Pražské Vinohradské divadlo je scénou, která velkou měrou určuje, co se v českém divadle nosí a obvykle ukazuje, jak se divadlo má dělat. Poslední vinohradská premiéra, tragikomedie Nesnesitelné svatby H. Levina, tomuto obyčeji vyhověla jen velmi málo. Na hru izraelského dramatika jsem se velmi těšila, ale již po prvém zvednutí opony, kdy jeden z aktérů přicházel na scénu s velkým televizorem v náruči, jsem podlehla pochybám. Během let totiž učinila jsem takovou soukromou empirickou zkušenost - když herci stěhují během hry rádoby bezděky a přirozeně nábytek z jednoho portálu do druhého a zpět, bývává představení obvykle průšvih. K mé velké lítosti mne můj postřeh ani tentokrát nezklamal; herci přenášeli židle, křesla a jiný nábytek tam a zpátky pilně a nepřestajně. Podle toho to také dopadlo!
Výběr autora a práce s jeho textem je první podmínkou zdaru celého představení. A zde se, podle mého soudu, stala chyba. Hanoch Levin (1943 – 1999) patří mezi nejplodnější izraelské autory (kromě poezie, prózy, kabaretních a filmových scénářů má na kontě jedenapadesát divadelních her) a jeho tragikomedie Nesnesitelné svatby (Krum) prý patří k jedné z nejznámějších a v Izraeli nejhranějších. Rovněž je to první dílo tohoto autora uvedené na české scéně. Mám takový subjektivní pocit, že i když je tato hra v Izraeli nejhranější, přesto nutně nepatří k dramatikovým nejzdařilejším. Musím ale spravedlivě říci, že zcela jistě není inscenace této hry na Vinohradech propadák. Myslím, že nikdo jiný by s tímto textem nedokázal udělat více. Nemohu chválit jmenovitě ani jediného herce, protože bych tím všechny ostatní nespravedlivě upozadila. Všech šestnáct aktérů, kteří během představení prošli jevištěm, zaslouží pochvalu za maximální nasazení a profesionální práci. Herci podávali dokonalé, vyrovnané výkony a vydolovali z inscenace hry i to, co v ní snad ani nebylo. Přesto plytkost, rozvláčnost, mudrlantství a nadměrnou délku textu nemohli přehrát a bylo jasné, že nuda je vítěz nad nadlidským úsilím všech zúčastněných. Mimoto se domnívám, že mnohem menší, komornější scéna by intimním, neokázalým dialogům hry svědčila mnohem více než velké a rozlehlé jeviště kamenného divadla. Režie, jak je u Juraje Deáka zvykem, byla sice perfektní, ale… Dramaturgova a režisérova nechuť ke krácení či úpravám textu dokázala celé nastudování proměnit v útrpnou povinnost divákovu vytrvat až do konce a doufat, že se to během představení zlepší. Marná naděje, nezlepšilo se nic. Ba naopak, v druhé půli bylo obecenstvo dobito takovými finesami, jakou byla například obrovitá koule, obhospodařovaná manželským párem. Jen díky ní jsme my všichni, Čapkem odchovaní diváci, pochopili, že manželé jsou odporní měšťáci, zajímající se jen o… no, však vy víte. Levinovo dílko, místy mravoučné, místy laškovně koketující s existencialismem, se k závěru pouští do filozofujících úvah o smyslu smrti, umírání a lpění na životě. Bohužel, v jejich dlouhém a nepřehledném textu se ztrácí nejenom jeho původce, ale především divák.
Přesto nelze hru šmahem odvrhnout. Mimo již zmiňovaných perfektních hereckých výkonů a vynikající režie se musím pochvalně zmínit i o hudebním a tanečním doprovodu hry. Muzikanti přímo na jevišti hrají skvělý klezmer, kterým doprovázejí četná a výborná taneční intermezza. Přesto ani dobrá hudba slabá místa hry nepřehluší. Co dodat nakonec? Jestli chcete vidět naprosto skvěle hrající herce pod dokonalým režijním vedením a nevadí vám přitom slabší text, jistě si Levinovu hru užijete. K tomu si můžete poslechnout klezmer na živo a také se sem tam zasmějete docela povedeným žertům a vtípkům. Je jisté, že si Nesnesitelné svatby dokáží najít své spokojené diváky.
Štěpánka Nohýnková
Hanoch Levin: Nesnesitelné svatby
Tragikomedie
Divadlo na Vinohradech, náměstí Míru 7, Praha 2
Překlad: Jaroslav Achab Haidler
Režie: Juraj Deák
Dramaturgie: Jan Vedral
Scéna: David Bazika
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hudba: Jiří Lukeš, Hanuš Axmann
Hudební dramaturgie: Patrick Fridrichovský
Pohybová spolupráce: Carli Jefferson
Hrají: Jan Šťastný, Lilian Malkina, Andrea Elsnerová, Pavel Batěk, Václav Svoboda, Lucie Polišenská, Martin Zahálka, Lucie Juřičková, Markéta Frösslová, Petr Rychlý, Václav Jílek, Pavel Rímský, Jiří Čapka, Peter Pecha, Jitka Jackuliak, David Steigerwald
Premiéra: 25. října 2013
Hodnocení: 60 %
Zdroj foto: Viktor Kronbauer Divadlo na Vinohradech
| < Předchozí | Další > |
|---|
Březen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům...
Legendární anglický román Rozum a cit vyšel poprvé v roce 1811. Jeho nová dramatizace bude brzy uvedena také na jevišti Městského divadla Brno, a to ve světové premiéře.
Zlínský mrakodrap, Společenský dům (dnes hotel Zlín) nebo například zimní lázně, to je pouze několik z mnoha staveb architekta Vladimíra Karfíka, kterými se zapsal do dnešní podoby Zlína. Nová výstava v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně se vě...
V rámci Bratislavského majálesu sa 1. mája predstavili deti z ochotníckeho divadla z Devínskej Novej Vsi pod vedením Marty Potančkovej v detskom muzikálovom predstavení Ľadové zrkadlo. ...
Do českých kin v oficiální distribuci vstoupí na konci dubna snímek Tady to musí být. Kontroverzní počin na pomezí dramatu a komedie rozdělil nejen filmové kritiky, ale i samotné diváky na dva tábory. Jedni ho považují za geniální, jiní z...
