Příliš krásná dívka – nepříliš povedené čekání na motiv
Banner

Příliš krásná dívka – nepříliš povedené čekání na motiv

Tisk

krasnadivka perexKlasik praví „za vším hledej ženu“. V případě detektivního románu z pera Jana Seghertse Příliš krásná dívka to platí do puntíku. 

 

 

První část knihy čtenáře zavede do ospalé alsaské vinařské vesničky, kde se zčistajasna zjeví tajuplná krásná dívka, jež nalezne útočiště u vdovy žijící na statku kousek od vesnice. Po smrti vdovy krásná Manon zmizí. O několik dní později je ve frankfurtském městském lese nalezeno tělo zavražděného mladíka a policejní vyšetřování se rozjždí. S rozjezdem policejní akce vstupuje na scénu kriminalista Marthaler, který za vydatné pomoci svých kolegů vnáší pomalu, ale jistě světlo do případu. Jak se daří kriminalistům krůček po krůčku odhalovat pozadí vraždy, přibývají další mrtvoly a nesrovnalosti, které vyšetřování vedou do slepých uliček, a nutí Marthalerův tým pátrat dál a dál. 

Kombinace krásná žena a vražda byla v detektivních románech uchopena všemi možnými způsoby, není snad variace, které nebylo použito. A právě kvůli této skutečnosti a současně neschopnosti autora přijít s něčím když už ne originálním, tak alespoň co nejmíň okoukaným, je zhruba po přečtení první čtvrtiny jasné, kdo držel vražednou zbraň. Čtenáři to v hlavě nešrotuje na plné obrátky, není nucen bojovat s nutkáním nakouknout na poslední stránku. Jen si tu s větší tu s menší chutí vychutnává tu omáčku okolo a prokousává se k motivu. Po přelouskání několika málo stránek se z napínavého detektivního románu stává nepříliš záživné čekání na motiv. A nepomáhají ani serpentiny a slepé uličky, kterými se snaží autor cestu k odhalení vraha a především motivu vražd odchýlit od přímého směru. Přestože cesta směřuje k předem jasnému cíli, nudu občas rozežene neočekávaná událost, ať ze sféry soukromého života Matrhalera nebo vývojem vyšetřování. Místy jsme se nemohla zbavit dojmu, že autor ve snaze dodat románu na originalitě trochu překombinoval události, sebevražda jednoho ze svědků zločinu mi připadala zbytečná a jaksi navíc. 

Ač nejsou dvě místa, která jsou od sebe mnoho kilometrů vzdálená, a která přitom hrají klíčovou roli v románu, ničím novým, možná se občasný čtenář detektivek uznale vyjádří k invenci autora. Ale tomu, kdo už má něco načteno, nejspíš mihne hlavou něco nic moc pokusu o originalitu. Rozhodně však nelze upřít Janu Seghertsovi schopnost pohrát si s charaktery postav, ač ani zde se nevyhnul otřepaným klišé. Charaktery postav postrádají osobitou jedinečnost, jsou to jen sériovostí načichlé loutky. Hlavní detektiv, pro kterého je práce náplastí na hlubokou ránu v podobě ztráty ženy, vstup nové ženy do jeho života, rozpory s kolegy, náhlý záblesk, díky kterému dojde k pokrokům ve vyšetřování, to vše už to mnohokrát bylo. Jeden by skoro nabyl dojmu, že detektivové se nemůžou nezamilovat, nebo vyřešit problémy svého osobního případu bez vysokého a vyčerpávajícího pracovního nasazení na zapeklitém případu. Stejně tak se celý sbor vyšetřovatelů podobá mozaice na první pohled originální, ale druhý pohled odhalí povědomé kontury, okoukané barvy a motivy. 

Hlavní hrdinka – vražedkyně představuje prototyp ženy, která přitahuje zraky mužů jako ten nejsilnější magnet, a současně chladnokrevné bestie, jíž se nepříčí bodat do lidského těla. Její pohnuté dětství a dospívání jakožto příčina zločinu současných neoplývá nápaditostí. Na druhou stranu však autor pracuje ohledně líčení minulosti hlavní hrdinky pouze s náznaky, což nechává prostor pro čtenářovu fantazii a ten je ušetřen zevrubného popisu příkoří, která se krásně vražedkyni Manon udála. 

Na detektivních románech považuji za nejlepší postupné odhalování vraha a jeho motivů. V případě detektivního románu Příliš krásná dívka zůstalo jen u odhalování motivů, tudíž jsem se nemohla  zbavit dojmu, že něco postrádám, že mi při četbě něco chybí. To, že mozkové závity při četbě nebyly namáhány, považuji za dosti zásadní vadu na kráse jinak čtivé detektivky. 

Příliš krásná dívka 

krasnadivka

Autor: Jan Segherts 
Žánr: detektivka
Vydáno: 2013
Stran: 381 
Vydalo nakladatelství: Host 
Překladatel: Iva Kratochvílová 
Hodnocení: 40 % 

Zdroj foto: nakladateství Host

http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/

( 0 hlasů )

 

6. června

  • Jaroslav Seifert – Nobelova cena za lit. (1984)

    Jaroslav Seifert (1901–1986), český básník, jediný Čech oceněný Nobelovou cenou za literaturu (1984).

Přihlášení



Autorské čtení

Načítám náhodné video z playlistu...

I ticho zpívá

Láska, o které sníte v koutku své pubertální duše. Naivní, nekonečná, hluboká, romantická. Překonávající nepřekonatelné, dobré i zlé. Dlouhé dopisy, ještě delší telefonáty a přímo nekonečné rozhovory. O hudbě, o životních snech, o lásce i přátelství. Osudové spojení, které překoná i samotnou smrt.

Uznávaná autorka detektivek exceluje i v románové tvorbě!

Dobrých spisovatelek u nás dnes mnoho není a pokud bych měl být konkrétní, tak pouze tři – Anna Bolavá, Karin Lednická a Michaela Klevisová. Posledně jmenovaná si plným právem vysloužila renomé nejlepší české „detektivkářky", jak však dokazuje román Prokletý kraj, dokáže „zabrousit" i do jiných literárních žánrů. Jde již o druhé vydání této knihy, takže je zřejmé, že se napoprvé setkala s velkým čtenářským ohlasem. Podívejme se, co nás na jejích stránkách čeká.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Vlastimil Horváth je zpátky na hudební scéně!

200rozZpěvák Vlastimil Horváth byl posledních sedm let v ústraní a nyní přichází s novou deskou. Na co se můžeme těšit? Jaké budou texty a co nejvíce změnilo Vlastův život? To a mnohem více se dozvíte v tomto rozhovoru!

...

Pohádka Hrátky s čertem je postavena nejen na rohatých, ale i na kontaktu s publikem

Tak to už jsem dlouho nezažil, když jsem byl ve středu 8. dubna v Městském divadle Zlín na odpolední pohádce Hrátky s čertem. Seděl jsem úplně nahoře v narvaném sále, kde bylo snad šest stovek školáků prvního stupně. Pravda je taková, že jsem si to domluvil s produkcí, neboť jsem chtěl vidět na jevišti mou oblíbenou herečku v roli čerta.

Z archivu...

Čtěte také...

Winton nebyl jediný, o dalších se tolik neví

zachrana perexDokumentární kniha Záchrana českých uprchlíků 1938 - 39 seznamuje čtenáře s dalšími čtyřmi lidmi, kteří v těchto těžkých časech pomáhali. Sir Nicholas Winton nebyl jediný.  Ale i jemu je v knize věnovaná samostatná kapitola.


Výtvarné umění

Mediální známé tváře i portréty fotogenických žen nabízí výstava fotografií Roberta Rohála

VYSTAVA200Nedávno jsem navštívil výstavu fotografií Roberta Rohála nazvanou „Slavní, známi i neznámí“ a byl jsem velmi pozitivně překvapen. Návštěva výstavy, která je umístěna v arkádách holešovského zámku, mi přinesla příjemně prožité odpoledne. Hned několik ...

Divadlo

Ve Vršovicích začínám třetí sezónu a je to skutečně velké dobrodružství, říká Věra Mašková

vera maskova perex"V mnoha věcech se práce nijak neliší od ostatních divadel. Musím postavit repertoár, sehnat týmy na jednotlivé inscenace, tady navíc včetně herců," říká Věra Mašková, která je už několik let uměleck...

Film

Vendetu? Nebo něco ostřejšího?

200filmGiovanni Manzoni/Fred Blake (Robert De Niro) byl dříve mafiánským bossem velké rodiny. Nyní je ale už starý, chce mít klid i bezpečí, a to jak pro sebe, tak pro ostatní členy své rodiny – svou impulzivní ženu Maggie (Michelle Pfeiffer), překrásnou dce...