Kultura21.cz

Březen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům písmenek, okupoval internet, dnes je zván měsícem čtenářů. Máme z toho radost a tak nás napadlo, zeptat se několika zajímavých lidí, kteří mají co do činění s knihami, jací jsou čtenáři a co budou v březnu sami dělat.

Odpověděli nám na těchto pět otázek:  

Březen – měsíc čtenářů – co vás napadne jako první, při vyslovení tohoto sloganu?
Jaký jste čtenář/čtenářka, knihomil nebo knihomol - vybíráte si pečlivě nebo zhltnete naprosto všechno?
Která knížka bude pro vás v březnu tou hlavní?
Doporučíte nám nějaké pěkné čtení, které by nám nemělo uniknout?
Chystáte se navštívit nějakou čtenářskou akci – besedu, autorské čtení, křest nebo sám/sama něco takového organizujete?  

Dnes na otázky, zpracované PhDr. Janou Semelkovou, odpovídají Helena Herynková z nakladatelství Metafora, spisovatelka Daniela Krolupperová, spisovatelka a literární redaktorka Alena Jakoubková, Renáta Šťastná, redaktorka a spisovatelka a Zuzana Frantová Pomykalová, autorka a spoluautorka několika knih.

Helena Herynková, marketing, nakladatelství Metafora
Akce, která se konala za minulého režimu, a teď bychom se k ní rádi nějak důstojně vrátili.
Vybírám si, ale mám-li oblíbeného autora, zhltnu od něj vše.
To ještě nevím, podle toho, co se objeví. Právě mám rozečtenou jednu detektivku a strašidelného průvodce Prahou (ten ale teprve vyjde).
Rozhodně bych doporučila všem, kteří mají rádi Prahu a její magii, aby se vydali na procházku s knížkou Magická Praha: QR průvodce.
V březnu zatím nevím, ale v dubnu se chystám na náš křest výše zmíněné knihy a v květnu samozřejmě na Svět knihy.  

Daniela Krolupperová, Praha, spisovatelka
Březen, za kamna vlezem. S knihou.
Nadšená, vytrvalá, ale jako pracující matka tří děti v posledních letech značně nepravidelná.
Nepochybně Zločin na Starém Městě pražském, jelikož ho musím dopsat a odevzdat do Albatrosu.
Kjell Askildsen – Hřebík v třešni. Skvělý norský spisovatel, výborný český překlad.
Po delší přestávce budu mít od září opět možnost jezdit na besedy. Už se těším na čtenáře!  

Alena Jakoubková, spisovatelka a literární redaktorka
Pohodlný ušák, kafíčko, hořící krb, tlustý román. Nejlépe historický.
V dětství jsem bývala „hltačka“, ale s léty jsem si vytříbila vkus, což spolu s nedostatkem času ze mne udělalo velmi vybíravou čtenářku.
Letošní měsíc knihy bych ráda strávila s knihou Jorge Mario Bergoglio – František, papež chudých. Napsal ji italský novinář Andrea Tornielli. Dostala jsem ji pod stromeček, ale čas mi nedovolil víc než jen nahlédnout…
Leon Leyson: Chlapec na dřevěné bedně. Jedná se o skutečný příběh jednoho „Schindlerova Žida“, malého chlapce z krakovského ghetta. Celé vyprávění je prodchnuto láskou k rodině a úctou k Oskaru Schindlerovi, který udělal pro to, aby zachránil dělníky ze své továrny, hodně… Ale při čtení vás bude mrazit v týle. Nádherný příběh…!
Březen je daleko, konkrétní tip nemám. Doporučuji ale chodit „na kafíčko“ s kamarádkami (nebo kamarády) do literárních kaváren, kde se vždycky najde spousta inspirace. Moje oblíbené jsou Mezi řádky na Smíchově a kavárna v knihkupectví Academia na Václavském náměstí (kde vždycky předtím utratím spoustu peněz, protože než dojdete do kavárny, musíte projít mezi regály s neodolatelnými čtenářskými pamlsky…)    

Renáta Šťastná, redaktorka novin a časopisů, kulturních portálů a magazínů, administrativní pracovnice, spisovatelka
Samozřejmě by se čekal slogan „Březen – měsíc knihy“, ale mě napadá jediný obrázek – studenti postávající na nárožích a v rukách drží komiksy a knížky a hltají stránky tak jako já, když jsem byla student...
Nezhltnu úplně všechno, třeba sci-fi mě nebaví, tomu žánru moc nerozumím. Každopádně se to mění s věkem. Dříve to byly zamilované románky, ale s přibývajícím věkem jsem si uvědomila, že to v životě skoro nikdy nedopadne tak jako tam, nicméně to byl únik. Rozhodně mám ráda českou prózu, původní autory a poslední dobou i začínající. Takové ty, kteří jsou plni optimismu a věří, že právě jejich knížka je ta nej. Tak ty mám ráda. A pak samozřejmě klasiku, například Žízeň po životě (pro mě je to klasika) jsem četla třikrát a pokaždé jsem u ní plakala stejně jako poprvé. Celých deset let jsem synovi četla před spaním a to byla opravdu pestrá paleta, od pohádek přes Robinsona až ke Starým pověstem českým. Knížka musí být logická, mít děj a spád a vekou roli pro mě hraje první pohled, Jak se do ní podívám, hned vidím, jestli mě zaujme nebo ne. A to mě zpravidla nezklame. Jsem knihomil anebo knihomol?
Nejraději bych, aby to byla moje vlastní knížka, ale prozatím teprve roste a vyvíjí se a čeká na svoje zrození. Myslím si ale, že tou hlavní knížkou v březnu pro mě bude, ostatně jako každý měsíc, žákovská knížka mého syna.
Těch by bylo opravdu hodně. Za poslední dobu jsem se seznámila s mnoha knížkami. Vždycky mi v hlavě zůstane asi ta poslední, avšak to není pravidlem. Kterou bych ale určitě nenechala bez povšimnutí a doporučení je dvojice knih s podtitulkem Matylda na stopě, první se jmenuje Jedna vražda stačí a druhá Vražedný advent od Ivany Hutařové. Pak na mě zapůsobila útlá knížka od Zdeňka Svěráka Po strništi bos a nesmím zapomenout na Příběhy sovích strážců, které jsem všechny se synem přečetla před spaním. No a potom Robert Fulghum, to jsou moje bible a k těm se vracím, bratru už nějakých skoro … zkrátka mnoho let.
Jelikož jsem sama autorkou, chystám se v únoru, březnu, dubnu, květnu … na svoje vlastní autorská čtení, milé besedy se čtenáři, kterým vždycky otevřeně a nepokrytě děkuji za to, že nelitují věnovat hodinu a půl úplně cizí ženské, přijdou si mě poslechnout a ještě mi tleskají. Nechají svoje domácnosti opuštěné a jdou za někým, o kom nevědí, zda jim za to bude stát. Tak například moje Modrožluté čtení proběhne 24. dubna v Horoměřicích. Ale na oplátku ráda navštěvuji i vernisáže svých kamarádů, malířů a fotografů, ale i třeba úplně, pro mě neznámých, lidí, protože si to zaslouží. Věnují čas tomu, co mají rádi a chtějí to ukázat jiným. A stejně tak, jako já jsem ráda, když si mě lidi přijdou poslechnout, tak vím, jaké je to pro ty ostatní.    

Zuzana Frantová Pomykalová, absolventka Literární akademie, autorka Vikinské princezny a spoluautorka sbírek Zuby nehty, Tisíc jizev, Ruce vzhůru nebo Noční můry nespí.
Mě napadne otázka. Proč březen? Dumám, dumám a říkám si. Protože za kamna vlezem! A co bychom tam jiného dělali, než četli. Březnová plískanice za okny, my za kamny, u krbu, na peci a všude s knížkou v ruce. Je jedno, jestli je březen měsíc knihy nebo čtenáře, hlavní je, aby měl čtenář k dispozici tu správnou knihu.
Jsou období, kdy si vybírám a mám šťastnou ruku, to jsem pak knihomil s úsměvem od ucha k uchu. Když se ale nedaří a já nevím, co číst, po čem sáhnout a ne a ne se začíst, to pak začnu vyděšeně poletovat a nenasytně hltat úplně všechno, dokonce i návody na elektrospotřebiče a reklamní prospekty, čímž se ze mě stává ukázkový knihomol, ale knihomil jsem radši.
Při troše štěstí to bude knížka má vlastní. Mám hotový rukopis s pracovním názvem Panna na medvědu, příběh o hledání kořenů jedné rodiny z pohledu tří generací. Je dopsáno a teď začínám hledat nakladatele.
Myslím si, že nikomu by neměla uniknout kniha Kompletní návod k vytvoření Ekozahrady a rodového statku od Jaroslava Svobody. Nevadí, když nemáte zahradu nebo statek, protože pěstovat se dá i na balkoně, v truhlíku za oknem nebo doma v květináči. Ale hlavní důvod, proč by si měl každý knihu přečíst nebo jen prolistovat je ten, že se dostane blíž k přírodě, spojení s ní nám totiž bytostně chybí. A jako bonus zjistíte například to, že listí se nehrabe, pampelišky a sedmikrásky jsou v trávníku správně, slimáky není třeba hubit, protože odlezou sami, když nastavíte v zahradě správné klima. Uvidíte, že z nevědomosti děláte spoustu zbytečností a že ušetříte hromadu času například na čtení a zahrada vám ještě za váš nezájem poděkuje, protože sterilní má být operační sál a nikoli trávník.
Na jaře se opětovně chystám vést kurz Jak se píše rodová kronika. Mám za sebou první podzimní běh s nadšenými absolventy, takže bych ráda v kurzu pokračovala. Více na www.genealogie.cz.

Sledujte další díly našeho seriálu, věnovaného Březnu - měsíci čtenářů. Další odpovědi od mnoha inspirativních osobností máme ještě v zásobě a budou vycházet dále v průběhu celého března!

Zdroj foto: archiv nebo webové stránky respondentů

  

    

    
1
    
2
    
3
    
4
    
5
  

  ( 0 hlasů )