Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jeden svět Zlín se zde konal už podruhé díky neziskovce Asociace DICE. My jsme navštívili jeho zahájení včetně projekce filmu Normální autistický film.
Jeden svět Zlín byl slavnostně zahájen 5. dubna, a to třemi výstavami, které doplňovala hra na ukulele a také množství dobrot i vína. Výstavy ukázaly fotografie vojáka Jaromíra Vachala, který zachytil život na vojenské základně v Afghánistánu a život dívek s Rettovým syndromem, jejichž portréty pořídil student a fotograf Lukáš Koutný. A třetí výstava s názvem Podnikáme jinak se zaměřila na sedmnáct českých projektů, které podnikatelskou cestou pomáhají řešit společenské nebo ekologické problémy.
Před sedmou hodinou nastal čas na projekci snímku Normální autistický film, který byl porotou Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava oceněn jako nejlepší český dokumentární film roku 2016. Jak název vypovídá, vše se točí kolem autistů, neboli „aspíků“. Očima Miroslava Janka, režiséra, scenáristy i kameramana v jednom se tak diváci setkávají s pěti jedinečnými dětmi.
Lukáš je upřímný, přímočarý, miluje filmy, píše scénáře a je velmi vtipným recesistou. Denis je zase klavírní virtuos milující Malého prince. Majda je puberťačka nenávidící život a vše v něm, ráda rapuje a vodí kameramana na hodně zvláštní místa s jedinečnou atmosférou. Dalšími jsou sourozenci Marjamka a Ahmed – Marjamka dokáže vyprávět příběhy v angličtině, kreslí si své vlastní postavy a Ahmed chce zase být členem demoliční čety… Každé z těchto dětí má svůj vlastní svět, své myšlenky i různé problémy.
Miroslav Janek zde není nějakým vysvětlujícím hlasem ani lovcem zážitků a zvláštních momentů, jen ukazuje životy těchto dětí, nechává je mluvit a chovat se přirozeně. Ve výsledku je jen na příjemci, co si z toho vezme. Místy je to vtipné, ale nejčastěji spíš k zamyšlení, ne nad nimi, ale i nad sebou… Myslím, že po zhlédnutí nejednomu divákovi zůstala v hlavě věta: "Já nejsem odlišný. To jenom vy jste všichni příliš stejní...“
Šlo o velmi zajímavý dokument, u kterého jste vydrželi mít plnou pozornost od začátku až do konce a musím přiznat, že by mě moc zajímal i nějaký druhý díl, například 5, 10 let poté. Po promítání filmu následovala ještě diskuze na téma: Kdo může tvrdit, co je normální a co není, které se zúčastnil například terapeut autistů Michal Roškaňuk.
Zlínský Jeden svět připravuje hrstka dobrovolníků, ale společně odvedli skvělou práci. Připravili velmi zajímavý festival, a to včetně různého doprovodného programu (kromě výstav si mohli návštěvníci například pohrát s virtuální realitou), dokázali skvěle využít prostorů zlínské Alternativy (kulturního institutu). Jednoduše přináší do Zlína opět něco jiného, co obohacuje místní kulturu a za to jim patří velký dík.
Zdroj foto: Jeden svět Zlín
| < Předchozí | Další > |
|---|
Muž mnoha tváří. Nebo také renesanční muž. Tak bych charakterizoval Alexandra Goldscheidera (ročník 1950), který se prosadil už před mnoha lety v československé pop music jako hitmaker, aranžér, producent, novinář… Nicméně po emigraci se ko...
Pravé přátelství, důvěra a víra v lepší budoucnost mohou vyrůst i z nejhlubších konfliktů. To je poselství nového rodinného snímku s názvem Neberte nám hřiště. V příběhu o zdánlivě na první pohled neslučitelném přátelství, kt...
Když slyšíte název Betonová zahrada a nečetli jste novelu Iana McEwana ani neviděli její filmovou verzi, asi máte mnoho představ, co se za trochu sterilním názvem skrývá. Přesně pro takové diváky bude nová inscenace mrazivým zážitkem. V Česku...
Ve dnech 30. 9. – 4. 10. proběhne ve třinácti českých a slovenských městech již podesáté festival Film a architektura. Jubilejní ročník s podtitulem “Spojení” poukáže na důležitou roli architektury při propojování lidí,...