Hosté v zajetí „dobrých“ mravů

Slavnost 200 Upřímnost nebo takt. Rozhodně hlavně neurazit. Za každou cenu stát za svým názorem nebo být součástí stáda a myslet si své pouze pro sebe? Podobné otázky si vzali na paškál tvůrci z pražského Studia Hrdinů a pohráli si s původním scénářem českého filmu nové vlny O slavnosti a hostech (1966), který byl ve své době „uložen do trezoru“ a jeho autoři měli na dlouhá léta zakázáno aktivně tvořit.

Inscenace dostala stejné jméno jako původní film režiséra Jana Němce, který stvořil společně s Ester Krumbachovou. Těžko se tedy ubránit alespoň malému srovnávání. Pojďme ale nejprve nastínit příběhovou linii.

Skupinka pěti lidí sedí na louce a vypráví si, čekají, až bude čas vyjít na slavnost, pomalu se připravují. Vyráží lesem směrem k místu, kde se má slavnost konat, ale najednou je obkličuje velká skupina mužů, které velí mladík a celou pětku „uvězňuje“. Nikdo z uvězněných však nechápe, čím se provinil a Karel (Jiří Štrébl) se snaží zjistit, co se dá a věznitele Rudolfa (Michal Kern) obměkčit. Situace je už dost vyhrocená, zvlášť když Rudolf prohlašuje, že budou muset zůstat i přes noc. To je okamžik, kdy se alespoň František (Petr Vaněk) pokusí odejít, ale snaha je marná. Jeho manželka (Ivana Uhlířová), která se statečně nalévá po celou dobu alkoholem je díky nevyhnutelné potřebě odvedena a vyhledá pomoc Hostitelky.

Slavnost 1

Rudolf vysvětluje, že vše byl jen vtip, jen malá hra. Hostitelka (Eva Salzmannová) se snaží vyšetřit, co se stalo a omlouvá se za Rudolfa, adoptivního syna. Rudolf miluje divadlo a chtěl si jen trochu zahrát. Hosté nejdříve vyjadřují svůj hněv, ale postupně ze svých soudů ustupují a jsou smířlivější a nedokáži narovinu říct, co si doopravdy myslí. Když zasednou k velké slavnostní tabuli a dají se do jídla, jeden host chybí. Jeho odchod působí jako rozbuška pro další řadu nepříjemných situací. Jediný ale dokázal celou nepovedenou slavnost opustit a zachovat si svou vlastní tvář.

Prvním z hlavních rozdílů oproti filmu je, že se na scéně místo mužského hostitele, objevuje žena. Pro divadlo byl také zredukován počet postav. Naprosto skvělým režijním nápadem bylo hru rozdělit do tří různých částí a k tomu použít také tři různá místa ve Veletržním paláci, kde se představení odehrává. Začíná se ve foyer (po asi dvacetiminutovém zpoždění, kdy se dostáváme do zvláštní situace, že diváci jsou na místě, herci jsou venku před budovou), kde se herci dostávají do velice semknutého kruhu i s diváky (taktéž hosty). Scéna je rozšířená o dění za prosklenou stěnou (v sobotu přichází skupinka lidí, Ivana Uhlířová ihned reaguje a mává na ni, ale odpovědí je neslušné gesto…).

Následně herci s diváky putují dále, na „hřiště“, kde jsou hosté zajati a v poslední části se dostávají k obrovské slavnostní tabuli, ke které zasedají nejen herci, ale právě i diváci, kteří se v závěrečné části stávají zcela neoddělitelnou součásti hry.

Slavnost 2

Rudolf je jistě jednou z nejvýraznějších postav. Zajímavá je proměna Karla, od submisivního muže, který chce být s každým zadobře, až po strážce zbraně, který chce za každou cenu vyhovět Hostitelce a klidně kvůli tomu vyhrožuje členům své původní skupiny. Rudolfův pobočník toho sice moc nenamluví, ale jeho černý kostým korunovaný koženým kabátem tak nějak vyvolává dojem bezcitného nacisty. Konec hry byl v divadelní podobě oproti filmu rozšířený o pár dalších okamžiků – díky tomu byl vyhrocenější, agresivnější a dosti znepokojivý.
Postavíme se manipulátorům a uzurpátorům moci?

O slavnosti a lidech
Na motivy scénáře stejnojmenného filmu (Ester Krumbachová, Jan Němec)
Uvádí: Studio Hrdinů, 2. května 2015
Režie a úprava: Katharina Schmitt
Scéna: Pavel Svoboda
Kostýmy: Tereza Beranová
Hudba: Pasi Mäkelä
Dramaturgie: Jakub Režný
Hrají: Eva Salzmannová, Michal Kern, Marta Vítů, Petr Vaněk, Ivana Uhlířová, Jiří Štrébl, Lukáš Karásek, Kristýna Podzimková, Pasi Mäkelä, Tomáš Fabera, Tomáš Štolba, Pavel Širmer, Zbyněk Vašíček, Daniel Erhart, Alexandr Puškin, Lukáš Kovácsik
Premiéra: 1. května 2015
Hodnocení: 70 %