Divadelní start ve Zlíně se blíží. Připomene Tomáše Baťu, rozdá ceny Aplaus a pobaví premiérou Příběhů obyčejného šílenství

Divadlo Zlin Nová 67. sezona Městského divadla Zlín se rozjede s humorem. V sobotu 8. září večer se uskuteční ve Velkém sále premiéra Příběhů obyčejného šílenství, kterou si nenechá aujít ani autor Petr Zelenka. V rámci slavnostního zahajovacího večera budou vyhlášeny také výsledky populární divácké ankety Aplaus 2012 a bude odhalen obraz z dílny výtvarníka Tomáše Komínka, který bude návštěvníkům divadla ve foyer připomínat, že v místě jedné z pokladen stával rodný domek zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati.

Zelenka Příběhy napsal v roce 2001 na objednávku pražského Dejvického divadla a komedie o vztazích a absurditě každodenního života mu rovnou vynesla Cenu Alfréda Radoka za nejlepší původní hru roku. Divadelní verzi převedl o čtyři roky později i do filmové podoby.

Příběhy obyčejného šílenství jsou především příběhem Petra, který se pokouší o obnovení vztahu s milovanou Janou. Neustále se však dostává do bizarních situací, které jeho plán návratu k dívce komplikují.

Ani Petrovi přátelé a rodiče nejsou zcela standardní. Kamarád Moucha není schopen vytvořit pevný vztah s ženou a propadá alternativním metodám sebeuspokojování, Matka je posedlá dobročinností a výstřižky z novin, Otec, který dříve propůjčoval hlas socialistickým týdeníkům, zahřívá v dlaních pivo, aby dělalo na povrchu láhve bubliny… Přesto všechno se však postavy pokoušejí se svým stavem něco dělat.

divadlo zlin

Ve zlínské divadelní verzi v režii umělecké šéfky Hany Mikoláškové se po boku Pavla Vacka, Heleny Čermákové, Zdeňka Juliny, Evy Daňkové, Milana Hlouška, Romany Julinové, Romana Blumaiera, Petry Domžalové, Josefa Kollera a Marka Příkazkého v roli Jany divákům poprvé představí jedna z trojice nových hereček zlínského souboru Markéta Kalužíková. Střídat se bude s Michaelou Doleželovou.

„Petr Zelenka napsal komedii, v níž se sice objevují na první pohled vykloubené situace a postavy, ale myslím, že se jen s jemnou komediální nadsázkou dokázal vypořádat s běžnými problémy, které žijeme,“ uvedl dramaturg Vladimír Fekar s tím, že snad právě pro tuto schopnost pojmenovat náš současný obyčejný životní styl si hru zamilovali i v polských divadlech, kde se hrála na jedenácti scénách. „Takřka všechny postavy Zelenkovy komedie touží především po obyčejné lásce nebo se touží docela obyčejně vymanit ze samoty, jen k dosažení těchto cílů volí poněkud neobvyklou cestu,“ dodal.

Originální scénu i kostýmy k inscenaci připravila pravidelná spolupracovnice Hany Mikoláškové Zuzana Přidalová.

V pátek 7. září v 10 hodin zveme do Velkého sálu i na veřejnou generálku a 5. září v 17 hodin na besedu s tvůrci - Klevetivou středu.

Z knihy Zmizelý Zlín Zdeňka Pokludy:

V roce 1936 téměř přesně na rohu dnešního divadla vyrostlo moderní patrové stavení zlínského advokáta JUDr. Evžena Šalera… Šalerův dům postavili na stejném pozemku, kde před tím stával starý přízemní dům rodiny Hrubošovy s číslem popisným 141, ve kterém se roku 1876 narodil spoluzakladatel zlínské továrny na obuv Tomáš Baťa. Jeho otec, zlínský švec Antonín Baťa, zvaný pro svou řečnost Kaplan, v něm žil v polovině XIX. století ve svém prvním manželství s Annou Minaříkovou a několika dětmi – nevlastní Josefou Bartošovou, vlastními Antonínem, Annou a nejmladším Tomášem… Šalerův dům obdržel popisné číslo po svém předchůdci - 141.

Neobvyklé umístění objektu JUDr. Šalera v samém centru Zlína stojí za pozornost už kvůli faktu, že dnes tento architektonicky hodnotný dům v portfoliu staveb města nemáme. Rozhodující úlohu jistě sehrálo prominentní postavení Šalerovy rodiny v kulturně-společenském a církevním životě zlínské obce. Advokát firmy Baťa (Jana Ant. Baťu hájil i při nešťastném, zmanipulovaném procesu v dubnu 1947) jistě ocenil možnost vybudovat si důstojné sídlo v atraktivním centru města. Jiné právnické a notářské firmy mohly pouze závidět… Dům disponoval dvěma vchody. První od severu z hlavní třídy vedl prostornou schodišťovou halou ke komfortnímu rodinnému bytu v patře, s balkonem do dvora. V dalším – sníženém - patře bychom našli hospodářské příslušenství s terasou zvýrazněnou elegantní pergolou. Druhý vchod vedl ze západní strany, od kostela, a mířil do místností advokátní kanceláře.

Popisovaný dům budil pozornost svým neobvyklým architektonickým zjevem, který narušovaly pouze nízké chalupy z časů předbaťovského zemědělského Zlína, které se k němu tulily z jižní strany. Dnes, s odstupem času, je jasné, že na své výjimečné umístění doplatil. Došlo k tomu, k čemu dojít muselo. V roce 1960 byly budovy zbourány, aby udělaly místo nové budově, tehdejšímu Divadlu pracujících (Městské divadlo).

Zlínská herecká scéna stojí přesně v místech, kde se kdysi nalézal rodný dům Tomáše Bati. V Uherském Hradišti, na místě rodného domu dědice Baťových závodů Jana Ant. Bati můžeme najít pamětní desku. Průčelí budovy divadla by určitě něco podobného sneslo i v případě zakladatele moderního Zlína.

divadlo zlin