Práci fotomodelky si nedávno vyzkoušela Soňa Drábková, členka kroměřížské taneční skupiny M dance crew KM. Výsledkem je černobílá kolekce Tisíc tváří černovlásky autora Roberta Rohála, která bude během letošního května vystavena v Muzeu Kroměřížska. Půjde o prezentaci černobílých fotografií, na kterých modelka ztvárnila ženu mnoha podob a mnoha výrazů.
"Tak třeba jsme se snažili zachytit něco z mladé Marty Kubišové, prvorepublikové filmové hvězdy Lídy Baarové, tanečnice Josephine Baker či Konstance, manželky hudebního génia Mozarta... Ovšem na mnohých fotografiích jsem sama za sebe. Podle mého názoru nejde o žádné retro, ty fotky na mě působí spíše nadčasově," tvrdí Soňa Drábková, která nefotila poprvé.
Předtím nafotila barevné portréty s kroměřížským fotografem Miroslavem Pláňavou, který měl loni na podzim výstavu v Domě kultury v Kroměříži. "Robert je ale zcela jiný typ fotografa," říká Soňa Drábková. "Fotili jsme na etapy, projekt měl danou koncepci a to celé - od nápadu až po finální podobu - trvalo téměř půl roku. Každá fotografie má svůj příběh, tím je Robert pověstný. Nestačí mu jen mačkat spoušť, a tak jsem byla za herečku, někdy smutná, jindy veselá. Nebylo to vůbec jednoduché, jak si mnozí myslí - hup šup a je nafoceno. Musím ale přiznat, že já si to fakt užívala."
Výsledkem jsou černobílé fotografické portréty přenesené na plátno typického plakátového rozměru, které už nyní vzbuzují u mnoha přátel a známých spoustu otazníků. Soňa Drábková totiž není profesionální fotomodelka. K focení si jen tak "odskočila", každopádně měla podporu u svých nejbližších - manžela a dvou synů. Podobně jí fandí i její rodiče. I ti se na výstavu těší.
"Víte, často se mě lidé ptají, co z toho mám a proč jsem do toho šla," přiznává Soňa Drábková. "Hledají za tím všechno možné, jen ne umění, ale je to jinak. Robert jako kumštýř měl vizi o své další kolekci, a když mě uviděl, oslovil mě. Vyjevil mi svůj nápad na a taky skutečnost, že nejde o nic komerčního. A mně se to líbilo. Proč nedělat věci, o nichž vím, že mě budou bavit (smích). Navíc i já mám uměleckou duši. Moc mě to bavilo a věděla jsem od začátku, že tomu tak bude! Já když se do něčeho zakousnu, tak to nepustím (smích). S Robertem jsme si sedli a ač bylo focení náročné, navíc ovlivněno mnohdy různými nepředvídanými rušivými okolnostmi, udrželi jsme si dobrou náladu a tvořili a tvořili. Oba jsme to brali především jako radost i zábavu - některé fotky jsou toho důkazem. Taky nám pár lidí pomohlo, například kadeřníci Soňa Beňová a Honza Janíček, paruky zapůjčila Věra Lapčíková, jedno focení líčila Gabriela Nováková... Bylo jich samozřejmě víc, na některých fotkách nechybí ve druhém plánu ani mužský element, což se postaral třeba Radim Mikula. Ale poděkování patří i sponzorům Romanovi Odstrčilíkovi a Liborovi Zapletalovi..."
I když jde o portréty, přesto se v druhém plánu na fotografiích objevují i další postavy, které ztvárnili například Hana Tupá-Houšťová, Gabriela Nováková anebo již zmíněný Radim Mikula. Fotilo se na několika místech v Kroměříži, ale o finálním výsledku nakonec rozhodla postprodukce a původní kulisy byly nahrazeny díky moderní fotografické technice úplně jinými scenériemi.
To je ostatně typické pro fotografickou tvorbu Roberta Rohála, že své modely nejen aranžuje, ale i zasazuje "někam jinam", aby tak vznikl příběh podle jeho scénáře. Tak vznikly i jeho předcházející kolekce (Andělé mezi námi, Komtesa, Edith a Marlene, La divina, Hřebci, Romance o Krásce a Zvířeti, Věčné návraty), které byly v minulých letech k vidění na mnoha místech v Česku a v jednom případě i na Slovensku. Právě loni se hodně zabýval focením a díky tomu nenapsal ani jednu novou knížku.
"Tisíc tváří černovlásky je už, nevím ani kolikátá kolekce, s níž jdu s kůží na trh," říká Robert Rohál. "Ještě, že je u toho i moje milá modelka Soňa Drábková, kterou jsem si loni vyhlídl na Dni tance v Kroměříži. Tancovala tehdy se souborem M dance crew KM jak o dušu - a já hned věděl, že ji budu fotit. Kupodivu se nebránila, dokonce ani v momentě, kdy jsem jí sdělil, že by měla na fotkách připomínat některé známé a velmi slavné ženy... Nezalekla se toho, a tak jsme začali tvořit, dokonce jsme se pokusili i o blonďatou Marilyn Monroe. Chtěl jsem ze Soniny tváře vyčarovat různé typy žen a dívek a vykřesat přitom emoce, příběhy... zkrátka tisíc tváří černovlásky! Samozřejmě, že nám při vlastní realizaci pomohlo několik lidí. Můj velký dík patří rovněž Vladymu Grycovi, který vymyslel název kolekce, stejně jako Janě Ledinové, která složila na základě dojmu z fotek několik básniček."
Slavnostní otevření fotografické výstavy Tisíc tváří černovlásky proběhne 5. května v 17 hodin ve foyer Muzea Kroměřížska v Kroměříži. V rámci vernisáže, kterou zahájí ředitel muzea Ing. Jiří Stránský a Jana Štěpánová, zahraje Karel Gott revival Morava a své básně přednese Jana Ledinová. Výstava potrvá do 22. května, potom bude přemístěna do interiéru kroměřížské cukrárny Amadeus.
| < Předchozí | Další > |
|---|
V lednu 2006 hrál Honza Paulík na jedné vernisáži v kladenském zámku na kytaru, přišel za ním recitátor Václav Fikrle a řekl mu: „Prosím vás, do toho vašeho hraní bych si uměl představit, že bych něco povídal.“ ...
Travesti skupina Screamers je v Česku už zavedený pojem. Já sama je znám už dlouhých 12 let. Když jsem se na začátku roku dozvěděla, že se udály změny v obsazení, docela jsem si zoufala. Ale po pražském úterním představení je mi jasné, že to ...
Muzeum Montanelli v Praze připravilo paralelní výstavy dvou protikladů spontánního, „původního“ uměleckého projevu ve dnech 9. srpna – 21. října 2012. 
V online nakladatelství Pointa vyšla knižně veršovaná nadčasová divadelní komedie Ženy a sluhové o milostném trojúhelníku z pera mistra slova světoznámého španělského autora Lope de Vegy.
Z původně skromné přehlídky polských a českých filmů se 3KinoFest během devítileté existence proměnilo v respektovanou kulturní událost, která přináší celý rok do hlavního města nejzajímavější novinky ze středoevropského prostoru. A letošní ...
