Pálenka od Matěje Hořavy povznese jako ta banátská

Čtvrtek, 29 Leden 2015 07:31 Pavlína Jiráková

Palenka perex Jako pomyslný ostrov vystupuje Banát z vod rumunské země, která ho obklopuje. Místo, kde žije česká menšina, potomci osadníků, kteří přišli v ten kraj v polovině 19. století. Místo, kde se jakoby zastavil čas, kde lze spatřit způsob zemědělského hospodaření z období před zemědělskou mechanizací. Místo, kde zní čeština, která se moc nezměnila od dob příchodu prvních českých osadníků. A jako pomyslný ostrov vystupuje soubor krátkých kapitol Pálenka začínajícího autora Matěje Hořavy z vod literárních prvotin.

Autobiograficky laděná próza Matěje Hořavy není stavěna na chronologických základech. Jako se na přeskáčku v hlavě vynořují vzpomínky, tak se řadí kapitoly, jež mapují jednotlivé události či krátká časová období v životě autora. Vzpomínky lyrické, bez přídavku zbytečného sentimentu a patosu. Vzpomínky, které daleko výstižněji než turističtí průvodci vykreslují lopotivý život českých krajanů v Banátu. Vzpomínky na několik let života v drsném kraji, díky nimž měl autor možnost dopodrobna poznat slasti a strasti v místě, kde doposud vládne příroda nad výdobytky techniky. Vzpomínky na svérázné obyvatele, jejichž životy se dočasně prolnuly s autorovými. Kontrastní barvu pak mají vzpomínky na jiná místa a jiná období života Matěje Hořavy.

Téměř každá literární prvotina trpí dětskými nemocemi. V případě Pálenky je však jejich průběh tak lehký, že je čtenář skoro nepostřehne. Zvláště dobré kondici se těší jazyk díla. Ten je lehký, nevyumělkovaný, přesto čtenáři odhaluje opravdu hodně z života v Banátu, z autorových myšlenek, pocitů. Jednotlivé chvíle a dny autorova života v různých končinách neplynuly mnohdy lehce, čtení záznamů jeho životních událostí a zážitků však lehké je, čtenář se nezadrhává, neklopýtá, textem postupuje snadno. Matěj Hořava má talent zachytit zdánlivé maličkosti, banality všedního dne, příhody, které nemají na první pohled hlubší význam, ve skutečnosti ale nutí čtenáře k zamyšlení. Text vypadá na první pohled lehce konzumovatelný a stravitelný, to ve skutečnosti také je, ale ne povrchní. A to vše bez sentimentální omáčky, kterou řada autorů přimíchává k dochucení svých vzpomínek. Text je důkazem toho, že k působivosti není vždy nutný sofistikovaný a spletitý děj, že stačí jen fragmenty každodennosti a zdánlivě obyčejné věci. Říká se, že obraz vydá za tisíce slov. V případě Pálenky však není spousty slov potřeba k tomu, aby byla vypíchnuta ryzost a zemitost obyvatel a života (nejen) v Banátu.

O Banátu a životě českých krajanů v něm jsem se dozvěděla před mnoha lety. Ten kraj mám uložen jako položku v seznamu míst, které bych ráda navštívila. Díky Matěji Hořavovi nejspíš přestanu uvažovat v dimenzi „ráda bych jednou“, ale vrhnu se do promýšlení a případného plánování. Jeho Pálenka totiž v mém případě zafungovala lépe než prospekty cestovních kanceláří. Předpokládám, že tak zapůsobí nejen na mě, ale i naostatní čtenáře.

Pálenka