„I Král měl samozřejmě svůj sen. Když zavřel oči, viděl vlny: jak se valí a jedna se rodí z druhé.“ Král utopenců od tajemného ruského spisovatele Alexeje Cvetkova je knihou drobných i delších próz, které se valí jedna přes druhou, stále větší a větší – a čtenář je musí číst především zavřenýma očima. Nejsou to totiž tak úplně tradiční povídky, jako spíše sny o povídkách. Pokud se je odvážíte číst, počítejte s plnou účastí obrazotvorných sil vaší mysli.
Cvetkov vás zve ke spolutvorbě
Alexej Cvetkov se odmítá spolupodílet na konzumní roli literatury. Již ke své předchozí knize řekl, že „román jako forma zastaral spolu s industriální společností a způsobem výroby, a plní proto reakční, inertní roli.“ Než o obyčejnou prózu jde i nyní o reaktivní povídky v esejistickém formátu s notnou dávkou metaforického smýšlení a s až dystopistickou myšlenkou nového světa. Nenechte se tím však odradit. Anebo nechte… záleží na vás. Už svým stylem psaní Cvetkov přitáhne spíše ty čtenáře, kteří nechtějí mít k dílu vyšlapanou cestu, ale musí si ji přímo sami vytvořit.
Co to znamená? Pro znalce politického pozadí to celé bude nabývat rovinu neomarxistické filosofie. Pro literárního gurmeta by to mohla být parafráze na barthesovskou hru s textem a životem. Pro malíře to bude kubistická mozaika, kde slova budou zastupovat barvy. Pro zastánce alternativního způsobu života to bude parodie na konzum. Pro hledače antiutopií bude kniha připomínkou, že orwellovský 1984 nemá jen jednu tvář.
Všechnu moc imaginaci
„Klidně sněží huňaté vločky, přidávají se k oceánu. Jako by to byly hračky. Místo horizontu bledě zelená zeď-prázdnota jako v hodně velkém pokoji. I strop, přesněji nebe je závěsné jako v kanceláři – nízké pórovité mraky.“
Avantgardní čtenáře potěší žánrová proměnlivost. Občas máte pocit, že se utápíte v moři metafor a řetězových asociací, které Cvetkov následujícím proudem slov sotva vysvětlí a ani závěr pak není významovým rozuzlením. Sám autor totiž říká, že na knize je pro něj zásadní to, jakým jazykem je napsaná – obsah není až tolik důležitý, nýbrž forma. Forma, která čtenáře probudí.
Neznamená to však, že by byl snad obsah bezvýznamný. Spíše to berme tak, že jazyková struktura je natolik bohatá, že si hraje s obsahem. Při čtení musíte přistoupit na autorovu hru s rovinami, které si navíc musíte odhalit sami. Texty jsou nasyceny vždy hned několika výklady a záleží pouze na čtenáři, zda se nechá v táhnout do hry metafor natolik, že buď podnikne výlet do nového světa surrealismu, nebo bude povídkám přikládat politickou rovinu, nebo bude číst z radosti dadaistického potěšení, nebo… záleží jen na vás. V tomto smyslu je kniha určená pro širší spektrum čtenářů, jen se nesmí zaleknout neprůhlednosti a mnohovrstevnatosti.
Hra s jazykem – hra s ohněm
„Ledovce. Taková hora protrhne dvojité obložení paluby jako nic. Plovoucí pomníky těch, koho jsme nikdy neviděli, a proto je nepoznáváme. Sotva slyšitelný praskot probouzí chuť k jídlu.“
Celou knihou se nese všudypřítomná zneklidňující linka, kdy jazyk – kterým běžně mluvíme a který používáme – má nejednu tvář a za těmi mnoha tvářemi se vždycky skrývá organický pohyb ideologií. Cvetkov nám neustále připomíná, že jazyk je metaforou pro existující i neexistující věci, k nimž nás pojí smluvní společenský vztah a proto těmto metaforám rozumíme – co se však stane, když změníme významy a ponecháme si stejné metafory? Přestaneme tomuto jazyku rozumět? Nebo se jen změní ideologický jazyk…?
Podivuhodný autor Alexej Cvetkov (*1975)
Čím texty může také napovědět Cvetkovův „aktivistický postoj ne-aktivisty“ v mnoha aspektech jeho života. Je absolventem Literárního institutu Maxima Gorkého v Moskvě, za knihu Král utopenců (2014) získal dvě ceny, o jednu z nich přitom soupeřil se slavným Sorokinem (Telurie). Byl součástí anti-sovětské mládeže a vydával samizdatové periodikum. Připojoval se k akcím anarchistické skupiny a založil skupinu Výbor kulturní revoluce. Vyučoval na univerzitě cyklus přednášek nazvaných „Umělecká avantgarda a socialistický projekt“. Vystavoval jako situacionistický umělec na téma Anti-Antifašismus. Aktuálně pracuje v jednom malém, ale zato legendárním knihkupectví.
Všechna čest paní překladatelce a díky nakladatelství Fra za tak skvostný výběr knihy k překladu!

Název: Král utopenců
Autor: Alexej Cvetkov
Originální název: Korol utoplennikov (2014)
Přeložila: Alena Machoninová
Nakladatelství: Fra
Rok vydání: 2021
Počet stran: 292
https://www.academia.cz/kral-utopencu--cvetkov-alexej--fra--2021
| < Předchozí | Další > |
|---|






Jakoby tenhle zamotaný rok 2020, kdy se nám všem snaží rytmus i melodii vnutit koronavirus, vlil do žil Janu Smigmatorovi nějakou mimořádně dobrou transfuzi. Blýskavé pódium s reflektory a big bandem za zády, na jaké byl zvyklý ve ...
Jak je u Hany Marie Kӧrnerové zvykem, je tato kniha opět brilantním dílem, plným lásky, romantiky, dobrodružství a napětí.
Pastel nazvaný Jaro zachycující jeden z nejznámějších a nejpůvabnějších námětů malíře Jana Zrzavého nabídne 6. června od 16 hodin zahradní aukce v Arthouse Hejtmánek. Dílo znázorňuje něžného mladíka sedícího v tajuplné krajině...
Rodina Homolkových vyráží na výlet do přírody. Kromě ušlápnutého Ludvy (Jan Grundman), frustrované Heduš (Natálie Řehořová) a jejich dvojčat (Marek Frňka) a výletu účastní i babi (Nataša Bednářová/Lucie Valenová) a děd...
Kdyby na začátku své filmové kariéry Nataša Gollová vytvořila postavu princezny, možná by to byla ta nejněžnější a nejkřehčí princezna, jakou mohl kdy český film mít. Takovou roli však na Barrandově nikdy nedostala. Ale přece ji role éterických dívek...