Kultura21.cz

Když Selma řekla, že se jí v noci zjevila okapi, věděli jsme, že někdo z nás brzy zemře,“ zahajuje své vyprávění Selmina desetiletá vnučka Luisa. Staré venkovské vědmě Selmě se dosud zdálo o africké antilopě třikrát a pokaždé potom někdo z vesnice zemřel, proto jsou její obyvatelé rázem ve střehu.

Někteří cítí, že nyní je nejvyšší čas vyrukovat se zamlčovanou pravdou. A když konečně přijde smrt, její okolnosti jsou mimo očekávání všech. Prostřednictvím Louisy, která zdědila po babičce zvláštní nadání, odhalujeme život malé poklidné vesnice Westerwald s magickou atmosférou. V Selmině domě, v němž děvčátko vyrůstá, nalézají útočiště leckdy bizarní sousedé, které navzdory neurózám, vrtochům a rozdílnosti povah spojuje tolerance vůči jinakosti a snaha pomáhat si. Žijí tu také Luisini rodiče zaměstnaní krizí středního věku natolik, že jim sotva zbývá čas na dceru a její výchovu ochotně přenechávají jiným. Nelze opomenout ani optika zamilovaného do Selmy a obrovského bílého psa Aljašku s aurou nesmrtelnosti, což jen dokládá, že se v knize zcela přirozeně vyskytují magické prvky, ale také mnohé metafory.

Román sestává ze tří částí odehrávajících se v letech 1983, 1995 a 2005 a v každé z nich je Luisa konfrontována se smrtí blízké osoby. Tématem příběhu je však zejména láska a lidé, kteří mají odvahu o ni usilovat a překonávat překážky v podobě vnitřních bariér, předsudků i tisíců kilometrů. V případě Louisy je to láska k Frederikovi, který se rozhodl stát buddhistickým mnichem a žije v japonském klášteře.

Autorka dovedně žongluje s metaforami a prokládá je jemným, laskavým humorem, čerpajícím z dobře odpozorovaných všedních situací. Její dojemný příběh je promyšlenou meditací o tom, jak ztráta a láska utvářejí člověka i komunitu. O hledání místa ve světě, i když to místo je právě tam, kde jste začínali. Román získal mezinárodní ohlas a dosud byl přeložen do 20 jazyků.

Zdroj foto: listal.com

O autorce:

Spisovatelka Mariana Leky (*1973) se narodila v Kolíně nad Rýnem a studovala literaturu, tvůrčí psaní a žurnalistiku. Na literární scénu vstoupila v roce 2001 souborem povídek Die Liebesperlen (Cukrové perličky). Je autorkou řady próz. Román Co je odtud vidět získal prestižní ocenění „Nejoblíbenější kniha německých nezávislých knihkupců“ za rok 2017 a od svého vydání se drží v žebříčku bestsellerů týdeníku Der Spiegel. Dosud byl přeložen do 20 jazyků.

Ukázka z knihy Co je odtud vidět:

V optikovi se rozhostilo ticho. Vnitřní hlasy mlčely, mlčely, protože věděly, že teď už se nemůže nic pokazit. Optika ovládlo ticho, až na jedinou větu. Byla to věta, která se v něm roztékala jako vylitá barva, věta, která která svou nesmírnou silou šířila tolik slabosti, že měl optik pocit, jako by mu v těle ochably všechny svaly, jako by všechny vlasy na hlavě, které mu dosud nestačily zešedivět, to teď naráz musely dohnat, jako by listí na stromech kolem něj a Selmy mělo rázem uschnout a stromy se měly ohýbat únavou kvůli větě, která se optikem rozlévala, jako by ptáci padali z nebe, protože tahle věta vyvolávala náhlé ochrnutí křídel, jako by se kravám na pastvině začaly pod její tíhou podlamovat nohy a psovi, který stál vedle Selmy a byl psem, co jiného by taky měl být, jako by tomu psovi měla tato dvě slova v optikově mysli přivodit okamžitou smrt, všechno vadne, pomyslel si optik, všechno se ztrácí a opadává, klesá a upadá pod tíhou jedné neslovesné věty: „Radši ne.”

Název knihy: Co je odtud vidět
Autor: Mariana Leky
Překlad: Marta Eich
Počet stran: 311
Nakladatelství: Prostor
Rok vydání: 2021
Hodnocení: 90 %

http://www.eprostor.com/cz/katalog-titulu/co-je-odtud-videt.aspx