Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Jarní edice literární soutěže Kultura 21 s tématem Tomu by nikdo nevěřil bylo plné krásných letních povídek, o které se s vámi již brzy podělíme. Tři nejlepší autoři od nás získali nejen poukaz do Knihkupectví Luxor a knihy z Nakladatelství Ikar, ale i možnost zveřejnění rozhovoru. Přečtěte si slova autorky povídky Šedesát jar Dimitrise Manolakise, Lucie Hřebečské.

Kdy jste se začala věnovat psaní?

Píšu odjakživa, psané slovo je pro mě způsob, jakým vnímám život a popasovávám se s ním. Ambice ukazovat své texty světu jsem ale začala mít asi až před čtyřmi lety. Od té doby jsem zatím vyšla ve vícero on-line i tištěných periodicích a několika sbornících, ale hlavně jsem loni v září debutovala románem Jalová.

Ukazujete své texty někomu před zveřejněním?

Jsem na svoje texty a kritiku strašná cíťa. Do chvíle, než dotáhnu celý první draft, mi nikdo nesmí vidět pod ruce a optimálně ani vědět, že se něco snažím psát. Po dopsání prvního draftu následuje krátká radost a vzápětí panika, že sice rozsah mám, ale kvalitou to bude určitě bída. Teprve v momentě, kdy si po sobě dokončený text přečtu a poprvé ho sama opravím, dovedu přiznat, že „něco“ vzniklo. Tehdy může text dostat někdo z mých betačtenářů a betačtenářek. Bývá to pokaždé někdo jiný, snažím se vybírat tak, aby daný člověk byl aspoň trochu cílovka daného žánru.

Co vás motivovalo přihlásit se do soutěže?

Prokrastinace od jiného rozepsaného projektu. Potřebovala jsem si na chvíli odskočit od románu k něčemu kratšímu a uzavřenějšímu. Soutěž pro mě byla skvělou výzvou a impulsem vystřídat formát. Když se povídku podařilo dokončit a odeslat, byl to skvělý pocit zadostiučinění.

Jaké byly vaše první pocity, když jste se dozvěděla o vítězství?

Měla jsem obrovskou radost. I když mám třeba dojem, že jsem zrovna odvedla práci, se kterou jsem spokojená a považuju ji za řemeslně vcelku vydařenou, úspěch v soutěži nikdy není samozřejmost. Je to pro mě velká motivace.

Jak byste svůj vítězný text stručně představila čtenářům?

Šedesát jar Dimitrise Manolakise je příběh o střetu starého světa s novým a o tom, zda a nakolik se spolu se světem změnili také lidé.

Co bylo hlavní inspirací pro vznik příběhu?

Dostatečnou inspirací pro mě bylo právě zadané téma Tomu by nikdo nevěřil, které mě silně oslovilo. Psala jsem zkrátka o tom, čemu já osobně kolikrát nevěřím; stačilo tomu pocitu vymyslet dovolenkovou kulisu.

Je v textu něco osobního nebo autobiografického?

Děj povídky je ryzí fikce, její pointa je ale, aspoň podle mě, naopak hluboce pravdivá. Což je škoda. Možná by pro svět bylo lepší, kdyby to bylo opačně. Prvky autobiografie jsem nicméně do textu nevložila, nebo aspoň ne záměrně. Snažím se spíše dávat prostor fantazii a pozorování světa kolem sebe než vlastním zážitkům.

Těšíte se na práce ostatních soutěžících?

Samozřejmě! Nejvíc jsem přirozeně zvědavá na své kolegyně na bedně, těším se ale na všechny publikované povídky. Současně bych ráda tímto ostatnímu účastnictvu poslala virtuální gratulaci. A pak samozřejmě náleží také poděkování zdejšímu týmu, který nám k psaní dává prostor.

O čem byste si jednou chtěla napsat knihu?

Nemám žádné vysněné, odkládané téma. Píšu o všem, co mi přijde aktuální, zajímavé, třeba i důležité a čemu dokážu dát patřičnou formu.

Máte nějaký další literární sen nebo cíl?

Mojí přirozenou další metou je vydání nové knihy. Rozpracovaných torz, která ještě potřebují dozrát, je vícero; momentálně ale se svým betačtenářstvem intenzivně finišuji rukopis povídkové sbírky. Pokud se povede, bude to sbírka laskavá, podstatně smířlivější než můj celkem tvrdý a syrový debut. Pracuje se mi na ní hezky; upřímně doufám, že se bude líbit také nakladateli a rozdá posléze mezi čtenářstvo mnoho naděje a tepla.

Mohou někde čtenáři sledovat vaši tvorbu?

Psací novinky sdílím na svém instagramu @hrebecska, a stejně tak mě právě tam potěší jakákoliv zpětná vazba od čtenářstva, ať už v komentářích, nebo zaslaná soukromou zprávou.

Co vás baví kromě psaní?

Spousta věcí! Hlavně ale chovatelství, výtvarné umění, sport a četba. Což je pravděpodobně taky důvod, proč píšu tak pomalu.

Lucie Hřebečská (*1994, Sudety) svou literární dráhu zahájila povídkovou tvorbou, v níž převažují žánry sci-fi a fantasy s prvky humoru. Poprvé na sebe výrazněji upozornila vítězstvím v Přeboru autorů fantastiky ČS Fandomu za rok 2023, její texty vyšly mimo jiné v časopisech Pevnost, XB-1 či v knižním sborníku Žoldnéři fantazie: Nová krev (2024, Straky na vrbě). V roce 2025 se na pultech knihkupců objevil její románový debut Jalová (Grada, Cosmopolis).