Píšu odjakživa: rozhovor s vítězkou literární soutěže Lucií Hřebečskou
Banner

Píšu odjakživa: rozhovor s vítězkou literární soutěže Lucií Hřebečskou

Tisk

Perex Martina PavlicováJarní edice literární soutěže Kultura 21 s tématem Tomu by nikdo nevěřil bylo plné krásných letních povídek, o které se s vámi již brzy podělíme. Tři nejlepší autoři od nás získali nejen poukaz do Knihkupectví Luxor a knihy z Nakladatelství Ikar, ale i možnost zveřejnění rozhovoru. Přečtěte si slova autorky povídky Šedesát jar Dimitrise Manolakise, Lucie Hřebečské.

Kdy jste se začala věnovat psaní?

Píšu odjakživa, psané slovo je pro mě způsob, jakým vnímám život a popasovávám se s ním. Ambice ukazovat své texty světu jsem ale začala mít asi až před čtyřmi lety. Od té doby jsem zatím vyšla ve vícero on-line i tištěných periodicích a několika sbornících, ale hlavně jsem loni v září debutovala románem Jalová.


Ukazujete své texty někomu před zveřejněním?

Jsem na svoje texty a kritiku strašná cíťa. Do chvíle, než dotáhnu celý první draft, mi nikdo nesmí vidět pod ruce a optimálně ani vědět, že se něco snažím psát. Po dopsání prvního draftu následuje krátká radost a vzápětí panika, že sice rozsah mám, ale kvalitou to bude určitě bída. Teprve v momentě, kdy si po sobě dokončený text přečtu a poprvé ho sama opravím, dovedu přiznat, že „něco“ vzniklo. Tehdy může text dostat někdo z mých betačtenářů a betačtenářek. Bývá to pokaždé někdo jiný, snažím se vybírat tak, aby daný člověk byl aspoň trochu cílovka daného žánru.


Co vás motivovalo přihlásit se do soutěže?

Prokrastinace od jiného rozepsaného projektu. Potřebovala jsem si na chvíli odskočit od románu k něčemu kratšímu a uzavřenějšímu. Soutěž pro mě byla skvělou výzvou a impulsem vystřídat formát. Když se povídku podařilo dokončit a odeslat, byl to skvělý pocit zadostiučinění.


Jaké byly vaše první pocity, když jste se dozvěděla o vítězství?

Měla jsem obrovskou radost. I když mám třeba dojem, že jsem zrovna odvedla práci, se kterou jsem spokojená a považuju ji za řemeslně vcelku vydařenou, úspěch v soutěži nikdy není samozřejmost. Je to pro mě velká motivace.


Jak byste svůj vítězný text stručně představila čtenářům?

Šedesát jar Dimitrise Manolakise je příběh o střetu starého světa s novým a o tom, zda a nakolik se spolu se světem změnili také lidé.


Co bylo hlavní inspirací pro vznik příběhu?

Dostatečnou inspirací pro mě bylo právě zadané téma Tomu by nikdo nevěřil, které mě silně oslovilo. Psala jsem zkrátka o tom, čemu já osobně kolikrát nevěřím; stačilo tomu pocitu vymyslet dovolenkovou kulisu.


Je v textu něco osobního nebo autobiografického?

Děj povídky je ryzí fikce, její pointa je ale, aspoň podle mě, naopak hluboce pravdivá. Což je škoda. Možná by pro svět bylo lepší, kdyby to bylo opačně. Prvky autobiografie jsem nicméně do textu nevložila, nebo aspoň ne záměrně. Snažím se spíše dávat prostor fantazii a pozorování světa kolem sebe než vlastním zážitkům.


Těšíte se na práce ostatních soutěžících?

Samozřejmě! Nejvíc jsem přirozeně zvědavá na své kolegyně na bedně, těším se ale na všechny publikované povídky. Současně bych ráda tímto ostatnímu účastnictvu poslala virtuální gratulaci. A pak samozřejmě náleží také poděkování zdejšímu týmu, který nám k psaní dává prostor.


O čem byste si jednou chtěla napsat knihu?

Nemám žádné vysněné, odkládané téma. Píšu o všem, co mi přijde aktuální, zajímavé, třeba i důležité a čemu dokážu dát patřičnou formu.


Máte nějaký další literární sen nebo cíl?

Mojí přirozenou další metou je vydání nové knihy. Rozpracovaných torz, která ještě potřebují dozrát, je vícero; momentálně ale se svým betačtenářstvem intenzivně finišuji rukopis povídkové sbírky. Pokud se povede, bude to sbírka laskavá, podstatně smířlivější než můj celkem tvrdý a syrový debut. Pracuje se mi na ní hezky; upřímně doufám, že se bude líbit také nakladateli a rozdá posléze mezi čtenářstvo mnoho naděje a tepla.


Mohou někde čtenáři sledovat vaši tvorbu?

Psací novinky sdílím na svém instagramu @hrebecska, a stejně tak mě právě tam potěší jakákoliv zpětná vazba od čtenářstva, ať už v komentářích, nebo zaslaná soukromou zprávou.


Co vás baví kromě psaní?

Spousta věcí! Hlavně ale chovatelství, výtvarné umění, sport a četba. Což je pravděpodobně taky důvod, proč píšu tak pomalu.

 Lucie Hřebečská

Lucie Hřebečská (*1994, Sudety) svou literární dráhu zahájila povídkovou tvorbou, v níž převažují žánry sci-fi a fantasy s prvky humoru. Poprvé na sebe výrazněji upozornila vítězstvím v Přeboru autorů fantastiky ČS Fandomu za rok 2023, její texty vyšly mimo jiné v časopisech Pevnost, XB-1 či v knižním sborníku Žoldnéři fantazie: Nová krev (2024, Straky na vrbě). V roce 2025 se na pultech knihkupců objevil její románový debut Jalová (Grada, Cosmopolis).


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Srdce není dokonalé a často tápe i bloudí, říká malířka a básnířka Anna Szatmariová

anna 200I když má docela zvláštní příjmení, pochází Anna Statmariová ze Šumperku. Tam také měla před čtyřmi lety svou první velkou výstavu obrazů. Přitom nevystavovala jen své obrazy, ale představila i své verše. Od té doby absolvovala několik výstav, přiče...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Čtěte také...

Markéta Harasimová

MH200Markétu Harasimovou znám poměrně krátkou dobu, ale po přečtení jejího románu Poháry touhy se mi tak nějak dostala pod kůži. A protože jsem ji chtěla poznat víc, zrodil se tento rozhovor:

 

 

...

Výtvarné umění

Lucie Lomová: „Úspěch je, že můžu dělat, co mě baví.“
ImageV tomto rozhovoru jsem vyzpovídala paní Lucii Lomovou, jež dala život například komiksu o dvou myškách - Anča a Pepík ze Čtyřlístku či novému komiksovému  románu Divoši, o kterém také bu...

Divadlo

Divadelní festival v Avignonu

avignon 200Největší, nejproslulejší, nejoblíbenější, nejnavštěvovanější... ještě mnoho dalších nej má divadelní festival  - či spíše festivaly - v Avignonu.

...

Film

Film Hugo a jeho velký objev připomíná prvního filmového kouzelníka Georgese Mélièse
ImageGEORGES MÉLIÈS (1861-1938) začínal jako pouťový eskamotér, předváděl na jevišti kouzelnické výstupy, promýšlel nejrůznější iluzionistické triky, konstruoval mechanismy automatů, které někdy připomín...