Jsem dítě devadesátých let. Narodila jsem se po revoluci a totalitu poznala jen z vyprávění. STB, domovní prohlídky, prověrky a nakonec i cinkání klíčů si umím jen představovat. Doposavad jsem se s realitou minulosti – od počátku dvacátého století do devadesátých let potkávala většinou z faktografických zdrojů, ale někdy také prostřednictvím příběhů. A příběh Aleny Mornštajnové v knize Slepá mapa byl ze všech příběhů tím nejvýraznějším. Není spojen s nikým z mé rodiny a jediným kontaktem byla písmenka na řádcích, přesto mě poznamenal víc než ostatní.
Autorka volí velmi jednoduchou formu – prostě vypráví. Pomalu, srozumitelně, chronologicky. Vykládá osud své rodiny od doby konce první války, tedy od mládí své babičky a dědečka. A to vše na pozadí politických událostí. Prvním velmi silným momentem je druhá válka, se kterou se rodina musí vypořádat. Její matka má vztah s budoucím nacistickým vojákem, později se provdá naopak za odbojáře, kterým sama pomáhá. Její sestra si vezme Němce, což po válce přináší také spoustu problémů. To postačí k nastínění jedné z mnoha situací, které musí řešit. Režim a politika jsou téměř stále proti nim a nikdy s ním nepřestávají bojovat.
Nejsilnějším motivem je v knize doba totality. Věřte nebo ne, autorka je kýmsi, koho můžeme s klidným srdcem nazvat „dobrým člověkem“. Nepáchá zlo, je obyčejnou ženou, která miluje svého muže, později svého syna. Přesto zapříčiní smrt svého prvního manžela a na toho druhého donáší informace veřejné bezpečnosti. Do takové situace ji dostal právě minulý režim. S těmito pocity je nucena žít.
Kniha nenabízí žádnou zápletku, vyvrcholení ani rozuzlení. Zkrátka plyne a vypráví příběh jedné, zdaleka bezvýznamné rodiny, kterých tu po desetiletí žije bezpočet. Když však nahlídneme blíže, vidíme, jak těžký osud poslední století každá taková obyčejná rodina má. Myslím, že se nepletu, když si troufnu tvrdit, že někde, místy, alespoň trošku, se s autorkou ztotožní každý z nás.
Úryvek:
Fridrich se opíral o hromadu prken a pozoroval skupinu mužů v pruhovaných mundúrech. Ani po dlouhých měsících služby si nezvykl a pořád viděl ve vyhublých postavách lidské bytosti. Stále se mu nedařilo nemyslet na vlhkou zimu, která musí vězňům pronikat až do kostí, a v pažích cítil tíhu trámů přenášených na dřevěných nosítkách.
Název: Slepá mapa
Autor: Alena Mornštajnová
Nakladatelství: HOST
Vydáno: 2013
Počet stran: 394
Hodnocení: 95%
Foto: nakladatelstvi.hostbrno.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Petr Polášek nejen maluje, ale je také vidět. Můžete ho potkat na vernisážích, koncertech a také na společenských akcích, kde občas předává své obrazy. Je autorem portrétů mnoha slavných a známých osobností. Ale to je jen zlomek jeho tvo...
Na konci dubna oslavil režisér Juraj Jakubisko, kdysi jeden z nejmladších aktérů československé nové vlny, pětasedmdesátiny. Česká televize k tomu nachystala sérii jeho filmů a sám Jakubisko<...
Říkají mu Lars a možná byste chtěli vědět, co je vlastně zač. Hrdina týhle detektivky není žádnej anděl, i když svýho času nosil uniformu. Nosil ji vlastně jenom proto, že se snažil zavděčit tátovi. Policejní legendě, která si mě neuměla představit ...
O partě improvizátorů Komediomat jste si mohli nedávno přečíst v našem rozhovoru. Nyní jsem se na ně opět vydala do Zlína, abych se uvolnila od stresu a nechala si nahnat do očí slzy smíchu.
27. února by oslavila sté narozeniny Nataša Gollová. Aleš Cibulka tuto dámu představil před několika lety ve dvou knihách – Nataša Gollová: život tropí hlouposti a Nataša Gollová 2: Černobíl...