Japonský režisér Kaneto Šindó slaví rovnou stovku

Japonský režisér Kaneto Šindó slaví rovnou stovku

Tisk

altNenalezneme na světě mnoho režisérů, kteří by i ve stu letech stále natáčeli. Kromě čilého Portugalce Manoela de Oliveiry, jenž navzdory 104 rokům má rozpracovány hned dva projekty, je to světoznámý japonský filmař Kaneto Šindó - v japonské podobě psán jako Shindô. Narodil se před rovným stoletím, 28. dubna 1912 (podle některých jiných údajů možná už 22. dubna téhož roku), v Hirošimě a osudy jeho rodiště později ovlivnily i jeho tvorbu. Světový věhlas mu zjednal hned jeden z prvních filmů, Děti Hirošimy (1952), který vypráví o učitelce, která se vrací do zničeného města, kde kdysi vzdělávala děti. Proti jaderným pokusům ostatně protestuje i Smrtonosný mrak (1958), zachycující, jak radioaktivní spad zasáhl nic netušící rybáře - a jak jim byla odpírána jakákoli pomoc.

 

Šinda ovšem nejvíce proslavil citlivý vhled do duše lidí v potu tváře obdělávajících neúrodná, kamenitá políčka na odlehlém ostrově, odedávna sužovaném nedostatkem (pitné) vody. Film se nazývá jednoduše Ostrov, vznikl v roce 1961 a vyznačuje se tím, že v něm nezazní ani jediné slovo, vše důležité režisér sděluje obrazem. Kéž by filmaři také dnes dokázali své příběhy vyprávět se stejnou sugestivitou a naléhavostí, aniž by si pomáhali slovními vycpávkami!

V 60. letech se Šindó připojil k vlně leckdy šokujících výpovědí, ale ani tehdy neopomněl připomenout společenskou provázanost. Není důležité, zda zvolil kulisu současnosti nebo tak činil na půdorysu historického příběhu, jak tomu bylo ve výtvarně vytříbeném dramatu Onibaba (1965). Vypodobnil zde dvojici žen, jimž nezbylo nic jiného, než aby se živily prodáváním zbroje jimi zavražděných samurajů, bezcílně se toulajících válkami zdevastovanou zemí. Už větrem rozvlněné plochy rákosu, jak je spatříme v samotném úvodu, propůjčují vyprávění zvláštní, až magickou sílu - a příběh samotný se povětšinou odehrává skrytý právě v tomto porostu. Pomstu valící se rovnou ze záhrobí, opět s důrazem na bezmoc žen živořících v časech běsnícího násilí, pak přidal v dalším vizuálně vytříbeném historickém thrilleru Kuroneko (1968).

alt

Historické náměty, jakkoli mu zjednaly celosvětové uznání, však v jeho tvorbě nepřevažují. V řadě filmů, z nichž některé byly uvedeny také u nás, se stejnou působivostí postihl, jak tlak moderní civilizace ničivě doléhá na člověka, ať již se to odráží v intimní sféře (Libido a Ztracený sex, oba 1967), v bezprávném postavení ve společnosti (Operace Negližé, 1969; Prokletý ostrov, 1970). Až protokolárně prozkoumal okolnosti, které vedou k narůstající zločinnosti - a zejména lhostejnosti k tomuto jevu (Dnes žít, zítra zemřít, 1971). Před čtyřmi desetiletími byly jeho filmy leckdy vnímány jako výstřední a provokativní, avšak dnes nezbývá, než uznat režisérovo vizionářství. Mnohé z jeho obav se totiž naplňují s děsivostí až přízračnou.

Šindovy filmy z posledních čtyř desetiletí se už do českých kin nedostaly, ale je zjevné, že uctívaný tvůrce začal pozvolna požívat věhlasu žijícího klasika, jemuž se vlastně odpustí cokoli. Přiklání se k dojemným melodramatům - ostatně podle jeho námětu vznikl i americký film o věrném psu Hačikovi, známý též z českých kin. Za svůj dosud poslední snímek, (post)válečnou romanci Pohlednice, která měla premiéru loni v srpnu, byl v Japonsku dokonce nominován do domácí soutěže o nejlepšího režiséra uplynulého roku.

alt

Zbývá doplnit, že do většiny filmů obsazoval svou ženu, herečku Nobuko Otowu (1925-1994), umělkyni mimořádných převtělovacích schopností. Každá z jejích postav se vyznačovala svébytností, hereččina osobnost jako by se v nich doslova rozpouštěla. S mimořádnou přesvědčivostí rozehrála niterná dilemata svých hrdinek, ať je jednou vykreslila jako mírné, poddajné a starostlivé, někdy přidala ušlechtilou oduševnělost, jindy zdůraznila cílevědomé chování, vyhmátla i pomstychtivé rysy, dokázala spodobnit i povahu bezohlednou a vypočítavou. Je nepochybné, že se značnou měrou podílela na vyznění manželových děl.

alt

Kaneto Šindó dosud režíroval přes 45 filmů a k téměř 160 napsal scénář. Prožil bez pochyb mimořádně plodný život. Avšak zdá se, že nikdo si význačného životního jubilea slavného umělce nepovšiml. Pražské archivní kino Ponrepo si nadále hoví ve snobském rozjímání nad podivnými výplody rádoby novátorskými, tuzemským vydavatelům DVD jméno Šindó zjevně nic neříká a očekávat nějakou aktivitu od kterékoli z našich televizí by věru bylo veskrze dětinské. Jedině na rozhlasové stanici Vltava by mělo zaznít několik vzpomínkových postřehů - v rámci Filmového týdeníku vysílaného v úterý 24. dubna od 16.00.

Filmový týdeník - Vltava (Český rozhlas 3), úterý 24. dubna 2012, 16.00-16.30 hod. Připravili Tomáš Pilát a Josef Vomáčka.

Zdroj foto: themoonisadeadworld.com; kanetoshindo.com; zimbio.com


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Jak Jana Andresíková spadla z koštěte…

Jana Andresikova 200Herečka Jana Andresíková jako host Toboganu v pyžamu vyprávěla o svých neuvěřitelných karambolech, které ji v životě potkaly. Její zdravotní karta má několik stránek popsaných odshora dolů. Pa...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Hledání smyslu podle Petra Weigla

weigl rusalka perexRežisér Petr Weigl (narozen 1939) si mezinárodní věhlas získal vypravěčsky stylizovanými, výtvarně vytříbenými přepisy zejména oper, ale nejen jich. Získal za ně ocenění v zahraničí i doma (Trilobit, Cena Čs. televize...


Literatura

Kaktusy a sukulenty v praxi

kaktusy a sukulenty v praxi 200Snad každý má doma nějaký kaktus nebo sukulent a pokud s jejich pěstováním začínáte nebo už o ně nějakou dobu pečujete, právě pro vás vydalo v září nakladatelství Esence parádní knihu Kaktusy a sukulenty v p...

Divadlo

Příběhy a postavy Bohumila Hrabala ožijí na scéně Divadla Kolowrat

Dum foto perexInscenaci Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet uvede na scéně Divadla Kolowrat v pondělí 21. května v 19 hodin pod produkční záštitou ArtWay, z. s. herecké kvarteto Milan Mikulčík, Simona Vrbická, Jiří Bartoň a Kateřina Březinová -...

Film

Do dávných tajemství není radno vstupovat

ztracena branaS policejním komisařem (Jiří Dvořák) a jeho kolegyní (Anna Geislerová) jsme se setkali už v Ďáblově bibli, kde společně s odborníkem na náboženství (Ivan Trojan) řešili s...