Experimentální román Tři! si pohrává s jazykem i identitou

Experimentální román Tři! si pohrává s jazykem i identitou

Tři!Anna Luňáková a její experimentální román Tři! vychází v nakladatelství Dauphin. Rozhodně není pro každého, tento román spíše ocení náročnější čtenář, jež preferuje metaforickou hru se slovy a také hru psychoanalytickou.

Knihu Tři! bychom mohli usadit někam mezi Borise Viana a Franze Kafku. Rozmluva (se sebou, se světem… a nakonec i s terapeutem) je plná určitého nonsensuálna, které v sobě obsahuje jistou dávku čehosi zneklidňujícího. Jakoby se autorka snažila popsat slovy obraz, který lze vnímat pouze pomocí hmatu. Přesně takový dojem, troufám si říci, dělá četba tohoto textu. Nicméně takový dojem není opravdu na škodu, ba právě naopak. Jak jinak, než pomocí paradoxů, popsat jazyk nevědomí a nevědomých procesů, než právě pomocí jazykových her, které si jako slepci omakáváme dotykem.

Českému čtenáři se tak konečně dostává do ruky kniha od českého spisovatele, která by mohla konkurovat některým kvalitním dílům ze světové literatury jako je právě Vian či Kafka. Není to čtení průměrné, jak bývá v českém prostředí určitým standardem, ale má aspirace být něčím víc, jen si musí najít své specifické čtenáře.

„Karikatura a fraškovitost jsou jen deformace toho, co se vyčerpalo, my potřebujeme nové obsahy.“

Já je někdo jiný

Jazyk textu je často neprůhledný a mnohokrát se různě větví a obsahuje sofistikované pasáže, proto jistě Tři není pro každého. Jedná se o psychoanalytickou hru s autorčiným nevědomím, podvědomím a nakonec také s vědomím. Sama autorka v rozhovoru pro Rozhlas Vltava řekla, že se pokoušela „mapovat vícehlasí“. Nejedná se však o psychickou poruchu (nejčastěji se nám vybaví asi schizofrenie či hraniční porucha osobnosti), jako spíše o běžnou rozporuplnost naší osobní persony. Pokouší se tedy prostřednictvím vyprávění hledat a především vynalézt sebe sama – pokračuje tak v určité řekněme tradici mapování identity, s kterou přišel již v devatenáctém století básník Arthur Rimbaud. Ten pronesl mnohokrát citovanou větu: „Já je nikdo jiný.“

Na druhou stranu Anna Luňáková přináší do českého prostředí jisté inovace, které můžeme najít spíše v zahraniční literatuře, popřípadě v postmoderní filosofii. Tuto inovaci spatřuji především v tzv. ‚écriture féminine‘, která si zakládá na subjektu, jenž se vyznačuje právě mnohohlasím, tekutou identitou a ambivalentností textu. 

„To, co mně působí problém, je realita fikce. Skutečnost skutečnosti.“

Experimentálním motivem zde není pouze to, že se střídá hlas ženské a mužské postavy, ale prokládání textu otázkami ze strany psychoterapeuta. Jednou z jeho všeobecných úloh je ta, že nás často na sezeních nutí znovuprožívat minulé události, rekonstruovat je a zpětně pojmenovávat. Z tohoto důvodu také sami pro sebe můžeme odhalovat lež prostřednictvím vzpomínek. Jde o motivy vzpomínek, které se udály, přičemž pravdu lze hledat právě v tom, jak se udály.

„Každý útěk je první krok návratu k tomu, před čím utíkáš. A tak je tu neustále přítomno to, před čím úniku není.“

Postupem čtení se čtenář dozvídá, proč se kniha jmenuje Tři! Prvotní myšlenka, která se nabízí pro tento název je ten, že textem promlouvají tři postavy. Muž a žena v jedné osobě a psychoterapeut. Autorka sama pak nabízí ještě další variantu, proč název Tři – tím je filosofické pozadí – není tu možnost buď a nebo. Nejedná se o dvě možnosti, z kterých bychom si mohli vybrat a druhou tím vyloučit, nýbrž odkazuje na více jak dvě možnosti. Pokud to budeme interpretovat v rámci životního pohledu postav – jedná se o jejich různé postoje ke stejným otázkám.

Konečně jedna z nadprůměrných knih z českého prostředí, která se dostává čtenáři do rukou. Nekontinuální vyprávění je poetické ve své rituální každodennosti, vizuální podoba knihy je skvělá, bohužel až na vnitřní úpravu textu. Neuškodilo by zmenšit písmo, aby čtenář neměl pocit, že čte knížku pro prvňáčky.

Anna Luňáková

Foto: Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

O autorce:

Autorka již publikovala básnickou sbírku Jen ztratím jméno (Malvern 2021). Momentálně se věnuje doktorskému studiu francouzsky psané literaturě, dále píše rozličná divadelní představení – jedno z nich se dokonce dostalo před oponu divadla v Paříži. 


Název: Tři
Autor: Anna Luňáková
Nakladatelství: Dauphin
Rok vydání: 2020
Hodnocení: 91%

Tři!

https://www.dauphin.cz/book_978-80-7645-012-7.html


 

Přihlášení



Soutěže

Zvířata nejsou bez citu

Nakladatelství Portál vydalo velmi zajímavou knihu. Zve nás do obrovského světa zvířecích smyslů. A je mi až hanba, jak člověk s těmito smyslově bohatými zvířaty zachází a je dojemné, když je někdo miluje a plně respektuje jejich potřeby.
Portál

Nevyhazujte dřevo a vyrobte si z něj jednoduše nějaký nábytek

Jednoduše ze dřeva s podtitulem Nábytek a předměty z nasbíraného dřeva je název knihy, která vyšla v nakladatelství Grada už v roce 2016 a loni se dočkala dotisku. Nadšení Antje Rittermannové je rozhodně nakažlivé!
Grada
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Videorecenze knih

Rozhovor

Češtinářka měla pro moje básničky velké pochopení, říká Jaromír Šlosar

jaromir slosar2Básník a dramaturg České televize Jaromír Šlosar miluje Beskydy. Právě on je tím správným člověkem, který přijal ochrannou ruku nad naší soutěží Povídky z lesa. Popovídala jsem si s ním o jeho začátcích, básnic...

Hledat

Když se v písních stmívá

Album Martina Hejnáka Chmýří, které vlastním nákladem vydal v roce 2021, obsahuje 14 (relativně) nových či zrevitalizovaných skladeb. Jednotlivé songy nejsou příliš dlouhé, takže i přes jejich celkový počet výsledná stopáž jen o fous přesahuje 30 minut.

Z archivu...

Čtěte také...

1000 míst, která musíte vidět, než zemřete

1000 mist 200V září vyšla v nakladatelství CPress pořádná bichle – kniha pro cestovatele s trochu depresivním názvem 1000 míst, která musíte vidět, než zemřete. Necháte se nalákat téměř 500 sty stránkami čtení a fotografií na putování...


Literatura

Svěží česká jednohubka

POMALA voda 200Jiří Raichl vydal letos v nakladatelství Tofana další knihu, tentokrát příběh zasazený do roku 1927 s názvem Pomalá voda.

 

...

Divadlo

Kolečko v Disku pracuje s buchtami i bohyněmi

buchty a bohyne200Petr Kolečko (Okresní přebor) napsal divadelní hru přímo na míru čtyřem absolventkám, čtvrtého ročníku Katedry herectví činoherního divadla pražské DAMU, Nikol Kouklové, Evě Josefíkové, Marii Poulové

Film

Zvony nad Tbilisi zvoní umíráček

Zvony 200Dokumentární film Pavla Kolaji Zvony nad Tbilisi (2012) přibližuje stav kinematografie v současné Gruzii - a vyznívá jako nostalgické ohlédnutí na časy, kdy sice s obtížemi, ale přece jen vznikaly výsostně umělecké f...