Alžběta Bublanová: „Hodně vnímám pocity, ať už ty své, tak i ty cizí.“

Alžběta Bublanová: „Hodně vnímám pocity, ať už ty své, tak i ty cizí.“

Tisk

alzbeta bublanova 200Alžběta Bublanová se narodila 8. dubna 1984 v Brně, vystudovala gymnázium v Tišnově a poté odešla do Prahy, kde úspěšně absolvovala magisterské studium na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Za svou prvotinu, povídkovou sbírku Čtyři stěny (2012), získala od Akademie literatury české ocenění Máchova růže. Následovaly romány V tichu, Odraz ode dna, Ti, kterým se narodíš nebo Barák. K jejím dalším titulům patří Život s panikou a Cvičebnice tvůrčího psaní. Alžběta se kromě beletrie zabývá také psaním recenzí, rozhovorů, fejetonů a článků.

Paní Bublanová, my jsme spolu dělaly rozhovor ke konci roku 2021, tak by mě zajímalo, co se u vás od této doby změnilo? Co je u vás nového?

Spousta věcí, v soukromém životě to byly veletoče, i když k dobrému. Stěhování, nový partner… Co se týče autorské tvorby, snažím se o literatuře více přemýšlet, zkoumat nové techniky. Ponořila jsem se do kurzů psaní, které vyučuji. A čím dál více mě zajímají čeští autoři, ráda se s nimi setkávám, ať už jen tak u vína či na autorských čtení.

Kniha Pozůstalí vyšla už před nějakou dobou, tak jak ji zpětně hodnotíte vy sama? Je něco, co byste v ní napsala jinak?

Samozřejmě, mám to tak s každou knihou, a jak se bavím s ostatními spisovateli, má to tak spousta z nich. Já si vždy říkám, že s dalším dílem to celé promyslím od A až do Z a pak se stejně nechám strhnout autentickým psaním. Stále se snažím přijít na to, co čtenáře zaujme. Stephen King ve své knize O psaní mluví o výchozí situaci, do které své hrdiny hodí a pak čeká, jak se z toho dostávají. Tak možná někdy napíši knihu podle jeho receptu….

A objevila se například nějaká recenze nebo ohlas, co vám takzvaně nedal spát? Nad čím jste musela hodně přemýšlet?

Překvapuje mě, jak čtenáři vnímají mé postavy, někdy úplně jinak, než je vidím já, a tím mně nastavují zrcadlo. Někdy si říkám, že tedy ten svět, samu sebe i ostatní lidi vidím asi z odlišného úhlu, než je normál. Abych mluvila konkrétně, tak vdova Jitka z Pozůstalých se některým čtenářům jeví jako nesnesitelná, neschopná ženská, co jen čeká, co bude dál. To mě hodně udivilo.

pozustali

Příběh je o vdově, co zůstane sama s malým synem. Co vás vedlo zrovna k takovému tématu?

Bohužel osobní zkušenost, i když tedy v jiných vtazích, respektive v té knize není postava vdovy podle mě, ale vedlejší postava.

Měla jste předem promyšlené, jak to s hrdinkou, tedy s Jitkou a také s jejím okolím dopadne?

Moc ne, většinou se mi příběh rodí postupně, ale není to úplně tak, že děj nechávám volně plynout, ale takový mix toho, co jsem si původně naplánovala, s tím, jak se to vyvrbí. Ale mám v tom ještě mezery, podle mě by autor měl o díle přemýšlet neustále a zvažovat různé možnosti.

Na mě působily popisované pocity hodně věrohodně. Co vám bylo při psaní inspirací, respektive z čeho jste vycházela?

Hodně vnímám pocity, ať už ty své, tak i ty cizí. Takže když někde jsem, nevím, jak vypadá okolí, ale cítím napětí mezi lidmi. Nevím, kudy mě přesně veze autobus, ale zato vím, že pán za mnou je nervózní a páreček přes uličku se hádá.

Přečtěte si naši recenzi knihy: Pozůstalí: Se smrtí se každý vypořádává jinak

alzbeta bublanova 3

V jednom rozhovoru jste uvedla, že jste čumil a sledujete jen lidi kolem sebe. Stačí to ke psaní? A poznatky z takových pozorování pak nosíte v hlavě, nebo si někam píšete poznámky?

Nosím v hlavě. Ke psaní to nestačí, to je jen jeden aspekt. Když pozorujete lidi, lépe popisujete jejich reakce, ale pak to chce vymyslet zajímavý příběh, silné téma, k tomu odpovídající formu a napsat to tak, že to nebude úplně blbý.

Myslíte si, že vaše kniha Pozůstalí může působit terapeuticky nebo třeba poučně pro lidi, kteří si něco takového prožili?

To asi jo. I když je to tak citlivé téma, že si vůbec netroufnu říct, že to může někoho nějak poučit.

Titul můžete vyhrát v naší soutěži: Vyhrajte novelu Pozůstalí

Ostatně většina vašich knih je o mezilidských vztazích a běžném životě. Tak nelákalo by vás někdy udělat právě opak a napsat například fantasy nebo sci-fi?

Ne, já to musím mít reálný, jinak nevím, co bych tam psala.

alzbeta bublanova 2

Vaším netajným snem je, aby byla některá z vašich knih zfilmovaná. Dovedete si představit Pozůstalé jako film?

To dovedu, nejvíce sním o zfilmování Baráku, ale jeden můj známý mi řekl, že by to pro filmový průmysl bylo až příliš komorní. Tak snad se najde nějaký nezávislý filmař, kterému nevadí, že na jeho film přijde pět diváků…

A podnikáte v tomto směru i nějaké kroky? Nerýsuje se něco?

Něco jo… Ale nechci to zakřiknout. Ale Baráku se to netýká.

Jak to momentálně vypadá s vámi a se psaním? Máte v plánu nějakou další knihu? O čem bude?

Nyní mám dopsaného Starostu, který vyjde v září. Jde o proměnu muže, který se stane, jak název napovídá, starostou na malém městě. Jinak píši dál. S přítelem máme rozepsaný hodně autentický román, to bude pecka!

alzbeta bublanova1

Děkuji moc za rozhovor!

Zdroj foto: David Tichý


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Zavzpomínejte na ikonu spirituálů Evu Olmerovou

200 olmerovaOrganizátoři akce Festival Evy Olmerové zvou všechny, kteří Evu Olmerovou měli a mají rádi, protože si tu vzpomínku zaslouží a splácíme jí tím dluh, protože společnost se k ní ve své době zachovala macešsky. Více přiblížil Martin Arden v to...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

K Magdaleně Trajerové nejlepší nápady přicházejí při dlouhé sprše

Trajerova200Magdalena Trajerová je songwriterka pohybující se na hranici mezi žánry indie popu, folku a rocku. Po třech singlech vydala debutové album s názvem "TO ONY", o kterém se více dozvíte v tomto rozhovoru.

 

...

Literatura

Smrť, život a absurdno

camus200Mýtus o Sizyfovi je známym a takmer populárnym dielom filozofie. Priznávam, že nie je tým, čomu hovoríme ľahké čítanie. Ak vidíte tenkú filozofickú knihu, zväčša o nej platí, že ju budete čítať dlhšie ako Dostojevského román, a nie je tomu inak ani pri ...

Divadlo

Když to nejde vydržet „Ani o den dýl“

ani o den dyl 200Ani o den dýl je název představení francouzského autora Michela Clémenta, které na začátku října vizovskému publiku představilo zájezdové divadlo SemTamFór.

 

...

Film

Filmový sirotek 2015 se zlatem v hrdle

boychoir perexJaké dialogy se scénáristovi jménem Francois Girard honí hlavou? Jak bude vypadat režie Bena Ripleyeho? Přinese oscarový Dustin Hoffman filmu připravujícímu premiéru v roce 2015 štěstí? Kdo...