Jiří Kajínek – Můj život bez mříží

Jiří Kajínek – Můj život bez mříží

Tisk

kajinek perexSnad všichni už celé roky sledujeme, jak se vyvíjí kauza Jiřího Kajínka, nejznámějšího českého vězně, který si stojí za tím, že to, za co byl odsouzen a do konce života zbaven svobody, neudělal. Lidé se rozdělili na dvě skupiny. Jedni mu věří, že je tam nevinně, druzí pro něho nemají lichotivé přívlastky a říkají, že mu to patří.

 

Moc mě zajímalo, co kniha Jiří Kajínek – Můj život bez mříží, věnovaná mamce, taťkovi a sestřičce, skrývá. Na začátku je motto: „Byl jsem sice zloděj, ale ve srovnání s těmi dnešními, jen takový móóóc malilinkatý!“ Pak hned nakladatelství Fragment děkuje Ministerstvu spravedlnosti ČR, Generálnímu ředitelství vězeňské služby, vedené věznice Mírov a jejím zaměstnancům, stejně tak věznici Rýnovice, tedy všem, kteří umožnili uskutečnit návštěvy a pořídit audionahrávky vyprávění Jiřího Kajínka a jeho fotografie. Poděkování je obsáhlejší, však to už si dočtete sami.

V první kapitole Jak vznikla kniha a život doživotního vězně je pojednání o tom, jak, proč a kdy vznikl nápad na realizaci tohoto díla. „Ještě není čas, aby se mé soukromí stalo stoprocentně majetkem veřejnosti,“ říká Jiří Kajínek v kapitole Na začátek. A potom mluví o dětství, o rodičích, o sestře, o dalších lidech, kteří do jeho života patří a o všech mluví s láskou, úctou, pokorou a obdivem. Takové dětství, jako prožil on by přál každému dítěti na světě. Další nezbytnou kapitolou v jeho životě je samozřejmě škola. „Chtěl jsem studovat práva, ale zkazil jsem si to sám.“ Proč a jak je na celou kapitolu a je to zajímavé čtení.

Zhruba dvě třetiny knihy jsou vzpomínky. Jiří vzpomíná na to, jak žil před tím, než ho mříže odřízly od toho normálního, svobodného světa. Jsou tu i vzpomínky na lumpárny, na první prohřešky a přestupky. Z toho je patrné, že ani jako mladík nebyl žádný andílek. Pro všechno má ale svoje vysvětlení. Ne, že by se kajícně omlouval, to tedy ne, ale všechno má svůj důvod a každý z nich objasňuje právě tady. V poslední části, řekněme třetině, je oddíl Rozhovor přes mříže. Je tady mnoho otázek a Kajínkových odpovědí, mnohé z nich nejsou vůbec stručné. Tvůrci knihy říkají, že to jsou otázky většinou od lidí, kteří by se ho chtěli na něco zeptat a tady k tomu dostali příležitost. Takže máte možnost dozvědět se tady například co rád čte, jaké má rád filmy a hudbu, jestli umí tančit, kam by jel rád na dovolenou, jaké cizí jazyky ovládá, kde všude byl a v jaké zemi by chtěl žít, zda věří v Boha, jaké mívá sny, ale také jestli má výčitky svědomí, jaké ženy se mu líbí, kdy přišel o panictví, co si myslí o feminismu, jaký názor má na nevěru nebo homosexuály a transsexuály a od čeho má jizvy na hlavě. Pak jsou tady také otázky týkající se vykrádání bytů. Jiří Kajínek se netají tím, že cvičil a cvičí a přidává sem sérii cviků, včetně obrázků. A protože je velký gurmán, najdete tady i několik zdařilých receptů. Kniha obsahuje i rozsáhlou obrazovou přílohu, kde na fotografiích najdete například Kajínka jako malého chlapce, školu, do které chodil a mnoho dalších záběrů z jeho života. Na zadní stránce Fragment o této knížce říká: „Mimořádná a ojedinělá kniha, která vznikla ve specifických a pro běžného člověka nestandardních podmínkách. Čas strávený ve speciálních místnostech věznic Mírov a Rýnovice, byl pro nás i Jiřího Kajínka časem poznání. Autor zpoza mříží pootevřel dvířka do nitra své osobnosti a na malý okamžik nám do něj dovolil nahlédnout ...“

Více o Jiřím Kajínkovi: www.fragment.cz/kajinek/vice/

A teď se čeká můj názor. Kniha je napsaná moc hezky. Je to zajímavý a poutavý životní příběh. Působí na mě celkem mile. Je to zpověď člověka, který byl vychován v dobrých poměrech, v lásce, spravedlnosti, má svoje vzory, které ctí a kterých si nesmírně váží. To je v pořádku. Ovšem převažoval ve mně pocit lehké chvástavosti – všechno umím, vím, jak se má co dělat nejlépe (tedy ne ve smyslu, že já vím všechno nejlíp, nýbrž vím, jak dělat věci co nejlépe). Učení mi vždycky šlo, ve sportu jsem byl skvělý, s lidmi jsem vždycky vycházel dobře, i když se mě někdo bál, ale měl jsem vždycky respekt a úctu druhých. Zachránil jsem několik životů a vždycky jsem byl výborný v rybolovu. Na co jsem sáhnul, to se mi dařilo a navíc jsem zdravě sebevědomý … Tak proč se člověk, který ctí pravdu, lásku a spravedlnost, a má potřebu nezištně pomáhat druhým (tohle cítíte z každé věty), ocitne na rozcestí a vydá se cestou, která se s těmito postoji naprosto neslučuje? Tohle prostě nechápu. Na zadní straně obálky je ještě jeden odstaveček: „Autentické vyprávění nejznámějšího českého vězně o svém dětství, dsospívání, o svých láskách, zálibách, ale i o umění otevřít každý zámek. O vztahu k lidem, k penězům, ke zbraním...“ Přiznám se, že jsem trochu zmatená. Jestli takový Kajínek opravdu byl a je, o čemž nemám nejmenší důvod pochybovat, pak nechápu, proč je tam, kde je. Jako by byl dva. Na jedné straně je to ten spravedlivý a bojující za mír a čistotu, na straně druhé je to raubíř, který se dneska chlubí tím, že žádný zámek nebyl dostatečně zabezpečený, se všemi si poradil. V kapitole Planžeta aneb „Sezame otevři se“ přímo říká: „Pověstnou planžetu jsem nevymyslel já, jak se o mně mylně tvrdí. Když jsem o ní poprvé slyšel, byla pro mě až mysteriózní věc. Vždycky jsem ale chtěl zjistit, jak funguje.“ No tak to zjistil. A následuje několik stran podrobného popisu, jak na zámek s planžetou, včetně obrázků. Říká tady i to, jak se dá dostat do jakéhokoli zamčeného auta a celá kapitola je zakončená smajlíkem. Upřímně řečeno, nevím, proč dávat takový podrobný návod těm, kteří to ještě nezkusili, ale třeba si s tou myšlenkou pohrávají? Podle mě to zase taková senzace není. Není přece normální brát věci, které patří někomu jinému, dostávat se do cizích auta a do cizích bytů. Proto tam ten zámek je, protože to, co je za ním, mi nepatří. Ale to je můj názor, nemusíte s ním vůbec souhlasit.

No a to je vlastně všechno. Celkem vzato, čte se to dobře, nejsou tu nudné pasáže, text má spád a myšlenku. Za zmínku ještě stojí úplný konec vyprávění, tři poslední řádky v kapitole Závěr: „O mém nespravedlivém odsouzení a o všem, co jsem zažil ve vězení, bude další kniha. Odhalím skutečnost, fakta, dosud nevyjasněné okolnosti, záhady a neuvěřitelné zážitky....“

Tak jsem sama zvědaná, jak tenhle případ dopadne. Život je moc krátký na to, aby člověk jeho značnou část proseděl v cele. Aby jakoukoli jeho část proseděl v cele. Vždyť svoboda je hned po zdraví to nejdůležitější, co máme. Jestli se ukáže, že je pan Kajínek skutečně nevinný, byl tohle opravdu fatální důsledek špatného rozhodnutí, protože ten čas, ten mu nikdo ani při nejlepší vůli vrátit nedokáže.

Fragment vydal i CD se stejnojmenným názvem, který je textově úplně stejný jako kniha. Ideálním společníkem pro vás může být třeba do auta.

Jiří Kajínek – Můj život bez mříží

Kajinek

Žánr: Beletrie pro dospělé/ edice Fakta života
Obálka a grafická úprava: Nataša Vaňková
Odpovědní redaktoři: Jan Eisler a Romana Homonická
Text: © Jiří Kajínek
Photo: © archiv Jiřího Kajínka, Jan Eisler
Vydalo: Nakladatelství Fragment, s.r.o., Praha 4
Rok vydání: 2014, 2576. publikace, 1. vydání, vázaná
Počet stran: 176
ISBN: 978-80-253-2110-2

Hodnocení: 70%

www.fragment.cz
www.fragment.cz/nabidka/knihy-pro-dospele/vseobecne-a-ostatni/fakta-ze-zivota/jiri-kajinek-muj-zivot-bez-mrizi-s490537376

( 2 hlasů )


 

Přihlášení



Román Všechny naše životy je skvělé čtení na léto. Je snazší žít životy druhých, než ten vlastní

Jako závan letního vánku, který nese chvíle pohody, přátelské atmosféry a příslibu blížících se prázdnin. Takový je román „Všechny naše životy“ od francouzské spisovatelky Sophie Astrabie. Pohladí vás po duši a zahřeje u srdce. Nemusíte nad ním hlouběji přemýšlet, stačí se jen nechat unášet jeho jemným kouzlem. Co si více přát, když si potřebujete prostě jen odpočinout a uvítáte společnost nenáročné a milé knihy.

Setkání s C. G. Jungem poskytlo nakladatelství Portál. Schůzka je to parádní!

Pokud patříte mezi příznivce C. G. Junga, nová knížka z nakladatelství Portál bude pro vás opravdovou lahůdkou, která vám rozzáří oči. Publikace přináší výběr z Jungovy tvorby i pozůstalosti, ale i vzpomínky jeho blízkých či dalších osob, které se s ním setkaly a spolupracovaly. Knížka je velmi pestrá a zajímavá, můžete se k ní opakovaně vracet. Já jsem neskutečně nadšená, protože patřím mezi velkou obdivovatelku Junga a takovou knihu jsem si nemohla nechat ujít.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Bejzo z Polemic: „Nálady sa v takom početnom týme zvyknú často meniť...“

bejzo polemicSlovenská legenda ska Polemic si užívá léta plnými doušky, a to především na festivalech. Nyní hráli i v samotném olympijském Londýně. Nejen o něm nám něco pověděl leader skupiny Bejzo.

Výchova štěněte – ideální příručka nejen pro nováčky!

Nakladatelství Kazda vydalo v únoru úžasnou praktickou příručku Výchovu štěněte od trenérky psů Kathariny Schlegl-Koflerové. Pokud si plánujete pořídit malé chlupaté štěstí nebo vás zajímají aktuální trendy ve výchově štěňátek, tato kniha je pro vás nutnost!

Z archivu...

Čtěte také...

Nikdo to tu nepřežije: ještěrčí král Morrison ve svých proměnách
ImagePro jedny hrdina, vzor a zbožňovaná modla, pro druhé sprosťák, symbol arogance a amatér, který se afektovanými pózami snažil zakrýt nedostatek talentu. Názory na frontmana legendární kapely The Doors Ji...

Literatura

Židovské ženy a dívky přišly o všechno. Své síly vložily do protinacistického odboje

Dcery vzdoru perexKdyž Němci obsadili Polsko, Židé se ocitli ve smrtelném nebezpečí. Židovské ženy a dívky sledovaly, jak okupanti vraždí jejich rodiny a sousedy a ničí celé komunity původního obyvatelstva. Přišly o všechno a neměly už co ztratit...

Divadlo

KoresponDance 2012

KoresponDance 2012V Praze a Brně se letos uskuteční již 4. ročník Mezinárodního festivalu současného tance KoresponDance 2012. Zahajovací večer se koná dnes 27. listopadu v pražském Divadle Archa a...

Film

Babycall (Chůvička) aneb když už realitu od představ nerozeznáme

Babycall22 200V těchto lednových dnech jde do českých kin film „Babycall“, který v norsko-německo-švédské koprodukci natočil režisér Pål Sletaune. Získal za něj řadu ocenění a nominací – ceny Amanda Award, Gérardmer Award...