošního května vystavena v M...
Dom umenia mesta Brna pokrstil vernisážou 9.3. vo svojich priestoroch tri nové výstavy. Hlavná z nich sa nazýva Barvometrie a otvára otázky pojmového i fyzického ohraničenia maľby.
Bez mučení přiznávám, že jsem v neděli vstupovala do Vinohradského divadla v Praze poněkud skepticky. První, čeho si ovšem k mému velkému překvapení všímám, je velké množství lidí, které se tu ten den sešlo. Hmatatelné napětí prostupuje ...
Kultovní hororová rodinka se vrací na plátna kin! Tentokrát se Morticia, Gomez, Pugsley, Wednesday, Lurch, strýček Fester a Věc vydají na rodinnou dovolenou, která bude, jak jinak než, zábavná, výstřední, bláznivá, a tak troch...
