Monika Petrlová: Nelidské zdroje

Monika Petrlová: Nelidské zdroje

Tisk

n s uvodniKam ta holka na to chodí? To si říkám pokaždé, když dočtu něco od mladé nadějné autorky Moniky Petrlové. Tentokrát to byla útlá povídková knížka Nelidské zdroje, u které jsem se nejednou zamyslela. Deset povídek na téma lidských vztahů mi dalo nový pohled na život lidí v různých skupinách. Ať to byli děti, maminky, pracovníci různých firem, tyhle pohledy jsou opravdu ne zcela běžné a vždycky jdou k jádru věci. Leckdy jsem se pozastavila nad absurdností konání.

 

Anotace říká: Žijeme ve světě, jenž mluví zkratkami „cizího nářečí“ – z lidí jsou zdroje a všichni se přetavují do podoby manažerů, asistentů a specialistů. Snad nikdo není „normální“ pracant. Zapomínáme mateřštinu a odlidšťujeme se. Na prvním místě je úspěch, zábava a především kupa zbytečných slov. S takovými hrdiny teď máme možnost se poznat. Potkáme chvástala, jenž nic neumí, a přesto se mu v zaměstnání daří, lovkyni bohatého manžela, smutného juniora na cestách mezi rodiči nebo zcela obyčejný pracovní tým, který mezi sebou nekomunikuje, ač by každý člen toho chtěl dost říct. Vstupme do světa Nelidských zdrojů. Budeme se především bavit, i když nám možná chvílemi bude trošku smutno.

n s ilustrace

Těžko vybírat jeden „nejlepší“ kousek. Každý je něčím specifický, avšak všechny mají jedno společné: pohled do nitra člověka. A to se mi líbí. Za všechny bych vybrala úryvek z povídky Fronta na hlavu. Hlavní hrdina – Kristián – mě štval od prvního okamžiku. Samolibý floutek, který lpí na správném vyslovení křestního jména, tedy Kristian. Celkem lenoch a vždycky najde skulinu, jak cokoli ošulit a přitom aby mu to prošlo. Projde. Představuju si ho jako toho týpka z reklamního časopisu, s bělostným širokým úsměvem. Prostě frajírek. Navíc velmi rád používá slovo jakoby. Nemám ráda tuhle vatu v mluvení, člověk na mě nepůsobí důvěryhodným dojmem.
…Kolegyně, kterou nechal v přípravách důležitého eventu pro šéfa zahraniční pobočky naší firmy samotnou, mi psala předevčírem e-mail. Hrozně v něm na Kristiána nadávala. Prý je to šulin. Krátce, jak by se to Kristiánovi líbilo. Proto mu říkám schválně Kristián. S dlouhým á stejně jako jeho vedení.
„Prosim tě, celé to je jakoby jeden velký chaos, že? Já o tom jakoby nic nevím. Nejedu v tom,“ říká bez zábran a hlasitě. „Budeme improvizovat. Jako vždycky. To nějak dáme. To dáme,“ chichotá se.
    Já už míň, protože si nejsem vědom, že nás naše firma platí za improvizaci. Pracovní smlouva o tom každopádně mlčí. Dovedu si představit, jakou musí mít z jeho přístupu radost kolegyně na druhé straně telefonu. Jak se tohle poslouchá člověku, který na něčem měsíc dřel, obětoval tomu dvě neděle a několik večerů, a pak přijde na scénu Kristián se svým prokazatelně mizivým sociálním IQ a začne úřadovat. Každý další den v jeho blízkosti mě utvrzuje, jaký je idiot. Dokonce jsem si před časem s šéfem na téma Kristán dost otevřeně pohovořil. Bylo to krátce poté, kdy svým neumětelstvím málem ohrozil jeden z týmových projektů s top prioritou. Efekt to nemělo žádný. Kristián je profesionál, který má kontakty. Poukazovat, že něco dělá špatně, není na místě. Jeho hloupost šéfa zcela zjevně okouzlila.“ A navíc má protekci. S tím nic nenaděláte…

Monika Pertlová (1985) se narodila a žije v Olomouci. Vystudovala obor tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. Je autorkou celovečerní divadelní hry Inzerát a spoluautorkou jednoaktové hry Sluší? Jejím prozaickým debutem byla sbírka povídek Hafni! a jiné povídky (2011), která vzbudila sympatie čtenářů i recenzentů. Na ni úspěšně navázal druhý soubor deseti příběhů ze života Mrkev pro vězně (2014), v němž opět baví čtenáře historkami, veselými i smutnými, které se mohou přihodit každému z nás. O svém psaní říká: „V každé povídce je něco z reálného světa, inspirovaly mě například situace, které jsem prožila.“ Mistrně používá metafory, které přesně zapadají přesně tam, ke by je čtenář čekal. Na otázku, kde ji napadají. Jako autorka vím, že inspirace přichází kdekoli, u mě většinou ve vaně nebo v tramvaji. Proto mám při ruce neustále notes. Ale co Monika? „Když při čtení zahlédnu dobrou metaforu, poznamenám si ji. Třeba v knize od Stevena Kinga mě zaujalo toto: Pomyšlení na to, jak hluboko zaťal sekeru do městské pokladny, zmenšovalo jeho pinďoura na velikost mazací gumy v tužce. To je přece naprosto geniální přirovnání! Tohle mě baví číst. Proto se snažím psát to, co bych si jako čtenář sama ráda přečetla, a pokud čtenář řekne, že ho moje metafory bavily číst, tak je to pro mě signál, že jsem snad na správné cestě.“

n s prvni kniha

Jednotlivé povídky provázejí líbivé a doslova hmatatelné ilustrace, které vytvořila Karolína Wellartová (1991), ilustrátorka a malířka původem z Olomouce. Její umělecká tvorba je silně spjatá s přírodou. Podstatnou část portfolia tvoří biologické studie. Na to, co a jak tvoří, měly největší vliv zvířecí a botanické studie Albrechta Dürera. Ve svých obrazech kombinuje zajímavé prvky z okolního světa s motivy ze světa literárního, většinu času tráví ilustrováním pohádek a příběhů ze světa fantazie. Její díla byla publikována v prestižních amerických magazínech, jako jsou Spirituality & Health nebo Orion, nejuznávanějším americkém magazínu o životním prostředí.

n s ilustratorka a spisovatelka

Celou tuhle parádu vydalo Nakladatelství JaS, zaměřující se na českou beletrii pro čtenáře od tří do sta let. Nevyhýbá se ani literatuře přicházející ze zahraničí. JaS vydává knížky začínajícím autorům i díla, na která se trošku zapomnělo. Nabízí autorům služby při vydávání vlastních děl samonákladem – poskytuje jim za úplatu plný nakladatelský servis od zpracování rukopisu po tisk (obchod je pak na autorovi samém). Jde o malé nakladatelství s roční produkcí do dvaceti titulů.

 

Tak co? Bude i tahle kráska zdobit vaši knihovnu? V té mojí už svoje místo má!

Název: Nelidské zdroje
Autor: Monika Petrlová
Žánr: Beletrie
K vydání připravila: Jana Semelková
Korektura: Karla Hejduková
Sazba, grafická úprava a obálka: s užitím ilustrace Karoliny Wellartové Karim Shatat
Vydalo: JaS nakladatelství, Praha 5
Ilustrace na obálce: Matěj Pospíšil
Rok vydání: 2017, 28. publikace, vydání první, vázaná s přebalem
Počet stran: 144
Vytiskla: Akcent tiskárna Vimperk, s.r.o.
ISBN: 978-80-87654-22-4
Hodnocení: 100 %
Zdroj foto: Nakladatelství JaS


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Sto zvířat: „Ještě žádné naše album není tak vymazlené.“

sto zvirat hraju na klavir v bordeluJedna z nejlepších tuzemských ska kapel Sto zvířat vydala 1. září novou desku s názvem Hraju na klavír v bordelu. V rozhovoru si o ní můžete přečíst spoustu zajímavostí z pera hudebníka ...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Vyšly Pohádky k neuvěření

Pohadky k neuvereni 200Nejsou pohádky jako pohádky. Když je píše člověk moudrý, nadaný smyslem pro humor a nadsázku, člověk znalý jejich pravidel a současně odhodlaný je porušovat, zpravidla se urodí možná sice nenápadné, alem přece jen zjevné...


Literatura

Ptáci na zahradě

ptaci na zahrade 200V únoru nám nakladatelství Esence udělalo radost další publikací Alexe Gutjahra o ptácích, tentokráte půvabnou knihou plnou fotek s názvem Ptáci na zahradě s podtitulem Pozorování, určování, ochrana. A věřte mi - nemusíte být or...

Divadlo

Skleněný pokoj: Světová premiéra původně knižního bestselleru v Brně

Skleneny pokoj 200Román britského spisovatele Simona Mawera se odehrává v Brně, mezi roky 1925 a 1968. Podkladem příběhu je osud lidí kolem slavné vily Tugendhat, světově uznávaného architekta Ludwiga Miese van der Rohe.

Film

Já robot

ja 200K nočnímu promítání na Prima Cool 4. 4. něco před třetí ráno připomínám film, který si vzal několik témat od slavného sci-fi autora Isaaca Asimova.

...