Každý by měl mít svého tučňáka

Sobota, 05 Březen 2016 06:20 Jana Langerová

tucnak200 Co mě naučil tučňák je název nové knihy, kterou vydává nakladatelství Noxi. Jedná se o jedinečný příběh mladého učitele, jehož život významně ovlivnil tučňák Juan Salvador…

Děj knihy se odehrává v argentinské internátní škole a hlavním hrdinou se záhy stává tučňák Juan Salvador. Toho najde mladý Tom Michell na pláži v ropné skvrně s odhodláním zachránit jej a pustit ho poté zpátky do moře. To se však nestane a tím se rozjíždí velmi milý a poutavý příběh.

Děj jako takový není nikterak napínavý nebo jedinečný, ale příběh o budování vztahu Toma s tučňákem je velmi milý a dobře se čte. Uznejte, o takovém pašování tučňáka přes hranice nečtete denně. Tučňák se stává plnohodnotným obyvatelem internátní školy a stává se jeho nedílnou součástí. Je velkou atrakcí, ale také vrbou a skvělým parťákem nejen pro studenty, ale také paní domácí a téměř všech lidi.

Kromě popisu všelijakých příhod spojených s chovem tučňáka se čtenář dozví také zajímavé informace nejen o tučňácích, ale také o perónismu, politických a ekonomických problémech, kterým musela Argentina čelit. Tom Michell je nadšeným cestovatelem, proto nechybí ani velmi zajímavé zápisky z jeho výletů.

Kniha má měkkou vazbu, praktický formát a moc pěknou typografii hlavně co se týče minimalistických ilustrací Juana Salvadora doplněného odpovídajícími citáty. Co bych vytkla je zavádějící překlad názvu – anglicky zní Penguin lessons a česky Co mě naučil tučňák, což je zajisté lákavější než Tučňákovy lekce, ale podle mě jde o otázku, na kterou není úplně jasná odpověď.

tucnak

Co mě naučil tučňák je příjemná odpočinková četba o přátelství, kterou zvládnete za večer a budete určitě toužit po tom mít také svého vlastní Juana Salvadora…

„Je tam tučňák!“ zašeptal. Odvrátil zrak a pak se tam znovu podíval s nosem téměř přitisknutým na sklo. Ohlédl se, uviděl mě a zopakoval: „Venku je tučňák!“
„Asi tam zrovna přiletěl, aby si odpočinul během stěhování na jih, kde bude zimovat,“ odpověděl jsem. Kognitivní kontradice byla mou oblíbenou výukovou metodou – tvrzení nepravdivých věcí, které studenty nutily zpochybňovat výroky, jež jsem jim předkládal.
Igor se zamračil a pohlédl zpátky k terase, ale hned se zas otočil a polkl slovo „Ne!“, když uviděl můj výraz. Zazubil se na znamení, že pochopil vtip. „Smím tam jít?“
„Když se budeš chovat velice klidně a opatrně, tak ano.“
Váhavě otevřel dveře a vyšel na terasu. Přistoupil jsem blíž a díval se. Juan Salvado zamával křídly na pozdrav, když k němu Igor pomalu přišel a sklonil se, aby ho pohladil po hlavě. Tučňák uhnul, ale brzy začal chlapce ponoukat a předvádět se před ním.
Igor se ke mě otočil: „Smím to říct ostatním?“ zeptal se. (str. 88)

Tom Michell se narodil a vyrůstal na venkově v jižní Anglii, kde začala jeho láska ke zvířatům, ptákům a rostlinám. Poté, co odešel z Argentiny, se vrátil domů a usadil se v Cornwallu, kde pomáhá s rodinným podnikem a zároveň jeho pozemkem nazývaným „Good Cornish Soil“ (Kornišova dobrá půda) a zpívá také v místním sboru. Tom je amatérský umělec a ve svém volném čase kreslí a maluje volně žijící zvířata kolem jeho domu a zejména se specializuje na dravce. Rád také ukazuje, jakým způsobem mohou lidé žít v dnešním světe. Je ženatý, vychoval čtyři děti a již má také tři vnoučata.

Co mě naučil tučňák
Autor: Tom Michell
Žánr: beletrie
Nakladatelství: Noxi
Rok vydání: 2016

Počet stran: 208

Hodnocení: 94 %