Kupkovy Salony 1899 - 1913 aneb Když záclony inspirují

Kupkovy Salony 1899 - 1913 aneb Když záclony inspirují

Tisk

kupka amorfaNárodní galerie v Praze (Sbírka moderního a současného umění) ve spolupráci s Museem Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových připravilo výjimečnou výstavu děl Františka Kupky „Cesta k Amorfě. Kupkovy salony 1899-1913“, kterou představujeme specifickou a jedinečnou cestu Františka Kupky k nefigurativní malbě.

 

Výstava je připravena jako připomínka sto let od otevření Podzimního salonu v roce 1912, pozoruhodné a pro dějiny světového výtvarného umění zásadní události. V tu dobu se zrodilo abstraktní malířství, kdy díla Františka Kupky vyvolala patřičný skandál! A to v uměleckém světě je docela správné…

frantisek krupka salony amorfa

Procházíme výstavou od prvního až k posledním obrazům

Konečně jsem na této výstavě zjistila, proč paní Meda Mládková tolik toho svého Kupku propaguje, i když to zde na místě nevysvětlím. Kupkovy práce můžeme považovat za velmi rozmanité – vedou nás od figury až k abstrakci. Františka Kupku máme za zakladatele abstraktního umění spolu s Robertem Delaunayem a Vasilem Kandinským. A právě Kupkova pozvolná cesta od figury (poslední figurativní obraz Oválné zrcadlo) k abstraktnímu projevu, završená v roce 1912 na pařížském Podzimním salonu vystavením dvou abstraktních kompozic – Amorfy, Dvoubarevné fugy a Amorfy, Teplé chromatiky, je hlavním obsahem této pražské výstavy, kterou připravili kurátoři Markéta Theinhardtová a Pirre Brullé. Jde totiž o okamžik, který je tradičně považován za první veřejnou prezentaci abstraktního umění vůbec. Prezentujeme díla, která Kupka vystavoval na pařížských salonech do roku 1913 - ta díla, která Kupka sám považoval za hotová a vystavitelná.

Na výstavě kromě děl Františka Kupky zde nalezneme i dvě díla, která byla roku 1912 rovněž vystavena v sálu XI Podzimního salonu (Jean Metzinger, Tanečnice v kavárně, 1912; Albert Gleizes, Muž na balkoně, 1912).

frantisek krupka salony amorfa

Dvoubarevná fuga podle hudby J. S. Bacha

Kupka studoval v atelieru historické a náboženské malby na AVU v Praze u mistra Františka Sequense, zástupce tradice tzv. Nazarénů, kteří se soustředí na geometrické tvary spíše než na živou, realistickou kresbu. Nazarénem byl i Kupkův další učitel, Eisenmenger (tentokrát již ve Vídni). Kupka se jeden čas živil jako spiritistické médium; mystické a okultní vědy jsou jeho celoživotním zájmem. V Paříži vstupuje do kontaktu s malíři, kteří jsou označováni jako "Orfisté", usilují o čistou malbu vzdalující se předmětnosti (reálným objektům) směrem k dynamickému koloritu. I s nimi se však Kupka rozžehná, jako individualista a samotář nenáleží žádným „ismům“. V Paříži je navíc ovlivněn tvorbou Lautreaca, Cezanna, Gauguina a Muncha. Studuje na Sorbonně přírodní vědy, fyziku, biologii a fyziologii a pomocí mikroskopu se mu otevírá svět „mikrokosmu“. Od té doby je fascinován konstrukcí, strukturou a pohybem materiálu na malířském plátně. Směřuje k abstrakci. Usiluje o syntézu malířství a hudby, aby i tuto ideu nakonec zavrhl. Nicméně nejslavnějším výsledkem těchto experimentů je Dvoubarevná fuga, inspirována hudbou J. S. Bacha.

frantisek krupka salony amorfa

"Kupka byl temperamentem hédonický asketa, myšlením racionalistický romantik, mystik materialismu, fanatik symbolické představy a konstruktér čistého pojmu." (Ludmila Vachtová, 1968)

kupka amorfa

Zrození abstrakce

Samotná abstraktní tvorba Františka Kupky měla svůj specifický vývoj a zákonitosti. Šlo zde o zpracování tématu pohybu. Až do roku 1930 byly základem jeho nefigurativních obrazů realistické podklady, vrcholné období Kupkovy tvorby však představuje tzv. čistá abstrakce. Důležitou úlohu také sehrál Kupkův vztah k hudbě, vedoucí k rozvinutí výtvarného směru – orfismu. Díla Františka Kupky byla vystavována na mnoha výstavách u nás i v zahraničí. Dosud největší přehlídkou jeho tvorby byla výstava v Japonsku v roce 1994. V roce 1998 byla uskutečněna poslední rozsáhlá domácí výstava v Národní galerii v Praze. Významné sbírky Kupkových obrazů a studií se nalézají v pražském Museu Kampa a v Národní galerii v Praze.

kupka amorfa

František Kupka - mistr abstrakce

Díky svým úspěšným karikaturám byl finančně zajištěn tak, že se mohl pustit do velikých abstraktních pláten, o něž sice v jeho době málokdo stál, ale kterými vešel do dějin umění 20. století. Po roce 1909 se tedy začal plně věnovat malířství. Téhož roku také namaloval svůj první abstraktní obraz Nocturno. Zpočátku patřil Kupka do skupiny umělců, která pod názvem Section d`Or vystavovala v roce 1912 v Paříži (Marcel Duchamp, Robert Delaunay a Fernand Legér). Kupka tehdy na Podzimním salonu v Paříži vystavil své abstraktní obrazy Amorfa - Dvoubarevná fuga a Teplá chromatika. Lidé se smáli nebo byli v rozpacích, kritika byla nelítostná. Díla ocenil jen vůdce pařížské avantgardy Guillaume Apollinaire, který nad jeho obrazy přednesl obranu „ryzího umění“, které nazval orfismem (franc. orphique = tajemný; směr, kdy abstraktní linie a barevné plochy vyvolávají hudební a poetické dojmy).

"Cítím sílu, která mi umožní udělat něco, co udá směr umění jako takovému." František Kupka svému příteli, básníkovi J. S. Macharovi, 1902

kupka amorfa

František Kupka – silný individualista

Kupka se brzy distancoval od ostatní avantgardy, k níž patřil např. i Kandinsky, Malevič nebo Delaunay. Kupka byl vždy silným individualistou a ohrazoval se proti jakémukoliv zařazení. Rozhodl se jít svou vlastní cestou. Odmítl „malovat, kopírovat stromy, když cestou na výstavu lidé vidí lepší“, ale chtěl malovat jen „pojetí, syntézy, akordy a podobné“. Např. pohled na dítě hrající si s červenomodrým míčem v něm vzbuzoval potřebu namalovat sám pohyb předmětu, víření jeho barev. Hledal vizuální obdobu zvuků a kompozičních forem hudby, chtěl malovat nové struktury s prvky, které nepocházejí z viditelné skutečnosti. V některých obrazech se zpočátku prolíná rovina skutečnosti a abstrakce, např. Klávesy piana, ale postupně reálný prvek mizí zcela. Roku 1931 se připojil ke skupině Abstraction - Création. Jeho abstraktní kompozice rozvíjejí dvě základní témata - pohyb svislý a pohyb v kruhu, dále tvarovou dynamičnost a barevnost, motivy rovnováhy a gradace rytmu, kosmické prvky a děje. Řešil problém pohybu od fázového k rotačnímu, problém barevné harmonie a prostoru, stavby a pohybu organické hmoty, hledal výraz pro přírodní řád a jeho procesy.

kupka amorfa

Pár slov k obrazu Zhroucení vertikál

Zaujalo mě velmi autorovo vysvětlení o vertikálách. „Ve vertikálách je veškerá vznešenost statiky. Označuje jak to nahoře, tak to dole, obojí spojuje a zároveň rozděluje horizontálně prostor. Když je reprodukován v řadě rovnoběžek, stává se vertikála bolestným tichem, které se horizontálně šíří.“ F. K. Tvoření v umění výtvarném, 1923

“Původní inspirací byla okenní záclona, jíž dopadalo světlo – trámy světla – do pokoje,“ Ludmila Vachtová (1968)

kupka amorfa

Dlouho přehlížený geniální malíř vizí - František Kupka

Kupka byl ve své době nepochopen, předběhl totiž svou dobu, jeho obrazy byly zatížené meditací a filozofií a byly pro nepřipraveného diváka těžko stravitelné. K nepochopení přispělo i jeho podivínství, nechuť ke společenské prezentaci a odpor proti maloměšťáctví a proti obchodníkům obrazy. Vždyť první smlouvu s galeristou podepsal až ve svých 80 letech. Mezi světové abstraktní malíře byl Kupka řazen přibližně až od 60. let.

"Těžko říci, proč bývá František Kupka často přehlížen. Jisté je jedno: dovednost, zručnost a talent samy o sobě nestačí k tomu, aby se stal umělec známý, záleží totiž také na tom, jak se projevuje ve svém prostředí. Zdá se, že právě tomuto aspektu nikdy nevěnoval mnoho pozornosti - nedošlo k žádným kontaktům mezi Kupkou a uměleckým trhem, které by stály za zmínku, proto také nebylo nikoho, kdo by se angažoval v popularizaci jeho prací, a tak se nikdy nestal natolik slavný, jak by zasluhoval. S Kupkou se dalo jen obtížně seznámit. Celých patnáct let mi trvalo, než jsem sehnal jeho adresu, abych ho mohl navštívit, což jsem také konečně v minulém roce učinil. Kupka byl první umělec, který maloval postkubistické obrazy, jak tento pojem dnes chápeme, s jejich přísnou strukturou formy a pohybu. V oněch dobách, kdy Robert Delaunay plánoval svá impozantní Okna a Vasilij Kandinskij vytvářel své první improvizace a abstraktní kompozice, pracoval Kupka na Dvoubarevné fuze a Vertikálních a diagonálních plánech, jež jsou prvními nám známými obrazy vycházejícími z čistého vztahu svislic a úrovní jakožto malířských prvků." Max Bill

kupka amorfa

Ze života Františka Kupky - rodáka z Opočna

Narodil se 23. září 1871 jako nejstarší z pěti dětí v rodině notářského úředníka v Opočně. Své mládí prožil v Dobrušce pod Orlickými horami, kde se vyučil sedlářskému řemeslu, ale již tehdy maluje vývěsní štíty a obrázky svatých. Projevuje velký malířský talent, a proto na přímluvu rodinného přítele není nucen věnovat se svému řemeslu a je poslán nejprve do řemeslnické školy v Jaroměři (1886) a posléze na pražskou Akademii (1887). Zde studuje jako žák prof. Sequense až do roku 1891, kdy odchází do Vídně. Ve Vídni zůstal až do roku 1895, kdy je poslán jako stipendista do Paříže, kam se dostává oklikou přes severní Evropu. Během studií na L“école des Baux-Arts se živí malováním plakátů, vyučuje náboženství a dokonce vystupuje jako spiritistické médium. Kolem roku 1903 se proslavil publikací svých satirických kreseb v pařížském časopisu L“Assiette au Beurre.

František Kupka – dobrovolník v I. světové válce

V roce 1914 odchází dobrovolně na frontu, v bitvě u řeky Aisne je raněn. Je vyznamenán Řádem důstojníka Čestné legie a za své zásluhy v armádě získá hodnost kapitána. Pomáhá organizovat československé legie ve Francii, po návratu do Paříže, kde zakládá tzv. Českou kolonii, jejímž předsedou je později zvolen. Po válce je jmenován profesorem pražské Akademie, kde v roce 1920 také přednáší. Přednáškovou činnost pořádá později i v Paříži, kde vyučuje československé stipendisty. Za svůj život uspořádal mnoho výstav a získal mnohá ocenění za svá díla. Mezi lety 1919 až 1938 byl Kupka podporován svým přítelem Jindřichem Waldesem, úspěšným pražským podnikatelem, který kupoval jeho obrazy. Většinu svého života strávil na pařížském předměstí Puteaux, kde také 24. června 1957 umírá. Je mu požehnaných 85 let.

kupka amorfa

Meda Mládková – Mecenáška umění

Meda Mládková se narodila 8. září 1919 v Zákupech v severních Čechách. Od roku 1948 žila v emigraci. Po celou dobu svého života v zahraničí, nejdříve ve Švýcarsku, později ve Francii a nakonec ve Spojených státech, pomáhala krajanům - přispívala k šíření děl českých spisovatelů a novinářů, později se rozhodla sbírat díla českých umělců. Od roku 1989 hledala v Praze prostory vhodné pro vytvoření muzea moderního umění, aby mohla své sbírky zpřístupnit veřejnosti. Muzeum Kampa se od svého otevření v roce 2003 stalo významnou kulturní institucí.

Řád za zásluhu pro Medu Mládkovou

Mezi českými osobnostmi, které byly vyznamenány Řádem za zásluhy, jsou například bývalí velvyslanci ve Francii, Jaroslav Šedivý, Pavel Fischer a Petr Janyška, nebo novinář Petr Uhl, překladatel Karel Kraus a politolog Jacques Rupnik. K nim jsme přidali konečně ženu! Francouzský velvyslanec Pierre Lévy předal 3. prosince 2012 sběratelce umění Medě Mládkové insignie komandéra Řádu za zásluhy. Předání se uskuteční v Buquoyském paláci, sídle francouzského velvyslanectví. „Vyznamenání je oceněním činnosti paní Medy Mládkové, která se zasadila o šíření současného umění a svobody uměleckého projevu obecně,“ uvádí se v tiskové zprávě francouzského velvyslanectví.

Proč Francie?

Náklonnost Medy Mládkové k Francii má osobní i profesní důvody. V roce 1954 se tam usadila, aby mohla studovat na Sorbonně a na Ecole du Louvre. Potkala tam svého pozdějšího manžela, Jana Mládka, a setkala se tam také s malířem Františkem Kupkou, jehož díla má ve své sbírce. Velvyslanectví také uvádí, že Meda Mládková je frankofil dokonale ovládající francouzský jazyk. Darovala Praze obrazy za stamiliony, úřad ji trápí. „Jsem unavená“, říká mecenáška umění.

kupka amorfa

František Kupka: Cesta k Amorfě, Kupkovy Salony 1899 - 1913
30. 11. 2012 – 3. 3. 2013
Salmovský palác
Hradčanské nám. 1 – 2
118 01 Praha 1
Hodnocení: 120 %
Zajímavým počinem Národní Galerie v Praze je vybudování tzv. návštěvnického centra s bazénkem a uvedení projektu TriaNGl, který nám nabízí finančně zvýhodněnou společnou návštěvu tří palácových objektů na Hradčanském náměstí, tj. paláců Šternberského, Schwarzenberského a Salmovského.
Vstupné do TriaNGlu (Salm, Schwarzenberg a Šternberg):
základní 200 Kč
zlevněné 100 Kč
rodinné 300 Kč
školní skupiny 50 Kč na žáka
Lektorské oddělení SMSU a SUDS připravuje celou řadu doprovodných programů, včetně interaktivního prostoru spojeného s vlastní výstavou a speciální edukativní publikace věnující se klíčovým otázkám spojených s dílem Františka Kupky, jako je barva, kosmologie, rytmus apod.
Otevřeno denně:
mimo pondělí od 10:00 do 18:00 hodin
středa, sobota: prodlouženo do 20:00 hodin

P. S.: Vysvětlivka: amorfní = beztvarý, amorfa = beztvarost

Zdroj foto: internet


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Velká kniha herců první republiky a protektorátu představuje pětadvacet osobností

RB perexV polovině prosince spatří světlo světa Velká kniha herců první republiky a protektorátu, kterou připravil autorský tým Jiří Bartoň a Robert Rohál. Nebude jen filmografií či strohým životopisem filmových hvězd, půjde jim tzv. pod kůži a nahlédne do ...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Dům kultury v Kroměříži nabídne výstavy mladých talentů i slavných výtvarníků

vystava  km 200Zatímco výstava Tres Olomucensis, která přinesla díla tří olomouckých výtvarníků, koncem června v Domě kultury v Kroměříži končí, další výstava bude od 2. července patřit prezentaci prostějovské fotografky Jany Zaorálkové. Její výstava naz...


Literatura

Psychopatologie – nauka o nemocech duše


psychopatologie 200Nakladatelství Grada vydává 2. aktualizované vydání Miroslava Orla a kolektivu Psychopatologie – nauka o nemocech duše, která je určena zejména k pracovním a studijním účelům, a rovněž každému, kdo se oborem již zabývá. Vzhle...

Divadlo

Soumrak monster: Zrození apokalypsy

Apokalypsa diskPražské divadlo DISK uvádí čtvrtou inscenaci studentů absolventského ročníku katedry činoherního divadla DAMU pod názvem Soumrak monster: Zrození apokalypsy. Tento projekt představuje hned dvě hry v jeden večer.

Film

Tlusté časopisy Kino-ikon a Iluminace opravdu existují

casop200Snad ke každému vědeckému oboru existují více či méně tlusté časopisy veskrze odborné, laickému čtenáři obtížně přístupné - a to jak zveřejňovanými texty, tak sehnatelností. Rovněž filmoznalci vydávají takové tiskoviny - na Slovensku je to Kino-ikon, u ...