Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Když slyšíte název Betonová zahrada a nečetli jste novelu Iana McEwana ani neviděli její filmovou verzi, asi máte mnoho představ, co se za trochu sterilním názvem skrývá. Přesně pro takové diváky bude nová inscenace mrazivým zážitkem. V Česku jde o premiéru, kterou pro divadelní prkna upravila Petra Hůlová společně s režisérem přestavení Dodo Gombárem.

Za zvuků violoncella se otevírá opona. Ze tří stran je scéna obehnaná betonem, uprostřed jeviště je plno haraburdí. Přicházejí hlavní protagonisté, oděni v černém. Malý chlapec s kamarádem převlečení za děvčata, což se nelíbí jeho staršímu bratru Jackovi. Ale proč? Je to přece nevinná dětská hra. Nebo není?
Rozehrává se spletenec, ve kterém si diváci hledají důležité momenty a informace. Pomalu rozkrývají, co se se čtyřmi osiřelými sourozenci děje. Jak to, že jsou sami doma? Jak to, že se o ně nikdo nestará, když jsou všichni nezletilí?
Pravda je taková, že jsou všichni postiženi chováním svého nedávno zemřelého tyranského otce (Tomáš Pavelka).  Ten však na obecenstvo, když se ve vzpomínkách vrací zpět, působí poměrně milým dojmem. To je u tyranů největší nevýhoda, před cizími se umí bezvadně přetvařovat.
Celá hra je především o tom, jak si s sebou neseme životem bolest a následky ubližování a zastrašování. Chování otce a nemohoucnost matky (Bohdana Pavlíková) vše zastavit děti semkly, a to až dosti nevhodným způsobem. Vztah Jacka a Julie přerostl do sexuální roviny. Přestože se matka ve vzpomínkách vrací a nastavuje Jackovi zrcadlo (doslova), do něhož není schopen na sebe pohlédnout, nedokáže Jack své činy zastavit.
Otec vybudoval betonovou zahradu, aby bylo čisto. Našel v ní místo posledního odpočinku. Matka, dlouhodobě nemocná, je zde také. Děti se rozhodly její smrt ututlat, aby nebyly rozděleny a umístěny do dětského domova.
Zajímavým prvkem jsou postupně se objevující obrysy mrtvých těl v betonové scéně, která připomínají, že rodiče jsou stále v domě. Inscenační tým tak skvěle zakomponoval do hry halucinace a představy. Nenásilně se prolíná přítomnost a minulost. Doprovodná hudba Davida Rottera celou hru vyzdvihuje a i díky ní je tato inscenace opravdu jedinečná (u nástroje přímo na jevišti se střídají Šimo Marek a Vojtěch Urban).

Navrhovala bych pouze lehce proškrtat scénář, dostat ze hry více akce. Na dospělých hercích je těžké si představovat, že jde přeci jen o děti. Nejvíce je třeba se soustředit na postavu Jacka, která je patnáctiletému chlapci z předlohy opravdu vzdálená. Možná by role lépe seděla Jacobu Erftemeijerovi, který hrál Dereka.
Závěrečná scéna plná nahých semknutých těl je jakousi apokalyptickou známkou toho, že tato rodina už nikdy nebude fungovat normálně, na to už zašli příliš daleko. Inscenaci bych citlivým duším pro jistotu nedoporučila.

Betonová zahrada
Autor: Ian McEwan
Švandovo divadlo, Praha
Úprava: Petra Hůlová
Režie: Dodo Gombár
Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská
Hrají: Marek Pospíchal, Zuzana Onufráková, Andrea Buršová, Tomáš Červinek, Bohdana Pavlíková, Tomáš Pavelka, Jacob Erftemeijer, Jiří Weiner
Premiéra: 30. 1. 2016
Navštívené představení: 1. 3. 2016
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: Michal Hančovský, www.svandovodivadlo.cz