Kultura21.cz

Memoárů přeživších z koncentračních táborů je poměrně mnoho. Můžeme být vděční, že měli vůli se o svůj děsivý zážitek podělit a podat svědectví. Většina (auto)biografií je o vězních, kteří byli přiděleni na těžkou práci, obvykle i mimo tábor. Ale dnes svůj příběh bude vyprávět vězeň ve zvláštním postavení.

V Osvětimi se potkalo mnoho lidí z různých skupin – nacistům se nehodili Židé, komunisti, Romové…Dokonce zde byla zvláštní skupina vězňů označených jako asociálové. Nemluvě o Mengeleho dvojčatech, ale k těm se ještě dostaneme.
Wilhelm Brasse se do Osvětimi dostal těsně po své dvacítce. Ve Varšavě se učil u svého příbuzného ve fotoateliéru. Po příjezdu do Osvětimi tedy udal jako zaměstnání fotograf, což se později ukázalo jako výhodná pozice. Mnoho lidí uvádělo svá zaměstnání lživě, protože věděli, že by to pro ně byla nevýhoda, ale tentokrát se pravda vyjevila jako eso v rukávu.
Wilhelm byl přirazen do oddělení identifikace, kde pořizoval snímky vězňů. V průběhu času sloužil například i místním doktorům a fotografoval jejich pacienty. Především pokusy s dvojčaty, které prováděl Mengele (samostatná kniha na toto téma je například tato: http://kultura21.cz/historie/12382-grada-deti-ktere-prezily-mengeleho-lisa-rojanyova-buccieriova-eva-mozesova-korova), ale i gynekologické zásahy a různé tělesné zvláštnosti. Dvojčata sloužila Mengelemu k tomu, že jedno z nich vybral k pokusům a druhé mu sloužilo jako „kontrolní vzorek“.
Brasse se tedy věnoval relativně klidné práci v teple, o jídlo, v rámci poměrů v Osvětimi, taky neměl nouzi, vnějšího světa kvůli zachování jakési naděje si moc nevšímal. Během let v koncentračním táboře se mu naskytla několikrát příležitost vzít do své skupiny dalšího člena, a tím mu zachránil život.
Brasse byl poměrně oblíbený u svého nadřízeného, ale i tak Wilhelma jednou za čas preventivně děsil a zastrašoval, aby ukázal, že i přes své výhodné postavení je pořád jenom vězeň a jeho život může být kdykoliv ukončen. Wilhelm ale nakonec pocítil nutnost tento stav změnit a přidal se k táborovému odboji.
Osud tomu chtěl, že se při ničení tábora, když bylo jasné, že Rusové jsou poblíž, Brassovy fotografie z velké části uchovaly, i když měl rozkaz je zničit. A tak v knize vidíme několik důkazů o životě v Osvětimi. Můžete mezi nimi najít i odpověď na to, čí tvář je zobrazena na titulní straně.

Příběh v této knižní podobě je založen na televizním dokumentu a jiné knize. Je zpracován opravdu čtivou formou a je v ní využito i zajímavých obratů, které dodávají na dramatičnosti. Díky příběhu Wilhelma Brasse zažíváme osvětimský život ze zcela nového pohledu. Wilhelm své uvěznění přežil a zemřel v 94 letech. Po osvobození se ale k fotografování nevrátil – za objektivem viděl oběti nacismu, které ho pronásledovali do konce života. A tak svým způsobem prožil stejný osud jako třeba malířka Milada Marešová, která se po návratu z káznice, kam byla umístěna kvůli účasti na odboji, už nikdy malbě nevěnovala.
Fotograf z Osvětimi – Svědectví o zrůdnosti režimu/Il fotografo di Auschwitz
Autor: Crippa Luca, Onnis Maurizio
Žánr: biografie
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2016
Počet stran: 280
Hodnocení: 100 %               

Zdroj foto: www.bux.cz
https://www.bux.cz/knihy/190359-fotograf-z-osvetimi-svedectvi-o-zrudnosti-rezimu.html