Nemůžu s nadšením říct, že se mi něco líbí, když vlastně vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Ani v nejmenším se nechci dotknout autorů, i když se to asi právě děje. Vím, že si dali práci, aby ty příběhy vymysleli, stálo je to spoustu času a energie, ale já si prostě nemůžu pomoct. Už jen samotný název – Prdlé pohádky – ve mně vyvolal řadu smíšených pocitů.
Věděla jsem, že to nebudou tradiční pohádky, ale čekala jsem, že budou prdlé jinak. Tak nějak třeba rozpustile, laškovně a legračně. Vzala jsem tu obrovskou knihu do rukou a začetla se. Jaká škoda, řekla jsem si záhy, kvalitní papír, pěkná vazba, jednoduché, sympatické a dostatečně velké písmo, ale přesto jsem uvnitř nenašla zhola nic, co by mě přimělo vzít ji do ruky podruhé. Snad jedině ilustrace, ty se ilustrátorce Gunille Jähnichen celkem dobře povedly. Jsou typicky dětské, žádná abstrakce a ničím neurazí ani nepohorší. Musím konstatovat, že se Gunilla opravdu snažila. Ale nad obsahem si lámu hlavu. Proč takové pohádky vůbec vznikly?
Jediná, která se mi celkem líbila, byla pohádka s názvem Nejlepší koření. Příběh je logický a má spád. I když mluvící knedlík, který chodí po lese a hledá svého pána … Ale budiž, pohádky jsou o fantazii, o neuvěřitelných a nereálných příbězích, tak proč ne? Děti mají rády takové vymyšlené příběhy, které se v životě nikdy nestanou. Vždyť liška a medvěd taky nikdy nepromluví a jak jsou bajky oblíbené. V těch je ale moudrost. Ale prdlé pohádky postrádají i tento prvek.
Třeba ta O princezně, která ukradla zuby, už mi moc nevoněla. A dorazila mě veršovaná pohádka O princezně, která měla vousy. Dlouhá je dost, jak se na pohádku sluší a patří, ale ten příběh, ty verše, ten rytmus… Snad mi autor – Lukáš Pavlásek – promine, ale tohle bych svému synovi tedy rozhodně nečetla. Z dalších příběhů jmenuji třeba O princezně a vysavači, Dobrodružství malé Špagetky nebo Tři sestry. Jedna je "lepší" než druhá.
Nechci vám nijak kazit dojem a podsouvat vám svůj názor a tím vám ji ošklivit ještě před tím, než si ji zakoupíte. Věřím, že si z deseti pohádek od deseti autorů alespoň nějakou vyberete. Já jsem si nevybrala ani jednu.
Osobně bych autorům poradila, ať se raději drží toho, co dělali předtím, než měli tenhle nápad. Třeba Tomáš Matonoha se mi na jevišti docela líbí, tak proč si mám o něm kazit mínění po přečtení jeho pohádky? Je to věc názoru, samozřejmě, ale vím o spoustě jiných pohádkových knížek, které stojí opakovaně za přečtení, protože jsou svojí podstatou přínosné a užitečné. V tomto případě už ale samotný název napovídá o tom, co najdete uvnitř.
Prdlé pohádky (od devíti komediálních herců a jednoho scénografa)
Autoři: Ester Kočičková, Jakub Žáček, Lukáš Pavlásek, Lumír Tuček, Marek Cpin, Marie Ludvíková, Miloš Knor, Petr Vydra, Tomáš Matonoha, Václav Neužil
Žánr: Beletrie pro děti
Vydalo: Nakladatelství Hodná holka, s.r.o., Praha 6
Rok vydání: 2013, 2. publikace, vázaná
Ilustrátorka: Gunilla Jähnichen
Počet stran: 125
ISBN: 978-80-905568-1-2
Hodnocení: 35%
http://www.hodnaholka.com/nakladatelstvi.html
| < Předchozí | Další > |
|---|
Tak takhle nějak to má vypadat. Vezmete si do ruky komiks a očekáváte skvělý příběh, který doplňuje mnoho akce, nádherná kresba a i nějaké to morální ponaučení. Ghost Rider: Cesta slz vás zaručeně nezklame. Jedná ...
Pokud má čtenář současně k dispozici historickou knížku s detektivní zápletkou od dvou různých autorů navíc s dějem v Praze, může porovnávat nejen autory, ale také jak se měnilo město. Oba autory není potřeba zvlášť představovat Jan Bauer
Mám dojem, že nesu dříví do lesa, nebo sovy do Athén. O této inscenaci bylo toho asi napsáno dost. Vždyť premiéra byla v listopadu roku 2016 (!). To ještě nikdo netušil, že lidstvo napadne pandemie čínské ch...
Nenalezneme na světě mnoho režisérů, kteří by i ve stu letech stále natáčeli. Kromě čilého Portugalce Manoela de Oliveiry, jenž navzdory 104 rokům má rozpracovány hned dva projekty, je to světoznámý japonský filmař Kaneto Šindó - v jap...