Experimentální román Tři! si pohrává s jazykem i identitou

Experimentální román Tři! si pohrává s jazykem i identitou

Tisk

Tři!Anna Luňáková a její experimentální román Tři! vychází v nakladatelství Dauphin. Rozhodně není pro každého, tento román spíše ocení náročnější čtenář, jež preferuje metaforickou hru se slovy a také hru psychoanalytickou.

Knihu Tři! bychom mohli usadit někam mezi Borise Viana a Franze Kafku. Rozmluva (se sebou, se světem… a nakonec i s terapeutem) je plná určitého nonsensuálna, které v sobě obsahuje jistou dávku čehosi zneklidňujícího. Jakoby se autorka snažila popsat slovy obraz, který lze vnímat pouze pomocí hmatu. Přesně takový dojem, troufám si říci, dělá četba tohoto textu. Nicméně takový dojem není opravdu na škodu, ba právě naopak. Jak jinak, než pomocí paradoxů, popsat jazyk nevědomí a nevědomých procesů, než právě pomocí jazykových her, které si jako slepci omakáváme dotykem.

Českému čtenáři se tak konečně dostává do ruky kniha od českého spisovatele, která by mohla konkurovat některým kvalitním dílům ze světové literatury jako je právě Vian či Kafka. Není to čtení průměrné, jak bývá v českém prostředí určitým standardem, ale má aspirace být něčím víc, jen si musí najít své specifické čtenáře.

„Karikatura a fraškovitost jsou jen deformace toho, co se vyčerpalo, my potřebujeme nové obsahy.“

Já je někdo jiný

Jazyk textu je často neprůhledný a mnohokrát se různě větví a obsahuje sofistikované pasáže, proto jistě Tři není pro každého. Jedná se o psychoanalytickou hru s autorčiným nevědomím, podvědomím a nakonec také s vědomím. Sama autorka v rozhovoru pro Rozhlas Vltava řekla, že se pokoušela „mapovat vícehlasí“. Nejedná se však o psychickou poruchu (nejčastěji se nám vybaví asi schizofrenie či hraniční porucha osobnosti), jako spíše o běžnou rozporuplnost naší osobní persony. Pokouší se tedy prostřednictvím vyprávění hledat a především vynalézt sebe sama – pokračuje tak v určité řekněme tradici mapování identity, s kterou přišel již v devatenáctém století básník Arthur Rimbaud. Ten pronesl mnohokrát citovanou větu: „Já je nikdo jiný.“

Na druhou stranu Anna Luňáková přináší do českého prostředí jisté inovace, které můžeme najít spíše v zahraniční literatuře, popřípadě v postmoderní filosofii. Tuto inovaci spatřuji především v tzv. ‚écriture féminine‘, která si zakládá na subjektu, jenž se vyznačuje právě mnohohlasím, tekutou identitou a ambivalentností textu. 

„To, co mně působí problém, je realita fikce. Skutečnost skutečnosti.“

Experimentálním motivem zde není pouze to, že se střídá hlas ženské a mužské postavy, ale prokládání textu otázkami ze strany psychoterapeuta. Jednou z jeho všeobecných úloh je ta, že nás často na sezeních nutí znovuprožívat minulé události, rekonstruovat je a zpětně pojmenovávat. Z tohoto důvodu také sami pro sebe můžeme odhalovat lež prostřednictvím vzpomínek. Jde o motivy vzpomínek, které se udály, přičemž pravdu lze hledat právě v tom, jak se udály.

„Každý útěk je první krok návratu k tomu, před čím utíkáš. A tak je tu neustále přítomno to, před čím úniku není.“

Postupem čtení se čtenář dozvídá, proč se kniha jmenuje Tři! Prvotní myšlenka, která se nabízí pro tento název je ten, že textem promlouvají tři postavy. Muž a žena v jedné osobě a psychoterapeut. Autorka sama pak nabízí ještě další variantu, proč název Tři – tím je filosofické pozadí – není tu možnost buď a nebo. Nejedná se o dvě možnosti, z kterých bychom si mohli vybrat a druhou tím vyloučit, nýbrž odkazuje na více jak dvě možnosti. Pokud to budeme interpretovat v rámci životního pohledu postav – jedná se o jejich různé postoje ke stejným otázkám.

Konečně jedna z nadprůměrných knih z českého prostředí, která se dostává čtenáři do rukou. Nekontinuální vyprávění je poetické ve své rituální každodennosti, vizuální podoba knihy je skvělá, bohužel až na vnitřní úpravu textu. Neuškodilo by zmenšit písmo, aby čtenář neměl pocit, že čte knížku pro prvňáčky.

Anna Luňáková

Foto: Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

O autorce:

Autorka již publikovala básnickou sbírku Jen ztratím jméno (Malvern 2021). Momentálně se věnuje doktorskému studiu francouzsky psané literaturě, dále píše rozličná divadelní představení – jedno z nich se dokonce dostalo před oponu divadla v Paříži. 


Název: Tři
Autor: Anna Luňáková
Nakladatelství: Dauphin
Rok vydání: 2020
Hodnocení: 91%

Tři!

https://www.dauphin.cz/book_978-80-7645-012-7.html


 

Přihlášení



Sesterské domino Veroniky Valíkové

Povídky, které mrazí i zahřejí na duši; a vaše starosti se najednou zdají malicherné. A rozhovor s autorkou.

Dovolená podle předlohy pro nenáročné čtenářky

Nový román britské autorky Hedi Swain vydaný pod nakladatelstvím Cosmopolis slibuje báječně strávenou dovolenou. Kniha už nyní navnadí čtenářky na léto a chvíle pohody. Zkuste si představit, že se rozhodnete strávit dovolenou na místě, kde se natáčela filmová adaptace vaší oblíbené knížky a vezmete s sebou své nejlepší dvě kamarádky. Útulný romantický domek na překrásném místě opravdu slibuje netradiční chvíle s blízkými lidmi, kniha odhaluje jejích osobní příběhy a nabízí nové příležitosti.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

Jiřina Marková Krystlíková: Dětská opera vznikla zcela nenápadně u mé soukromé školy

Jiřina  Marková Krystlíková - Tomáš Vodňanský -Bývalá sólistka opery ND v Praze má na svém pěveckém kontě řadu nádherných rolí. V současné době se Jiřina Marková Krystlíková věnuje hlavně práci s Dětskou operou a každý měsíc mo...

Mnichův průvodce k čistému domu i mysli

Pokud jste milující matkou vymodleného dítěte, která by pro své děti udělala cokoliv na světě, včetně obětování vlastního života, pak raději knížku Křehká příměří od Michaely Štěchové nečtěte. Zřejmě vás bude poněkud rozčilovat. Autorka bourá mýty o rodičovství, namísto radostí popisuje spíše strasti a poukazuje na odvrácenou stránku mateřství, o níž se doposud jen mlčelo.

Z archivu...

Čtěte také...

Dítě třetí říše

Dítě třetí říšeSilný emotivní fiktivní příběh, který sice není čtením k odpolední kávě, ale rozhodně nepostrádá napětí. Lenka Kališova ve své recenzi neprozradí víc, než je nutné, a zároveň vás naladí na další knihu. Nebude chybět ani romantická zápl...


Divadlo

Mohou se ženy vyrovnat s následky války?

Trojanky perexTrójské ženy žily deset let uvězněny ve zdech opevněného města. Pak jsou hradby zbořeny. Ony ale svobodu nezískají, místo ní přichází nové vězení – jsou vytrženy ze svých domovů a vrženy do kultury, jejímž jazykem nemluví.

Film

Kráčející skála se vrací domů

kracejici skala200Kráčející skála (2004) je film jako vystřižený ze staré akční školy. Kdysi dávno nebyly třeba lasery, umělá inteligence ani vesmírné bitvy s mimozemšťany. Akční zážitek uměl zprostředkovat i obyčejný mezilidský problé...