Kdo bude první vrahem pokřivených vztahů? Hodný syn?

Kdo bude první vrahem pokřivených vztahů? Hodný syn?

altZanedlouho vstoupí do českých kin dramatický snímek z chladného severu s pohledem na pokřivený vztah matky a syna. Kritiky i veřejností ceněné dílo nabízí sondu do křehké pavučiny citů, rodinných vazeb a emocí. Je skutečně prvotina režisérky Zaidy Bergroth citlivou výpovědí?

 

Rok starý finský snímek získal cenu Grand Prix na letošním FEBIOFESTu, ale nejen Češi ho ocenili. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu získal sošku Zlatého Huga za objev roku. A rozhodně se o takový malý objev jedná. Psychologické drama prazvláštního trojúhelníku je tématem ne až tak běžným a snímek ho zpracovává zajímavě. Lehce vyžilá matka dvou synů je populární herečka protíraná bulvárními plátky a momentálně kritizovaná za svou poslední roli. To všechno divák pochopí během počátečních pár minut filmu, bez vysvětlivek, jen v toku děje. A první jakási podivnost mezi vztahy, které si všimne, je jakákoliv absence autority ze strany matky vůči svým synům. Ten mladší je tichým, leč vnímavým a tak nějak neviditelným pozorovatelem celé situace. Ten starší se vpasoval do role hlavy rodiny, nejen hlavním slovem, ale i nezdravým vztahem, který chová ke své jediné ženě. Matce.

alt

Cigareta putující z matčiných prstů do synových a zpět nepotřebuje další vysvětlivky. Důvěrné oslovování „miláčku“ lehce zamrazí v zádech a při železném pohledu Ilmara, staršího potomka, se jen lehce hýbe ohryzek na krku a možná je vidět proudící krev v tepnách. Zbytečně nemluví a nikoho nepustí do své hlavy, do myšlenek, jen nechává diváka tušit, že zrovna správné nejsou. Matka nevidí, neslyší. Nebo spíš možná nechce, zápasí se svými bolestmi a démony. S alkoholem, slávou a povrchními přáteli, kteří přijíždí za nimi na venkov, kam se celá rodina ukryla před světem. V tu chvíli tichá výpověď nabírá spád, protože jeden návštěvník zůstává i nadále. Nový muž, „jiný než ti předchozí“ je tak usazen jako vrcholný bod do bolestivého trojúhelníku.



Pak už přichází jen strach. Strach, co bude dál, kam až se dostane ta která pokřivená postava ve svém psychologicky narušeném uvažování, komu dřív prasknou nervy a kdo bude první vrahem situace. Nebo skutečným vrahem z nezvladatelných emocí? Svou úlohu pak sehraje i lidská lež, naivita, vlastní bolest s touhou po pomstě z odmítnutí. Divák nepotřebuje slova navíc, mluví kamera, hudba a herecké výkony. A ty jsou naprosto brilantní. Severští herci jako by byli předurčeni pro studená dramata, pro nehybná gesta a zastřené pohledy. Tento snímek to jen potvrzuje, zejména pak Ilmarova role, kterou ztvárnil Samulí Niittymäki. Přirozenost a uvěřitelnost mladíkova projevu je až neskutečná, těžko si ho představit s jiným výrazem mezi natáčecími scénami, než s chladnokrevným pohledem do prázdna.

alt

Když film vyhrál ocenění FEBIOFESTu, bylo skoro jasné, že se dostane do distribuce našich kin. Stalo se tak a rozhodně je to velmi dobře. Snímek je pro silnější povahy, pro ty, kteří se nebojí jít za hranice svých strachů, nebojí se nahlédnout do duší narušených lidí. A konec konců, nebojí se ani připustit, že by snímek mohl být příběhem reálným. Zkrátka se připravte, že vás bude skutečně mrazit v zádech.

Hodný syn/ Hyvä Poika
Finsko / 2011 / 87 minut
Žánr: drama
Režie: Zaida Bergroth
Hrají: Samulí Niittymäki, Elina Knintilä, Eeetu Julin, Eero Aho
Česká premiéra: 10. května 2012
Distributor: Film Europe
Hodnocení: 97%

Zdroj foto: Film Europe


 

Přihlášení



Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Banner

Rozhovor

Štěpán Pácl: „Boj proti přesile má smysl.“

paclSvět plný krátkých cest za rychlým uspokojením je silnou inspirací pro odvážné tvůrce. Divadelní režisér Štěpán Pácl si troufl na dramatickou látku, která byla v českých podmínkách dlouhá léta nezpracována. Ostatně – jd...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Čtěte také...

Hastrman není horor, ale dojemný příběh o nesmrtelné touze

hastrman-finalni-trailerKonečně se mi podařilo zhlédnout Hastrmana Ondřeje Havelky, který byl natočen podle předlohy knihy Miloše Urbana. Snímek je to vskutku povedený. I když často naráží na nepochopení a těší se ob...


Literatura

Prdlé pohádky moc moudrosti nepobraly

prdlepohadky perexNemůžu s nadšením říct, že se mi něco líbí, když vlastně vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Ani v nejmenším se nechci dotknout autorů, i když se to asi právě děje. Vím, že si dali práci, aby ty příběhy vymysleli, stálo je to spoustu...

Divadlo

Konečně je tady živé divadlo!

majitele klicu 200V Mahenově divadle v Brně se otevřelo hlediště po předlouhé době koronavirové pandemie. Na scéně divadla byla připravena docela vzácná inscenace Milana Kundery, Majitelé klíčů. Tímto spektáklem také začíná akce: Divadelní svět Brno...

Film

Tlusté filmové časopisy opět pokukují

iluminace 123Takzvaně vědecké filmové časopisy, jejich rozsah se pohybuje řádově ve stovkách stránek, mají odedávna smůlu: jednak vycházejí se zpožděním (i více než půlročním), jednak případný zájemce má problémy s jejich selháním – v ...