Jiří Kajínek – Můj život bez mříží

kajinek perex Snad všichni už celé roky sledujeme, jak se vyvíjí kauza Jiřího Kajínka, nejznámějšího českého vězně, který si stojí za tím, že to, za co byl odsouzen a do konce života zbaven svobody, neudělal. Lidé se rozdělili na dvě skupiny. Jedni mu věří, že je tam nevinně, druzí pro něho nemají lichotivé přívlastky a říkají, že mu to patří.

Moc mě zajímalo, co kniha Jiří Kajínek – Můj život bez mříží, věnovaná mamce, taťkovi a sestřičce, skrývá. Na začátku je motto: „Byl jsem sice zloděj, ale ve srovnání s těmi dnešními, jen takový móóóc malilinkatý!“ Pak hned nakladatelství Fragment děkuje Ministerstvu spravedlnosti ČR, Generálnímu ředitelství vězeňské služby, vedené věznice Mírov a jejím zaměstnancům, stejně tak věznici Rýnovice, tedy všem, kteří umožnili uskutečnit návštěvy a pořídit audionahrávky vyprávění Jiřího Kajínka a jeho fotografie. Poděkování je obsáhlejší, však to už si dočtete sami.

V první kapitole Jak vznikla kniha a život doživotního vězně je pojednání o tom, jak, proč a kdy vznikl nápad na realizaci tohoto díla. „Ještě není čas, aby se mé soukromí stalo stoprocentně majetkem veřejnosti,“ říká Jiří Kajínek v kapitole Na začátek. A potom mluví o dětství, o rodičích, o sestře, o dalších lidech, kteří do jeho života patří a o všech mluví s láskou, úctou, pokorou a obdivem. Takové dětství, jako prožil on by přál každému dítěti na světě. Další nezbytnou kapitolou v jeho životě je samozřejmě škola. „Chtěl jsem studovat práva, ale zkazil jsem si to sám.“ Proč a jak je na celou kapitolu a je to zajímavé čtení.

Zhruba dvě třetiny knihy jsou vzpomínky. Jiří vzpomíná na to, jak žil před tím, než ho mříže odřízly od toho normálního, svobodného světa. Jsou tu i vzpomínky na lumpárny, na první prohřešky a přestupky. Z toho je patrné, že ani jako mladík nebyl žádný andílek. Pro všechno má ale svoje vysvětlení. Ne, že by se kajícně omlouval, to tedy ne, ale všechno má svůj důvod a každý z nich objasňuje právě tady. V poslední části, řekněme třetině, je oddíl Rozhovor přes mříže. Je tady mnoho otázek a Kajínkových odpovědí, mnohé z nich nejsou vůbec stručné. Tvůrci knihy říkají, že to jsou otázky většinou od lidí, kteří by se ho chtěli na něco zeptat a tady k tomu dostali příležitost. Takže máte možnost dozvědět se tady například co rád čte, jaké má rád filmy a hudbu, jestli umí tančit, kam by jel rád na dovolenou, jaké cizí jazyky ovládá, kde všude byl a v jaké zemi by chtěl žít, zda věří v Boha, jaké mívá sny, ale také jestli má výčitky svědomí, jaké ženy se mu líbí, kdy přišel o panictví, co si myslí o feminismu, jaký názor má na nevěru nebo homosexuály a transsexuály a od čeho má jizvy na hlavě. Pak jsou tady také otázky týkající se vykrádání bytů. Jiří Kajínek se netají tím, že cvičil a cvičí a přidává sem sérii cviků, včetně obrázků. A protože je velký gurmán, najdete tady i několik zdařilých receptů. Kniha obsahuje i rozsáhlou obrazovou přílohu, kde na fotografiích najdete například Kajínka jako malého chlapce, školu, do které chodil a mnoho dalších záběrů z jeho života. Na zadní stránce Fragment o této knížce říká: „Mimořádná a ojedinělá kniha, která vznikla ve specifických a pro běžného člověka nestandardních podmínkách. Čas strávený ve speciálních místnostech věznic Mírov a Rýnovice, byl pro nás i Jiřího Kajínka časem poznání. Autor zpoza mříží pootevřel dvířka do nitra své osobnosti a na malý okamžik nám do něj dovolil nahlédnout ...“

Více o Jiřím Kajínkovi: www.fragment.cz/kajinek/vice/

A teď se čeká můj názor. Kniha je napsaná moc hezky. Je to zajímavý a poutavý životní příběh. Působí na mě celkem mile. Je to zpověď člověka, který byl vychován v dobrých poměrech, v lásce, spravedlnosti, má svoje vzory, které ctí a kterých si nesmírně váží. To je v pořádku. Ovšem převažoval ve mně pocit lehké chvástavosti – všechno umím, vím, jak se má co dělat nejlépe (tedy ne ve smyslu, že já vím všechno nejlíp, nýbrž vím, jak dělat věci co nejlépe). Učení mi vždycky šlo, ve sportu jsem byl skvělý, s lidmi jsem vždycky vycházel dobře, i když se mě někdo bál, ale měl jsem vždycky respekt a úctu druhých. Zachránil jsem několik životů a vždycky jsem byl výborný v rybolovu. Na co jsem sáhnul, to se mi dařilo a navíc jsem zdravě sebevědomý … Tak proč se člověk, který ctí pravdu, lásku a spravedlnost, a má potřebu nezištně pomáhat druhým (tohle cítíte z každé věty), ocitne na rozcestí a vydá se cestou, která se s těmito postoji naprosto neslučuje? Tohle prostě nechápu. Na zadní straně obálky je ještě jeden odstaveček: „Autentické vyprávění nejznámějšího českého vězně o svém dětství, dsospívání, o svých láskách, zálibách, ale i o umění otevřít každý zámek. O vztahu k lidem, k penězům, ke zbraním...“ Přiznám se, že jsem trochu zmatená. Jestli takový Kajínek opravdu byl a je, o čemž nemám nejmenší důvod pochybovat, pak nechápu, proč je tam, kde je. Jako by byl dva. Na jedné straně je to ten spravedlivý a bojující za mír a čistotu, na straně druhé je to raubíř, který se dneska chlubí tím, že žádný zámek nebyl dostatečně zabezpečený, se všemi si poradil. V kapitole Planžeta aneb „Sezame otevři se“ přímo říká: „Pověstnou planžetu jsem nevymyslel já, jak se o mně mylně tvrdí. Když jsem o ní poprvé slyšel, byla pro mě až mysteriózní věc. Vždycky jsem ale chtěl zjistit, jak funguje.“ No tak to zjistil. A následuje několik stran podrobného popisu, jak na zámek s planžetou, včetně obrázků. Říká tady i to, jak se dá dostat do jakéhokoli zamčeného auta a celá kapitola je zakončená smajlíkem. Upřímně řečeno, nevím, proč dávat takový podrobný návod těm, kteří to ještě nezkusili, ale třeba si s tou myšlenkou pohrávají? Podle mě to zase taková senzace není. Není přece normální brát věci, které patří někomu jinému, dostávat se do cizích auta a do cizích bytů. Proto tam ten zámek je, protože to, co je za ním, mi nepatří. Ale to je můj názor, nemusíte s ním vůbec souhlasit.

No a to je vlastně všechno. Celkem vzato, čte se to dobře, nejsou tu nudné pasáže, text má spád a myšlenku. Za zmínku ještě stojí úplný konec vyprávění, tři poslední řádky v kapitole Závěr: „O mém nespravedlivém odsouzení a o všem, co jsem zažil ve vězení, bude další kniha. Odhalím skutečnost, fakta, dosud nevyjasněné okolnosti, záhady a neuvěřitelné zážitky....“

Tak jsem sama zvědaná, jak tenhle případ dopadne. Život je moc krátký na to, aby člověk jeho značnou část proseděl v cele. Aby jakoukoli jeho část proseděl v cele. Vždyť svoboda je hned po zdraví to nejdůležitější, co máme. Jestli se ukáže, že je pan Kajínek skutečně nevinný, byl tohle opravdu fatální důsledek špatného rozhodnutí, protože ten čas, ten mu nikdo ani při nejlepší vůli vrátit nedokáže.

Fragment vydal i CD se stejnojmenným názvem, který je textově úplně stejný jako kniha. Ideálním společníkem pro vás může být třeba do auta.

Jiří Kajínek – Můj život bez mříží

Žánr: Beletrie pro dospělé/ edice Fakta života
Obálka a grafická úprava: Nataša Vaňková
Odpovědní redaktoři: Jan Eisler a Romana Homonická
Text: © Jiří Kajínek
Photo: © archiv Jiřího Kajínka, Jan Eisler
Vydalo: Nakladatelství Fragment, s.r.o., Praha 4
Rok vydání: 2014, 2576. publikace, 1. vydání, vázaná
Počet stran: 176
ISBN: 978-80-253-2110-2