Anglie očima Francouze. Stephen Clarke, level 2

Neděle, 25 Srpen 2013 04:00 Lucie Zelinková

zajatec londyna 200 Asi každý se někdy potkal s anglickým autorem knih o Francii Stephenem Clarkem. Já tedy také, neboť své frankofilství jen stěží potlačuji a touha vlastnit cokoli, co zavání Francií, nebo ještě lépe Paříží, mě ničí celý život. Jeho knihy mě příliš nenadchly, neboť trpím absolutní nekritikou k čemukoli francouzskému.

Nicméně nyní se objevuje autor, jehož postup je přesně opačný. Jedná se o Francouze, kreslíře komixů Régise France, který opouští Paříž a vydává se do britské metropole. Začít nový život, najít práci, poznat ostrovní království.

Od počátku knihy není vyřčeno, proč tam autor jede, proč sbalil celou svou rodinu a přijíždí do předem nenáviděné země. V Londýně se mu zjevně příliš nelíbí. Nesžívá se lehko s kulturou, mentalitou a Brity v jednom kuse lehce kritizuje. Dějová linka je co třetí řádek narušena odbočením k některé z nespočtu vzpomínek na Francii – na dětství na francouzském venkově či pozdější věk a Paříž. Vzpomíná na své přátele, místa, která miloval, lidi které znal. Vážně, já Francii miluji, ale vyprávění Régise France ve mně euforii nevyvolává. Je spíše poznámkovým deníčkem cestovatele. Zapisuje své myšlenky, které by třeba někdy mohl zakomponovat do povídek. Ale takto se mi kniha zdá příliš nesourodá, příliš „rozháraná“, příliš chaotická – ovšem s tím, že téma není nikterak složité. Je spíše takovým vnitřním monologem.

Velmi ráda bych knihu doporučila všem podobně postiženým frankofilům, co by si chtěli s Francem zanotovat nad dokonalostí Francie. Ale nemohu. Je to nuda. Tady vede na body Clarke. Tak třeba příště.

Úryvek:

Proč? Řekněme, že je pro nás těžké zachovat si takovou rezervovanost a odstup, jaké mají podle všeho oni. Vyslovit své přání jen jednou jedinkrát nám působí muka. Milujeme repetice. Jsme neklidný národ. Rádi máme jasno v tom, co je kdo zač. Oh! Vy jste neobyčejně zajímavý člověk. Vím, o čem mluvím. Tohle by Angličan nikdy neřekl. Speciálně to „vím, o čem mluvím“. Pokora až na prvním místě.
Když se mě v Paříži ptali, jaké mám povolání, vždycky jsem v rozpacích koktal: „To je příliš soukromá otázka…“ Ideální způsob, jak si totálně pokazit reputaci. V Londýně nikoho ani nenapadne ptát se vás „Tak co? Do čeho děláte? Školství? Univerzita?“ Lidé, kteří vás osloví, si vás dávno vedou v evidenci.

Pár slov k autorovi

Francouz, který získal popularitu v sedmdesátých letech jako kreslíř komiksů do významných francouzských časopisů a novin. Od devadesátých let se věnuje filmu zejména jako scénárista, v roce 2001 uveřejnil svou první knihu. Jeho pátý román Zajatec Londýna (London Prisoner, 2012) vzbudil velký ohlas ve francouzských a anglických médiích.

zajatec londyna