Mariina volba. Dramatik Milan Uhde představil svou verzi biblického příběhu

Mariina volba. Dramatik Milan Uhde představil svou verzi biblického příběhu

Mariina volba foto perexVážený náš dramatik, kdysi zakázán režimem, pak vyzdvižen na politický piedestal, jenž s pochopením všech, kteří ho znají, opustil, aby se dál věnoval tomu, co umí a miluje. Dramatické tvorbě. Takového ho známe, takového máme Milana Uhdeho rádi. Ani v poslední inscenaci v divadle Husa na provázku nezklamal. Jeho Mariina volba je hrou o strachu, ale také o naději, o lásce a neobyčejné statečnosti. Je psána v rýmovaných verších ve stylu barokního divadla. Marie je v ní zobrazena jako mladá matka, která se musí rozhodnout, zda chce žít ve světě Herodovy krutosti a přivést na svět syna s možností, že bude zabit, a ona dle starého práva ukamenována. Nebo se vzepře, porodí syna, aby s Josefem utíkali jako emigranti do Egypta, kam krutost Heroda už nesahá. 

 

Není třeba násilné aktualizace, aby schopný dramatik Uhde mohl vložit do starozákonného příběhu vše, co patří k lidskému údělu. Při zrodu naší civilizace, stejně jako dnes. Zášť, rasová či náboženská nenávist, ale také vzepření se osudu, byť by se to zdálo jako marnost nad marnost.

Ze scénáře vyčteme několik rovin, několik myšlenkových pochodů a činů odvážné ženy, mladé matky. Také nenávist ortodoxních kněží a zblblé masy, která bezhlavě ctí zákony, příčící se logice, manipulující s odvěkými zákony lidství. Dramatik docela rafinované prostřednictvím příběhu upozorňuje na to, jak je lidstvo nepoučitelné. Šílenosti starozákonní se promítají do šíleností 21. století. Vždyť co je to nenávist k emigraci, strach z něčeho cizího, náboženská nesnášenlivost a sváry, zbytečné tisíce mrtvých? Nestačí nám, že nás čeká boj o vodní zdroje? Boj s hladomorem? Zašpiněná planeta exhaláty? Je zajímavé, že tyto problémy Uhde do příběhu vkládat nemusel. Samotný boj odvážné Marie s nepřízní osudu vypovídá za vše ostatní, co v dnešním světě prožíváme. Současnost příběhu je v opravdově podané minulosti.

Mariina volba foto

Dramaturgem inscenace je Eva Petláková, režisérem Juraj Nvota. Curriculum dramaturgyně jsem v Googlu nenašel, ale režiséra Juraje Nvotu znám snad čtyřicet let. Je stále významným režisérem autorského Radošínského naivního divadla v Bratislavě, režíruje však v mnoha divadlech na Slovensku i v Čechách (často Divadlo Na zábradlí v Praze) a vždy jsou to režie disciplinované, moudré, bez zbytečné samoúčelnosti. Jeho režie poctivě slouží textu hry, který dokáže oživit neotřelými nápady.

Jaký je režisér, tací jsou herci. Toto pravidlo opravdu obecně platí. A že divadlo Husa na provázku má vnikající ansámbl, o tom nikdo nepochybuje. Největší prostor má ve hře samozřejmě odvážná Marie v interpretaci Simony Zmrzlé. Všichni ostatní herci hrají hned několik postav. Dramatik Uhde zabydlel hru pestrými typy protagonistů, kteří zasahují do děje. Třeba Milan Holenda jako Herodes, ale také v roli Nazareťana, vojáka i Kalifáše, nebo třeba Růžena Dvořáková jako První král, Nazareťanka, Šlojme i pastýřka s dětmi. Vladimír Hauser v roli občana i metaře… Ach, jak blízká to role pro Pecu, čili Jiřího Pechu, který nás nedávno opustil. Ale Hauser tu roli hrál excelentně. Dominik Teleky jako ďáblův sluha i rabín… Prý není malých roli… a tady v inscenaci toto známé rčení vidíme hezky obnažené a pravdivé. Všichni, byť v drobných akcích, důsledně tvoří to magické prostředí, ve kterém se hra o osudu Marie pohybuje.

Musíme připomenout i významný podíl hudby Miloše Štědroně, věrného souputníka Uhdeho tvorby. (Neplést si se skladatelem Vladimírem, muzikologem Bohumilem, a Janem, houslistou. Všichni patří do jedné velké muzikantské rodiny.) Miloš Štědroň, profesor teorie hudby, studovaný na domácí Alma Mater JAMU i na několika evropských hudebních školách, se věnuje teoretické tvorbě i různým hudebním žánrům od čistě akustické muziky až po experimentální a elektro akustické žánry. V jeho scénické hudbě, kterou komponuje už léta pro divadlo Husa na provázku, a třeba také po Městské divadlo v Brně, slyšíme inspirativní odkazy na dílo Janáčka, na českou i keltskou lidovou hudbu. Jeho tvorba je plná objevných hudebních nápadů, v kompoziční čistotě. V Uhdeho hře má hudba významný prostor, který dokázal skladatel rozeznít pod vedením Martina Jakubíčka „jenom“ klávesami, saxofonem či flétnou a violoncellem.

Důležitou složkou představení je scéna Tomáše Rusína a kostýmy Zuzany Štefunkové Rusínové. Jistě pracovali na objednávku inscenátorů a dramatika, tak není možné jim vyčíst to, k čemu má autor těchto řádků výhrady. Sloupořadí z PVC kanalizačních trubek, byť v inscenaci pod Nvotovou režií hrají významnou roli, hlavně v sugestivních scénách destrukce, nebo přenosné železné ohradní konstrukce, jako nástroj sekuritizace, náboženské nebo občanské rozdělenosti společnosti. V závěru hry nese Ježíš na Golgotu ne klasický kříž, na který má být přibit, ale právě onen díl železné konstrukce, do kterého je vpleten. Té konstrukce, která je symbolem rozdělování společnosti. Přiznávám, že tento metonymický efekt vyznívá velmi silně. Stejně však moderní scénické pojetí v jinak barokním hávu veršovaného dramatu místy vyrušovalo. Ještě víc mohlo diváka vyrušit kostýmování do současnosti, především u postav římských vojáků oděných v černých uniformách URNA. (Útvar rychlého nasazení.)

Uhdeho text je natolik moudrý a oslovující současníky svou paralelou Starý zákon – dnešek, že nebylo zapotřebí jej navíc vizuálně aktualizovat. Dramatik a básník to vše řekl spolu s hudebním skladatelem za všechny ostatní umělecké žánry – i vizuální.

Jaká tedy je inscenace Mariina volba? I když mám výhrady k výtvarnému pojetí, jde o inscenaci dobrou, moudrou, hodnou k zamyšlení. V divákovi budou ještě dlouho doznívat ony věčné otázky dějinných příčin a důsledků, které doprovázejí, a budou doprovázet, lidskou civilizaci.

Hodnocení inscenace: 85%

MILAN UHDE / MILOŠ ŠTĚDROŇ:
MARIINA VOLBA
Premiéra 8. Března 2019,
Divadlo Husa na provázku v Brně

Režie: Juraj Nvota
Dramaturgie: Eva Petláková
Scéna: Tomáš Rusín
Kostýmy: Zuzana Štefunková Rusínová
Hudba: Miloš Štědroň
Videoprojekce: Lukáš Kodoň
Inspice: Hana Senková
Asistentka režie: Zuzana Taška

Osoby a obsazení: 
Marie
SIMONA ZMRZLÁ
Opovědník
MILAN HOLENDA
Nazareťan, Herodes, Člen rady a Voják, Aktivista, Kaifáš
MIREK SÝKORA
Ďáblův sluha vtělený jako Farizej, Rádce, Aktivista, Rabín, Hlava Rady a Voják
DOMINIK TELEKY
Občan, Metař, Valaška
VLADIMÍR HAUSER
Nazareťan, Hlasatel, Voják, Aktivista, Strážník, Třetí král, Člen Rady
ONDŘEJ KOKORSKÝ
Nazareťanka, Druhý král, Selka, Člen Rady, Sbor, Obdivovatelka
RŮŽENA DVOŘÁKOVÁ
Nazareťanka, První král, Jiná selka, Šlojme, Pastýřka s dětmi, Sbor, Obdivovatelka
NICOLE MALÁČOVÁ
Nazareťan, Josef, Člen Velerady
TOMÁŠ ŽILINSKÝ
Anděl, vtělený též jako Soused a Úředník, Osel, Ježíš
JAN MANSFELD
Nazareťan, Občan, Valach, Pastýř, Manžel
PAVEL ZATLOUKAL
Kapelník, klávesy
MARTIN JAKUBÍČEK
Saxofon, flétna
PETR KOVAŘÍK
Violoncello
PETR STUPKA

Foto: David Konečný



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

Jiří Daron: Metaloví fanoušci jsou ti nejlepší!

Jiří Daron, Pragokoncert a Tarja TurunenPřesto, že datum v kalendáři a nevlídné počasí za okny naznačují, že festivalovému řádění je pro letošní rok konec, není to docela pravda. Už zítra propůjčí hokejoví fanoušci svůj zlíns...

Hledat

Z archivu...

Čtěte také...

Nahlédneme pod pokličku herectví

Herectvi 200S herci se setkáváme všude, na divadle, v kinech i při pohledu na televizi. Někdy nás uchvátí bezprostředností i uvěřitelností své práce, jindy jen kroutíme hlavou, neschopni přijmout nabídnutý produkt. Někdy se kolem herectví vytváří převtěl...


Literatura

Modrý dům – příběh k mátovému čaji s medem

modry dum200Nakladatelství Noxi si pro své fanoušky před Vánoci připravilo druhé vydání knihy slovenské autorky Táni Keleové Vasilkové s názvem Modrý dům. Jedná se o vánoční příběh jako stvořený do zimní nálady, k zachumlání se do deky s nějakým dobrým čajem...

Divadlo

Antonius a Kleopatra – premiéra slavného dramatu v Brně

Antonius a Kleopatra perexPandemie a divadelní představení se velmi v lásce nemají. Ale Městské divadlo v Brně již v červnu odehrálo venku, na nádvoří Biskupského dvora, ve své premiéře pohádku O statečném kováři. První skutečnou premiér...

Film

Nevěstinec (Vzpomínky z domu lásky) aneb prostitutky nesuďme příliš přísně!

nevestinec 200Francouzský film „Nevěstinec“ režiséra Bertranda Bonella není novinkou. Promítal se již v roce 2011 a promítá se dál ve filmových klubech. Sáhla jsem tedy po DVD, které vyšlo letos v edici Náročného ...